Určitě bych byl mezi nimi. Mezi kým? No mezi těmi brblaly, jimž se nelíbilo, kterak jakási žena naložila se vzácným olejem. I já bych patřil k těm, kterým to v hlavě začne šrotovat, spustí se vnitřní kalkulačka, vyhodnocují se vstupní údaje: objem nádobky, exotičnost vůně, poptávka na trhu. Chr, chr, chr – za tři sta denárů by se vše dalo prodat. A jak se znám, nejspíš bych si ještě přisadil. „Hej kluci, nespěchejte, třeba někde najdem někoho, kdo nám dá 310, možná i 320 denárů.“  Ach ty počty. Ty nekonečné konstrukce, co by se dalo dělat

Nevím jak vy, ale já osobně umím opravdu skvěle vymýšlet, jak by se druzí lidé měli chovat. Jaké dobré skutky by měli dělat. Jak zodpovědněji by měli zacházet se svými penězi. A ani mi to nedá moc práce vymyslet pro druhé nějaký lepší scénář pro jejich život. Jak říkám, určitě bych zapadl do společnosti kolem Ježíšova stolu. Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ (4n)

Trapná situace. Na jedné straně žena, náhlá příchozí mezi stolovníky. Na druhé straně skupina mužů, svým způsobem parta kamarádů, kteří stojí při sobě. A nejenom při sobě, nyní část z nich stojí proti osamocené ženě. Stojí proti ní, aniž by se zvedli od stolu. Nebohá žena. Chtěla provést něco láskyplného, vykonat krásný skutek. Vyjádřit Ježíšovi úctu a vděk za všechno, co pro lidi dělá. A tak vzala patrně to nejcennější, co doma měla. Alabastrová nádobka s drahocenným olejem. (Na rozdíl ode dneška starověk nepoužíval k výrobě parfémů alkohol. Vonné látky se vkládaly do kvalitního oleje.) Hodnotná byla i samotná nádoba z alabastru, zřejmě na jedno použití, neboť musela být rozbita, aby se olej dostal ven. Tři sta denárů byla ohromná suma. Dle propočtů z ní mohla žít jedna rodina skoro celý rok. Zde se můžeme jenom domýšlet – pocházela žena z nějaké opravdu zámožné rodiny? Anebo naopak žena patřila do běžného průměru, lahvička byla jako rodinné stříbro předávána mezi generacemi? Babička ji kdysi dostala ke svatbě a nikdo si ji dosud netroufl otevřít. Nyní konečně nastala příle-žitost. Ježíš je vzácný host, pro něhož nebude drahocennosti škoda.

Trapná situace. Žena chtěla vykonat něco krásného, dobrého. Chtěla korunovat vzácný okamžik Ježíšovy přítomnosti. Vždyť Ježíš není jen tak někdo. Před pár dny jej přece zástupy jako krále vítaly zelenými ratolestmi a radostným zpěvem, když přijížděl k Jeruzalému na oslátku. Neopakovatelná chvíle vyvolala neopakovatelnou reakci. Místnost je provoněna neobvyklou vůní. Žena je na okamžik šťastná, že se jí povedlo vyjádřit náklonnost a naději, s nimiž se vztahuje k Ježíšovi. A tenhle vzácný okamžik štěstí je vzápětí rozbit. Zničen, znehodnocen. Vůně sice ještě voní, ale místnost je naplněna napětím. Tou protivnou námitkou. Někteří se na ni hněvali: „Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“

Všechno úplně pokazili. Zabili onen nádherný moment lidské blízkosti, sounáležitosti. Místo aby si užívali provoněného vzduchu a sváteční atmosféry, spouštějí stroj vypočítavosti. Všechno přepočítat na peníze a vymyslet pro ně jiný účel. Lepší účel, než na jaký umí přijít prostá ženská. Oni jsou přece Ježíšovými spolustolovníky, už nějaký pátek se s mistrem znají. Vědí o jeho zájmu o bědné a chudé lidi. Copak Ježíš sám neřekl bohatému mladíkovi. „Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým!“ (Mk 10,21) NA vlastní uši to slyšeli. Oni tedy přece nejlépe vědí, jak by si to Kristus přál. Znevážili ženin skutek. Vedou chytrácké řeči a její skutečně vykonaný skutek přetrumfli svým smyšleným neuskutečněným skutkem. Teoretikové dobročinnosti. Nikdy o ně nebyla nouze. A ani nebude.

