Sestry a bratři, dnes začnu citátem, a sice citátem poněkud zvláštním. Náboženství je opium lidstva. Tato slova pocházejí z pera Karla Marxe a po něm je opakovali mnozí další. Vzniklo tak oblíbené heslo, jež se stalo součástí komunistické ideologie. Však si asi ještě vzpomenete, jakým způsobem byla za minulého režimu víra zesměšňována. Náboženství je opium lidstva, tvrdilo se všemožnými způsoby. Víra prý nahrazuje drogu. Údajně vymývá lidem mozek, chlácholí je a ohlupuje. Podle takzvaně vědeckého světového názoru slouží náboženství pouze boháčům k nadvládě nad chudáky. Když čtu některé diskuse na internetu, zaráží mne, jak velmi se tento názor drží i dnes.

Pěkně jednoduše a černobíle si to ti bezvěrci poskládali. Ta černobílost až bije do očí. Chudák má věřit výhradně a jenom proto, aby se nebouřil. Aby klidně přijímal svoji nynější bídu a až v posmrtném životě očekával změnu k lepšímu. Hlavně nesmí vztáhnout ruku proti boháčům. Náboženství odkazuje na onen svět a konzervuje současný špatný svět, v němž bohatí vykořisťují chudé. Závěr – náboženství patří na smetiště dějin, neboť je sociálně necitlivé a nespravedlivé.

Odpůrci křesťanství nacházeli důkazy pro tento svůj výklad dokonce i v Bibli. Do krámu se jim hodilo třeba dnešní podobenství o boháči a Lazarovi. Bohatec si užívá, zatímco chudák žebrá u dveří. Ze života nemá zhola nic. Teprve po smrti se žebrák dočká radosti, boháč se naopak smaží v pekle. A tohle prosím hlásá církev!, pohoršují se pokrokáři a dodávají: Opravdu lepší příklad svého zpátečnictví církev nemohla poskytnout. Kritici postrádají v Bibli nějakou revoluci, nějaký převrat. Lazar se měl spojit s ostatními chudáky, svrhnout ošklivého kapitalistu, rázně se postavit globalizaci, nadvládě peněz a nikým nevolených elit  a nastolit nový světový řád. Jenže on nic. Pořád ležel jako Lazar, omámen opiem náboženství vyhlížel posmrtný život.

Ano, i takto překrouceně lze vykládat evangelium. Co na to řekneme jakožto věřící lidé? Čím se ohradíme proti výtkám, že křesťanství odsouvá spravedlnost kamsi do záhrobí? Vybízí příběh o boháči a Lazarovi skutečně k nečinnosti a k lhostejnosti? Nikoliv. Nic takového. Tuhle zamítavou odpověď nám nabízí samo podobenství. To z něj ovšem nesmíme vytrhnout jen kousek, nýbrž je musíme číst pořádně, vcelku se vším všudy. Teprve až Bibli necháme promluvit naplno a nejen z ní vybírat argumenty pro vlastní světonázor, teprve tehdy k nám z Bible promluví Bůh.

Předně – Kristus nás nenechává ani chvíli na pochybách, kdo je v podobenství kladným a kdo záporným hrdinou. Pán Ježíš nenadržoval bohatým lidem. Spíše naopak. Staví se na stranu chudáka. Ten je líčen tak nuzně, až v nás vyvolává soucit. Touží alespoň prohrabovat odpadkové koše z boháčova domu, ale ani to mu není dopřáno. Pouze psi mu olizují vředy. Onen nebohý muž se jmenuje Lazar. Naproti tomu bohatý muž zůstává bezejmenný. Je tak ukrutný nelida, že mu Bible ani na jméno přijít nemůže. (Jeho bohatství mu ke jménu nepomohlo.) Den co den lehával Lazar u jeho dveří, ale on si ho nevšímal. Nepocítil soucit s nebožákem. Almužnu mu nedaroval, ani ty zbytky mu neposlal. Byl horší než zvíře. Ti psi měli o Lazara alespoň nějaký zájem, boháč byl však naprosto bez zájmu, byl totálně lhostejný.

Jak tedy vidíme, kritici Bible v tomto případě mířili vedle a netrefili se. Písmo svaté nejde na ruku bohatým. Není k nim shovívavé. Nešetří je. Obzvlášť v Lukášově evangeliu ne. Tam se o boháčích mluví nadmíru tvrdě. Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. ... Ale běda vám bohatým, neboť vám se už potěšení dostalo. (6,20.24) Je vcelku obtížné být bohatý a zároveň být spravedlivý. Každému majetnému člověku hrozí totiž stejné nebezpečí jako onomu boháčovi z podobenství. Nebezpečí odvráceného zraku. Nebezpečí propadu do sobectví, které se nechce o bohatství dělit. Pokaždé, když bohatec procházel branou svého domu, minul žebráka. Pokaždé minul příležitost prokázat milosrdenství. Pokaždé minul příležitost být člověkem z Božího království.

