Politika do kostela nepatří, prohlašují někteří křesťané. Podle nich má být církev místem, kde se mluví hlavně o duši člověka a jejím vztahu k Bohu. Mají se probírat taková témata jako spása, odpuštění, moudrost. Kostel má být místem, kde se má pěstovat láska mezi bližními. To rozhodně nejsou špatné cíle, ovšem nechápu, proč by měly vylučovat politické náměty. Chápu, že leckomu připadá politika podlá, špinavá, uhranutá penězi. Ale o to spíše bychom o ní měli mluvit a modlit se za politiky, nikoliv si kolem sebe vytvářet nábožnou hradbu, skrze kterou nepříjemné vnější vlivy neproniknou. Co je křesťanského na tom, vytvářet si mikroklima odtržené od okolního světa. Když budeme před Bohem mlčet o tom, co nás pálí, kdo to uhasí?

Politika do kostela nepatří, prohlašují někteří křesťané. Mylně. Velmi se pletou, poněvadž my se politice v kostele nemůžeme vyhnout. Už jenom proto, že se o ní píše v Bibli. Myslím, že nikdo nespočítal kolik králů, císařů a jiných vládců se v Písmu svatém objevuje. Můj hrubý odhad je dvě stě, ale dost střílím od pasu. Dvě biblické knihy se dokonce přímo nazývají 1. kniha královská a 2. kniha královská. O čem tedy asi pojednávají? O politice z Boží perspektivy. Když čtete Bibli od začátku, první tři kapitoly líčí stvoření světa, rajskou zahradu a Adama s Evou. A pak následuje čtvrtá kapitola se známým krvavým příběhem o Kainu a Abelovi, po němž však bezprostředně přichází na scénu královská postava, jakýsi Lámech, který je mstivý a velkopansky diktuje druhým, co mají dělat. Odstrašující případ potentátka hned na počátku dějin. Samotná Bible vnáší politické náměty do naší bohoslužby.

A jsou zde ještě další dveře, jimiž politika nezadržitelně vstupuje do církve. Modlitba. Kristus nás učil prosit Boha: Přijď království tvé. Před chvílí jsme se takto společně modlili i my. Převedeno do novinářské řeči, my jsme tady hromadně skandovali svůj požadavek na změnu režimu. Hlasitě jsme se dožadovali jiného uspořádání světa, než jaké nyní panuje. My se nemodlíváme „přijď nebe tvé“, „přijď ráj tvůj“, „přijď věčnost tvá“. Ne. V modlitbě Páně používáme politické výrazivo. „Přijď království tvé“. Ono nám jde o uspořádání poměrů mezi lidmi, aby bylo spravedlivé, správné. Aby bylo Boží. Jde nám o Boží království. My bereme s rezervou všechny pomíjivé, rádobyslavné mocipány, neboť pouze Bohu říkáme „tvé je království i moc i sláva na věky“.

Procházíme při kázání v těchto týdnech Bibli ve zkratce, aby vynikly hlavní náměty Starého zákona. Dosud byla řeč o stvoření – náš svět není náhodnou hříčkou. Dále jsme mluvili o našich kořenech, jež sahají k izraelským praotcům víry, kteří se vydali na cestu za požehnáním. No a dnes je na řadě království jako důležitý motiv starozákonního poselství. Nutno je hned zkraje zmínit, že království je nahlíženo dvojznačně. S podezíravostí, obezřetností na jedné straně, a s důvěrou a nadějí na straně druhé. Plus i mínus, takový je biblický pohled na království. Takový je přístup víry k politice.

Napřed tedy o znaménku mínus. O negativním náhledu na politiku. Když Boží lid Izrael vyšel egyptského otroctví, vůbec nepočítal s tím, že by měl mít někdy nějakého krále. Dokonce ani neměl ambici stát politickým útvarem, státem s orgány moci. Mojžíš sepisoval Boží zákon pro společenství rovnoprávných jedinců. Nesestavoval ústavu státu, který by disponoval mocí výkonnou, zákonodár-nou a soudní, jak my dnes rozumíme státnosti. Boží lid je pospolitost těch, kdo se scházejí k oslavě Boha a společně zkoumají Boží vůli pro své soužití i pro své osobní životy. Židé i křesťané jsme na tom stejně. Když to povím jinak – my žádný stát ke své víře a bohopoctě nepotřebujeme.

