Jsou rozličné zázraky v Písmu svatém. Modernímu čtenáři nad nimi zůstává rozum stát. Mojžíš vztáhne hůl a moře se rozestoupí, aby izraelský lid unikl faraónovým vojskům. Elíša zvaný též Elizeus donutí sekyru plavat. Ježíš Kristus kráčí po vodě, staví na nohy chromého, pěti chleby nasytí zástupy, uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, vodu proměňuje ve víno. Zázraky, nad nimiž zůstává rozum stát.  Cože? Jakže? Kterak se to mohlo stát? Vysvětlení nám chybí. Vlastně nechybí. Vysvětlení příběhů je prosté: Stal se zázrak.

            Jsou rozličné zázraky v Písmu svatém. Vyvolávají v nás rozpaky, což je správně, neboť zázraky nemají člověka nechat v klidu. Škoda, že neexistuje nějaký výzkum mezi čtenáři Bible. Výzkum o tom, ze kterých zázraků jsou lidé nejvíce rozpačití. Nevím jak vy, ale já některé zázraky hravě přejdu, jiné ale se mi příčí a uvádějí mne do pralesa otazníků. A jsou druzí na tom podobně? Přál bych si mít k dispozici výsledky ankety o biblických zázracích. Výzkumná agentura by vám dala do ruky papír s tuctem zázračných příběhů z Bible. A k papíru dostanete zadání: „Seřaďte je od jedné do dvanácti podle toho, jak hodně rozpaků ve vás vzbuzují.“ Jistě, takový úkol dá určitou práci, člověk si musí některé příběhy osvěžit. Sám z fleku nyní také nevím, jaké pořadí bych zvolil. Ale vím, že ještě donedávna bych na první místo bez váhání umístil letniční událost a mluvení v jazycích.

             Po Kristově vzkříšení učedníci nevědí jasně kudy dál. Sice už vědí, že jejich Mistr vstal z hrobu a stal s vítězem nad smrtí. Ale co s tím? Jakým způsobem se podělit o hlubokou naději, která se zrodila v jejich nitru? Napsat knihu? Sestrojit nějaký důmyslně působivý obřad? Složit písničku a prozpěvovat ji po nárožích? Křepčit veřejně radostí? Anebo se vrátit do dřívějšího způsobu života a potichu, v ústraní žít svoji novou víru? Kudy dál.

            Po sedmi týdnech od velikonoc, v den padesátý neboli pentekosté, se koná v Jeruzalémě svátek. Do hlavního města se do hlavního chrámu scházejí věřící židé z daleka. Tedy ze zemí, kde se mluví cizími jazyky. Učedníci se rozhlížejí po pestré směsici lidí, kteří přišli oslavit starobylý svátek. Budou se konat tradiční obřady spjaté s vděčností za počátek úrody na pokraji léta. Letnice. Učedníci vidí pestrý zástup, který přišel oslavit starobylý svátek, ale oni přitom v sobě pociťují nutkavou potřebu sdělit jim tu ohromnou novinu. Ať uprostřed starých zvyků lidé slyší novinu, že Kristus vstal z mrtvých. Svět už není jako dřív. Neplatí v něm stará pravidla o vítězné smrti. Platí nová naděje o vítězství života. Zmrtvýchvstání, vzkříšení se koná. Je budoucností pro všechny. Jak jenom to říci? Jak jenom to povědět? Jak sdělit ten závan naděje, který v sobě mají od velikonoc? Kéž by ho měli i druzí! Ale jak?.

            Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (2nn) Jsou rozličné zázraky v Písmu svatém.  A ano, tento lze považovat za jeden z nich. Já osobně jsem ho dlouho považoval dokonce za zázrak největší. Učedníci mluví cizími jazyky. Jen tak, zčistajasna. Jako kdyby jim zničehonic spadla do klína jazyková výbava. My všichni nejspíše víme, jak těžké je naučit se pořádně nějaký cizí jazyk. Vzpomínáme na trápení s ruštinou ve škole. Vzpomínáme na touhu ovládnout angličtinu aspoň na jakés takés úrovni. Kolikrát jsme s více či méně silným předsevzetím začínali. Někdo se pokoušel aspoň trochu proniknout do italštiny, němčiny, chorvatštiny, či kam nás zavedly naše dovolenkové cesty. A rozhodně to nikdy nešlo snadno. Dřina, úmorná dřina a kvalitní výsledek v nedohlednu. A učedníci zde najednou jako mávnutím kouzelného proutku švitoří každý cizím jazykem. Jako výraz nových jazykových dovedností se nad každým z nich objeví plamen v podobě ohnivého jazyka.

