Zkuste vyjádřit svou naději! Řekněte, v co doufáte, sestry a bratři. Jaká slova zvolíte? Jaké obrazy použijete? Čím popíšete svoje doufání? To není lehký úkol. Každý z nás v sobě chová nějaké naděje, ale dát jim srozumitelný, jasný výraz je docela těžké. Málokdy umíme jednoduše a jasně povědět: „Takto doufám já. Taková je moje naděje.“ No schválně – zkuste vyjádřit svou naději!

Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte vchody věčné, ať může vejít Král slávy. (7) Zpívá se v jedné písničce staré tak zhruba dva a půl tisíce let. Žalm 24 je žalmem o naději, ačkoli v něm slovo naděje vůbec nezazní. Což ovšem vůbec nevadí. Když jíte dort, také nikdo přitom nemusí nahlas opakovat cukr, cukr, cukr, aby vám dort chutnal sladce. Naše písničky o Bohu chutnají po nadějí. Jsou nadějné, i když o naději přímo nehovoříme.

Zkuste vyjádřit svou naději! Možná tato výzva zněla v uších dávnému básníkovi, když skládal náš dnešní žalm. Zkuste vyjádřit svou naději! Ještě více mu však tato výzva zněla v duši, když hledal výraz pro svoje doufání. Jak vůbec mohu já, člověk omezených schopností, vypovědět, že přijde lepší čas? Že svět nezůstane takový, jaký je. Že se naše porouchaná přítomnost díky Bohu promění v dobrou budoucnost. Jak mohu vyjádřit tak veliký div? Slova nestačí. Pomohou však obrazy. Obrazy, jež v sobě mají onu převratnou, nadějnou atmosféru. Cítíte ji?

Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Příchod krále, příchod nové epochy, nové éry, nástup vlády, která je jinačí a lepší než naše vlády. „Haló, tak už něco dělejte. Připravte se, aby vejít mohl slávy král.“ Jeruzalém býval odpradávna živé město. Nabízel příležitosti k práci, nabízel příležitosti k zábavě. Divadla ani sportoviště zatím zřízena nebyla, proto se mnoho zábavy odehrávalo přímo na ulicích. Happening zdaleka není vynálezem až naší doby. Slavnosti, zpěvy, průvody, interakce, dramata patří k základní výbavě velmi rozdílných kultur. A židé uměli do svých uličních happeningů také zapojit náboženství a ozvěny biblických motivů a narážky na dávné tradice. A dovedli také do lidové veselice vdechnout cosi z atmosféry naděje. Dobře známý je případ, když na květnou neděli Ježíš vjížděl na oslátku do Jeruzaléma.

Podobnou náladu má i náš dnešní žalm, akorát je ještě starší. Pouliční divadlo zasazené do průvodu. Lidé mají namířeno ke chrámu a cestou na střídačku zpívají žalmovou písničku, aby znovu a zvesela prožili její poselství. Aby se znovu nadechli naděje, která je v písni uložena.  A také aby se ujistili, že jejich přístup k životu je správný. Dnes bychom řekli: je to demonstrace za naději. Zástup kráčí na chrámovou horu, z domů a bočních uliček se k němu připojují další lidé. Společně zpívají o tom, co je pro ně v životě důležité. Co je v životě drží. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? Kdo smí stanout na jeho svatém místě? (3) halekají jedni. A druzí jim odpovídají: Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí. (4) A z další strany se ozve: Ten, kdo nezneužije mou duši, ten kdo nepřísahá lstivě. (4) A opět z opačné strany: Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy. (5) Takhle si navzájem odpovídají. Znovu a znovu dokola, aby i ti, kdo písničku neznají, se ji naučili. Aby i oni dostali pod kůži, že dobrou budoucnost u Boha mají ti, kdo mají čisté ruce a srdce ryzí. Všichni společně pak zpívají refrén: To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob. (6)

Jákob neboli druhým jménem Izrael. Lid Boží je adresátem požehnání. My jsme adresátem požehnání. My, kteří zpíváme písničky o naději. My, kteří se snažíme jít cestou lásky a spravedlnosti. Průvod v jeruzalémských ulicích se raduje, že ve víře vykročil správnou cestou. Cestou k Bohu. Jenže jejich písnička tady nekončí: to by byl tuze sebestředný konec. Oni přestávají zpívat o sobě a začínají zpívat o Bohu. Ale jak už tomu tak v poezii a v písních bývá, nemluví se přímo, ale v obrazech. Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte vchody věčné, ať může vejít Král slávy, zpívá shromáždění. Sláva nepatří nám, ta opravdová, nejskutečnější sláva patří někomu jinému. Králi slávy. Kdo je Král slávy? zpívají jedni a druzí jim ozvěnou odpovídají: Hospodin, mocný bohatýr. Hospodin, bohatýr v boji. (8) Tenhle slavný Král, Bůh, přesahuje všechny krále. Dosavadní brány, projektované na běžné panovníky nestačí, aby pojaly toho, který přichází. Jeho advent se vymyká běžným měřítkům. Musí se vybourat kus futer, ať může vejít Král slávy. Proto: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte vchody věčné.

V souvislosti s tímto veršem se nemohu ubránit úsměvné vzpomínce. V Kylešovicích, kde jsem vyrůstal, je aktivní sbor dobrovolných hasičů.  Asi před deseti lety si pořídili nové, moderní hasící auto. Přivezli ho a zjistili, že s ním bez škrábanců nevjedou do hasičárny. Vrata byla nízká, třebaže je pečlivě změřili. Někdy to, co přijde a k nám dorazí, předčí naše očekávání. To je advent.

Zkuste vyjádřit svou naději! Boží lid svými písněmi demonstruje za naději. Za naději, že nejsme vydáni na pospas sami sobě. Přichází Král slávy. Kdo je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr. Hospodin, bohatýr v boji. Všimněte si, že Bible volí válečnickou terminologii. Bůh jako ten, kdo se prosadí v boji. Zdalipak právě toto není naděje, jaké se v letošním roce potřebujeme nadechnout? V čase válek a měření sil kdo s koho. Kdo je mocnější? Kdo je silnější – Rusové nebo Ukrajinci, Izraelci nebo Palestinci? Kdo si vydobude slávu vítěze?

Do těchhle lidských sporů a bojů Boží lid zpívá: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr. Hospodin, bohatýr v boji. Běžná měřítka jsou pro jeho slávu nepostačující. Jeho moc předčí moc jiných bojovníků ve světě. Neboť on, Bůh, se nedá se světem měřit. On totiž svět přímo stvořil: Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět, i ti, kdo v něm sídlí. (1)

Zkuste vyjádřit svou naději! Už dopředu vám mohu říci, že pro svoje slova nenajde přesnou formuli. Definice naděje neexistuje. Ale můžete zcela jistě sáhnout po nadějných písničkách a obrazech. Zpívat (i bez palmové ratolesti v ruce) o příchodu Krista: Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Anebo spolu s dávnými Izraelci provolávat slávu Bohu, který svět stvořil a nyní slavně přichází, aby obnovil, co my jsme ve světě pokazili. Kdo je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy. (10) Amen.

Matouš 21,1-9                      435; 22; 31;372; 432; 222; 421

Kázání v 1. adventní neděli 3. prosince 2023.