Ježíš se může nad jejich slovy hořce pousmát. Berou jeho slova doslova. Udělali z nich pravidla a ta pravidla jsou ochotni tvrdě a přísně uplatňovat. „Všechny peníze na chudé, tečka!“ Nevnímají jedinečnost chvíle. Soucit je nezajímá. Fundamentalismus v praxi. Bič na druhé, lajnovat jim, jak má vypadat jejich víra, jak má vypadat jejich láska k Bohu. Degradovat cizí zbožnost. V Bibli se o tom sice nepíše, ale já jsem přesvědčen, že zatímco muži měli plnou hubu péče o chudé, ta žena měla slzy v očích. Takhle ji znevážit. Udělala toho večera tu nejlepší věc, jakou uměla. A ti rozumbradové, kteří neudělali zhola nic, kteří se akorát s Ježíšem najedli na účet hostitele Šimona Malomocného, ti rozumbradové ji jaksepatří zkritizovali.

Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek.“ Ježíš vidí a cítí křivdu, která se tu děje. Žena neudělala nic špatného. Ježíš nehodlá přistoupit na konkurenční boj dobrých skutků. To by člověk mohl úplně všechny peníze utopit v pomoci chudákům. Vyhlásit, že zrovna boj s chudobou je ten nejpalčivější a všechno ostatní musí jít stranou. Ne, tudy cesta nevede. Ono je zapotřebí rozlišovat situace. Různé chvíle vyžadují různé dobré skutky. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. (7) Ježíš na rozdíl od učedníků tuší, že smyčka kolem jeho krku se utahuje. Protivníci na něho mají spadeno a nebudou s ním jednat v rukavičkách. (14,1n) Ježíš právem předpokládá, že to s ním nedopadne pěkně. Žena udělala pěkný skutek. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala moje tělo k pohřbu. (8) Učedníci myslí na chudé, Kristus myslí na smrt. Takže kdo má přednost? Jaký dobrý skutek je více potřebný. V sousedství smrti je třeba myslet na pohřeb, chudí tady budou stále.

Jak jsem přiznal, i já bych nejspíš patřil k oněm brblalům, kteří ženě znepříjemní její dobrý skutek. A tak si dnes odnáším ponaučení. Nedegradujte cizí dobré skutky. Nehledejte na nich hnidy. Nevymýšlejte scénáře neuskutečněného dobra, nýbrž radujte se z dobra uskutečněného. Vypněte aspoň na chvíli ty neúnavné kalkulačky ve svých hlavách. Vypněte aspoň na chvíli kalkulačky ve svých srdcích. Dělejte něco přímo, bez vypočítavosti. Milujte napřímo, bez vypočítavosti. Nehleďte na zisky a ztráty. Svatě plýtvejte. Ano - dnešní příběh lze nadepsat slov "Svaté plýtvání". Vždyť ne všechno lze vyjádřit penězi. Právě na hraně života tváří v tvář smrti peníze často ztrácejí svou hodnotu.

Ježíš nakonec vše završí pozoruhodným příslibem. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila. (9) Což se právě tady dnes stalo. Akorát je smutné, že jsme jaksi zapomněli, jak se dotyčná žena jmenovala. Bezejmennost holt bývá údělem mnoha dobrodinců. Ale její památku stále uchováváme. A víme, že je to k našemu povzbuzení. Ostatně žijeme díky láskyplným činům, které chováme v paměti. Což si za chvíli to ověříme s chlebem a vínem, při večeři Páně na památku Kristovy lásky. Amen.

Kázání v květnou neděli 29. března 2026