            Zázrak, zničehonic mluvit cizím jazykem. Zázrak větší než chození po vodě, než uzdravování nemocných, než sycení zástupů pěti bochánky. Osvojení jazyka jsou zapotřebí léta cvičení a praxe. A zde najednou lup a je to tady. Všichni mluví nějakou tou řečí. Jak se to těm lidem do hlavy dostalo? Těžko vysvětlitelný zázrak, těžko uvěřitelná zázrak. Najdete v Písmu svatém nějaký větší div?

            Sestry a bratři, já už si nemyslím, že to byl tak velký zázrak. Nemyslím si, že učedníci rázem dovedli krásně promlouvat, formulovat košaté věty, hrát si s významem slov. Žádná krasomluva se o letnicích v Jeruzalémě nekonala. Učedníci pořád znají jenom těch pár slovíček, která kdy kde pochytili z cizích řečí. Oni nedostali perfektní znalost jazyků. Oni dostali svatého Ducha, který se opřel do plachet jejich srdcí. Oni jsou nadšeni, Díky Božímu Duchu ztratili ostych. Chtějí se podělit o radost z Kristova vzkříšení a nezdráhají se použít to málo, co znají.  Podle evangelisty Lukáše bylo učedníků kolem stovky, nějak se tedy podělil o ten půldruhý tucet jazyků, který poutníci slyší. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a užasli, neboť každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. (5n)   

            Nepředstavujme se vybroušené projevy. Dokonalá kázaní. Spíše koktavé, přerývavé pokusy povědět, že zabitý Ježíš žije a že smrt již nemá práva. Oni nemluvili bez chyb, jejich slovní zásoba byla žalostně omezená. Ale i s tím málem, co znali a co dovedli vyjádřit, se chtěli podělit o radost ze života a z Boha. Duch svatý je osvobodil od bezduchého perfekcionismu, že všechno musí být dokonalé. Ne nemusí. Dělejte to, co dovedete už nyní, nečekejte na zázrak, že jednou budete lépe vybaveni na život. Že vynaleznete účinný způsob jak se dělit o svou víru, naději a lásku. Nečekejte, začněte. Vždyť máte Ducha svatého. Vám byl dán, abyste se sdíleli. To jsou letnice.

            Jsou už tomu skoro dva roky, kdy jsem vedl zajímavý rozhovor. Na faře v Krouně byli čerstvě ubytovaní uprchlíci z Ukrajiny. Řešili jsme všech-no možné. Jedna Ukrajinka mi v hovoru vedle běžných věcí začala vyprávět o svých obrovských starostech o rodinu, o svých hlubokých obavách, jak to všechno zvládne a co bude. Nepochytil jsem všechno, má ruština není tak dobrá. Ale dost dobře jsem pochopil, oč jde. A věděl jsem, že jako farář, jako pastýř mám nabídnout modlitbu. A věděl jsem, že má modlitba v ruštině bude velmi kostrbatá. Ale věděl jsem, že ta modlitba musí zaznít. Že je nezbytné svěřit trápení Pánu Bohu. Ještě než jsem se začal nahlas modlit, vzpomněl jsem si na svoje soudružky učitelky ruštinářky ze školy. A trochu jsem se pousmál: To určitě nečekaly, že se jednou budu rusky modlit. Ale já jsem v ten okamžik prožil svoje malé letnice. Jazykem, který kloudně neovládám, jsem druhého člověka vtahoval do důvěry vůči Bohu, který přemáhá smrt a v Kristu dává naději života. Vím, že má ruština byla straš-ná. Ale také vím, že kdyby někdo přihlížel, nejspíš by nad mou hlavou spatřil ohnivý jazyk jako kdysi v Jeruzalémě. Dar Ducha. Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci, nedělejte si starosti, říká Ježíš. (L 12,12)

            Sestry i bratři, při seslání Ducha svatého nejde o velký zázrak, že odněkud získáme nějakou převratnou dovednost. Darem Ducha je vystačit si s tím, co máme. Darem Ducha je, že tu radost z Boha, která už je v nás, se snažíme svými dostupnými prostředky předat dál. Sdílet důvěru se svými nejbližšími. To je dar Ducha. A sdílet ji znovu a znovu, i když se nám slov nedostává. Když nám napoprvé neporozumí. Ani napodruhé. Duch svatý nás chrání před bezduchým perfekcionismem.  Nikdy nebudeme dokonale vybaveni. Vždycky však zde Bude Boží Duch, který nám dává chuť rozdělit se o radost z Boha. Amen.

Lukáš 12,6-12          578, 585; 717; 379; 772, 384       

Kázání při slavnosti seslání Ducha svatého 19. května 2024