Dnešní úryvek z Bible se nazývá Jótamova bajka. S nádhernou ironií vyjadřuje nadhled nad sny o vládě nad druhými. V dobách, kdy Izraelci neměli žádný stát, žili v jednotlivých komunitách a obešli se bez centralizované vlády, rozhodli se obyvatelé města Šekemu, že si pořídí krále. Jako kdyby jim nestačila jejich dosavadní samospráva, nějaký čert jim nakukal, že jim bude lépe s králem. S monarchou, který nad nimi bude kralovat. I vybrali si krále, k němuž hodlají vzhlížet. Jakýsi Abímelech. Jestli slyšíte podobu z oním nevábným Lámechem na počátku Bible, slyšíte správně. Lámech – Abímelech. Prorok Jótam se postaví na kopec za městem a začne si z Šekemanů dělat legraci. Vy jste jako stromy, které si vybíraly krále – chtěli jste někoho vznešeného, ale nikdo z těch opravdu vznešených a moudrých vaši nabídku nepřijal. Vzal ji pouze přízemní trnitý keř. K němu teď zvráceně vzhlížíte. On vás ale žádným kloudným ovocem neobdaří, leda se v něm může šířit zhoubný požár. K tomu je vám dobrý král. A stejně i u nás po volbách čas dříve či později ukáže, kdo je plodný strom a kdo je jen nebezpečný, pichlavý keř.

S Abímelekem to nedopadlo dobře. Jasné znaménko mínus pro království. Jenže uplyne pár staletí a krále nechtějí už jenom obyvatelé Šekemu, nýbrž celý Izraelský národ. Porovnávají se s okolními národy a bez krále si připadají chudí. Vůbec jim nedochází, že síla národa se neodvíjí od mocného dojmu, který vyvolávají špičky státu. Síla národa se odvíjí od spravedlnosti a práva, které se ve společnosti uplatňují. Země s mocným vládcem a nedostatkem spravedlnosti, je příšerná. Koukněte do Ruska. Země s nenápadným vládcem a silnou spravedlnosti je žádoucí k životu. Koukněte do Švýcarska. Izraelci se tenkrát zakoukali do silných osobností a i přes Boží nesouhlas si vymínili krále. Pán Bůh svolí (království vzniká doslova z Božího dopuštění): „Dobrá, mějte si krále, ale počítejte s tím, že se bude chovat velikášsky. Zvýší vám daně a bude utrácet za své rozmary. Odvede vám syny do armády. Vaše dcery si odvede do paláce jako služky. Bude hájit předně svoji moc a prosazovat svoji rodinu.“ Království s jasným znaménkem mínus.

Už první král Saul se moc nevyvedl. Na sebe, na svou pověst a své postavení dbá více, nežli na Boží zákon. Starost o právo a spravedlnost jsou odsunuty stranou. Nepodařený pokus o království. Po Saulovi prvním nastoupí další král, David I. A tady se konečně u království objeví znaménko plus. To je ten druhý pohled na království. Pohled pozitivní. David při svém kralování dbá na spravedlnost. A když právo poruší, překroutí, nevztahuje se na něj žádná královská imunita. On je člověk jako druzí a stejně jako druzí podléhá zákonům. Když David podle odstraní svého soka v lásce, je za to s ostudou potrestán. Právě zde se ukazuje kladná stránka království. Když se v něm prosazují zákony bez ohledu politické postavení. Když nikdo nemůže spoléhat na své postavení a je vystaven veřejné kritice. Tenhle aspekt politiky – veřejná kontrola v zájmu spravedlnosti – představuje obrovský izraelský vynález. Všichni lidé jsou si před Bohem rovni a jsou zodpovědni za prosazování práva. Když takto spravedlivě jedná král či jiný státní představitel, blaze jeho zemi. Ano, politika může mít kladné znaménko.

A Bible jde ještě o krok dál a troufne si doufat, že jednou nastane království, které bude mít nejenom dobré předznamenání, ale ve kterém bude všechno kladné a dobré. Boží království. Uprostřed politických skandálů a krachů, když lidé byli naštvaní na své předáky a otráveni jejich mizernou vládou, když lidé byli zoufalí svou bezmocí něco změnit, tehdy proroci hlásají: přijde bezvadný král. On prosadí potřebné změny, aby se všem dobře žilo. Aby se všem dostalo spravedlnosti a milosrdenství. Přijde jedinečný, vyvolený, pomazaný král, mesiáš, Kristus, jenž odstartuje království, které bude Boží. Nebude to království z tohoto světa, jak slyší Pilát v rozhovoru se zatčeným Ježíšem. Bude to království, které promění naše dosavadní struktury k lepšímu. Máme se na co těšit. „Hledejte nejprve Boží království a Boží spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“

Sestry a bratři, politika patří do kostela. Obšírné biblické vyprávění o království nám ukazuje, že máme pečlivě zkoumat klady a zápory lidské společnosti a jejího uspořádání. Sčítat plusy a mínusy. Některé věci jsou díky Bohu velmi jednoduché. Když vidíte politika, který prosazuje spravedlnost, je to dobře, a modlete se za něho. Když vidíte politika, který razí nespravedlnost, je to špatně, a modlete se za něho. A při tom všem se těšte, že ještě jednou není všem dnům konec. Pán Bůh jistě vyslyší naši prosbu „přijď království tvé“ a Boží jednou prostě přijde. Amen.

Jan 18,28-38            120,1-4.7; 32; 421; 275;717; Přijď tvé království      1. Tim 2,1-4