A pak přišla smrt. Pro Lazara i pro boháče. Oběma život skončil, chudoba nechudoba. Zde se ve vyprávění objevuje problém. Smrt je hranice, za kterou nevidíme. Jak mluvit o tom, co následuje po smrti? Odkud vezmeme vhodná slova? Nikdo jsme smrt na vlastní kůži nezažili. Nenavštívili jsme říši mrtvých. Podobenství o boháči a Lazarovi se snaží o určitý popis posmrtných událostí. Mně osobně se ale zdá, že ten popis přináší více otázek než odpovědí. Posuďte sami! Lazar se ocitá ve společenství s praotcem Abrahamem. Dobrá. Boháč se ocitá v horoucím trápení. To si lze také ještě jakžtakž představit. Ale – otázka první – ta dvě místa jsou od sebe na doslech. Boháč pokřikuje po Abrahamovi a jeho křik je slyšet. Máme se vlastně nač těšit? To není zrovna lákavá vyhlídka, že nás v Abrahamově společnosti bude rušit kdejaké hulákání. Otázka druhá – jaképak je to peklo, z něhož boháč volá? Podsvětí je přece místo, kde vládne mrtvolné ticho, kde po životě není ani stopy. A další otázka: Proč se boháč v těžké chvíli nerozpomene na Boha? Proč se raději obrací na Abrahama? To ho ani nyní neopustily velkopanské manýry? Pořád ještě spoléhá na protekci, na kontakty, na vlivného tatíčka? Čtvrtá otázka – jak Abraham myslel svou promluvu k boháčovi? Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. (25) Dostal se snad boháč do podsvětí jen proto, že se mu na zemi dobře žilo? Nepřivedly ho do podsvětí spíše jeho zlé skutky a jeho lhostejnost? Pátá otázka – nemýlí se Abraham krátkozrace, když říká: Mezi námi a vámi je veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám. (26) ... Nikdo nemůže přejít. Ale může přece! My o někom takovém víme a věříme mu. A vyznáváme ho jako svého Pána. Umřel, byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých. Tu propast lze přejít. Vzkříšení je mostem ze zmrtvělého podsvětí do života budoucího věku.

V otázkách bychom mohli pokračovat dál. Jasno si v nich uděláme jen stěží. Nad slunce jasné však je, že tenhle příběh není žádné opium. Žádná uklidňující droga. Smrt není místem, kde se zákonitě obrací lidský úděl k lepšímu. Naopak – smrtí se lidské úděly stávají nezvratnými. Boháč jen pokračuje ve svém mizerném, plytkém životě. Lazar pokračuje ve své odkázano sti na lásku a slitování. Podobenství nás nechlácholí, že po smrti bude automa-ticky lépe. To podobenství se o posmrtný život vlastně ani nezajímá. Tématem Bible není život po životě, nýbrž tématem je život během života, za života. Celé dnešní podobenství je zaměřeno k obyčejnému, pozemskému životu. Právě u běžného lidského života Ježíšovo vyprávění končí. Kristus upíná naši pozornost do přítomnosti.

Boháč žádá Abrahama, aby varoval pět bratrů, kteří jsou dosud naživu. Aby je varoval před zmařením života, aby je pobídl k pořádnému životu. A této v zásadě ušlechtilé prosbě Abraham nevyhoví. Nevyšle nikoho z říše mrtvých, aby promluvil o závažnosti života. Mají Mojžíše a Proroky, ty ať poslouchají! (29) Jinak řečeno – směrovky pro život najdeme v Bibli. V knize od živých lidí pro živé lidi.

Smysl života nám nepřiblíží žádné vzkazy ze záhrobí, žádné spiritistické seance, žádné vyvolávání duchů. Mrtví nám nemají co mluvit do života. Svůj život máme napravit nikoliv kvůli smrti, nýbrž kvůli životu samému. Biblické poselství nás volá k zamyšlení nad sebou. Vybízí nás k pokání – čili obrátit se od egoismu, převrátit svůj životní styl. Neboť po smrti holt se už život těžko mění. Smrt učiní náš životní styl nezvratným. Boháč se Biblí neřídil a proto žil, tak jak žil. Nedbal na slova z našeho prvního čtení – neměl slitování nad chudákem. Natrvalo zůstal jen obrácený k sobě, zvrácený do sebe a k potřebným bližním se neobrátil.

Sestry a bratři, řeč byla o Lazarovi, o jednom boháčovi, o Abrahamovi, o Mojžíšovi a o prorocích. Zatím jsme ale nemluvili o Bohu. Kde zůstal Bůh v našem podobenství? Nezůstal někde úplně stranou? Je tam. Sice skrytý, ale je tam. Slyšeli jsme odkaz na Mojžíše a na proroky. Tito lidé nám zprostředkovali pozvání od Boha. Bůh zve k sobě chudé i bohaté. Žádné opium. Jedni i druzí musíme obrátit a začít žít spravedlivě a milosrdně. Začít žít s Bohem a z Boha. O tom je Bible a proto Bibli čteme. Amen.

5. Mojžíšova 24,14-19                       560; S 364;188; 749; 426                   Lukáš 3,8n.11

Kázání v neděli po Trojici 7. června 2026