Když se však ukázala laskavost a lidumilnost našeho Spasitele Boha, ⁵spasil nás – ne pro naše vlastní spravedlivé skutky, ale pro své vlastní milosrdenství – skrze koupel znovuzrození a obnovení svatého Ducha, ⁶jehož na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista, ⁷abychom, ospravedlněni jeho milostí, získali věčný život – to vytoužené dědictví. (Bible 21)

Neseme v sobě spoustu vzpomínek. Některé jsou jenom matné, jiné jsou velmi výrazné. Mezi nejsilnější vzpomínky z dětství patří vzpomínky na vánoce. Zvláštní den se zvláštní atmosférou, kdy se všechno vymyká běžnému celoročnímu provozu. Jakpak by se do nás nevepsal. Schválně vám dám chviličku a zkuste si v ní vybavit vánoční svátky, když jste byli malí. …

Vidíte, ono to jde. Své pocity od dávných stromečků si neseme s sebou, si neseme v sobě i po mnoha letech. Když jsem jako farář před lety navštívil jednu starší sestru, vzpomínala na svůj velmi silný vánoční zážitek, starý víc než půl století. Tenkrát jsme s bratrem během adventu rodiče velmi zlobili, vyprávěla. Možná jsme ani tolik nadmíru nezlobili, ale rodinná situace byla nesnesitelně napjatá. Konec čtyřicátých let, komunisté znemožnili otci pracovat v oboru, museli jsme se vystěhovat z Prahy do jakéhosi zapadákova. Peněz bylo málo. A do toho my dvě nezbedné děti ve věku kolem deseti let. Pohár rodičovské trpělivosti přetekl. „Letos žádný dárek pod stromečkem nebude,“ zněl drsný tatínkův ortel. Zamrazilo mne. Během štědrovečerní večeře jsem neklidně poposedávala na židli. Když jsme pak přešli do vedlejší místnosti, pod nazdobeným stromečkem opravdu nic nebylo. Hrůza, tatínek svůj výhružný slib dodržel. Jak se k tomu všemu stavěla maminka, nevím. Pod stromečkem prostě nic nebylo. Žádnému dítě nepřeji takový pocit. Dovede si představit větší zklamání, jaké lze o vánocích prožít? Zkrachovalé vánoce. Vánoce bez dárků. Nic nedostat. Naštěstí můj bratr byl vždycky ráznější než já. I on byl nepříjemně zaskočen nepřítomností dárků, na rozdíl ode mne pátral zrakem po pokoji. A pak je objevil. Dárky nebyly pod stromečkem, nýbrž pod kanapem. Toho roku jsme dárky nevytahovali zpod stromku, nýbrž zpod kanape. Vánoce byly zachráněny, ale den příšerný pocit zklamání ve mně zůstal.

Sestry a bratři, nevím v kolika rodinách kdy zazněla podobná výstraha typu: „Jestli budeš takhle dál zlobit, nic na vánoce nedostaneš." Tohle je vyslovená sabotáž vánoc. Vytváří se jakási tajemná matematicko-morální úměra mezi chováním a mezi obdarovaností. Čím horší chování, tím menší nárok na dárky. A obráceně. Pochybný vzorec. Vánoce přece nejsou vysvědčení, kdy se navzájem hodnotíme za uplynulé období. Dárky se nedávají za odměnu nebo z povinnosti, nýbrž z laskavého srdce. Vánoce stojí a padají s tím, že jsme si dárky nezasloužili.

Sám pro sebe jsem si to nazval „stromečková teologie“. Není složitá, učíme se ji už od dětství. Vlastně by se dalo říci, že stromečková teologie dobře ladí i s tou vznešenou teologií biblickou, jak ji nacházíme v Písmu svatém. Být obdarován ne pro zásluhy, ale jen a jen z dobroty a laskavosti dárcovy. Přesně takhle k nám přistupuje Bůh. Když se však ukázala laskavost a lidumilnost našeho Spasitele Boha, spasil nás – ne pro naše vlastní spravedlivé skutky, ale pro své vlastní milosrdenství. (4n) Stromečková teologie – byli jsme obdařeni spásou, nikoli protože jsme si to zasloužili, nýbrž proto, že Bůh nám ze své lásky chtěl spásu nadělit. Prostě zadarmo. Pán Bůh nečeká, až budeme dost milí, aby nás potom začal milovat. Miluje nás i navzdory našemu nezbednému chování. Navzdory nemilému chování jsme milováni a dostáváme dary. Život jsme nedostali za odměnu, dostali jsme ho zadarmo. Stejně tak i naše budoucnost nespočívá v našich výkonech. Cesta do Božího království nevede skrze naše budovatelské úsilí ve formě dobrého chování, vede skrze koupel znovuzrození (čili křest) a obnovení svatého Ducha, jehož na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista, ⁷abychom, ospravedlněni jeho milostí, získali věčný život – to vytoužené dědictví, píše apoštol. Život stávající i příští dostáváme darem. Bůh je štědrým dárcem. Tečka. Prostě stromečková teologie. Štědrý den nás učí uvažovat o štědrém Bohu.

Musím přiznat, že jako kazatel občas prožívám nelehké chvíle, když se pouštím do přípravy kázání. Povětšinou se přidržuji rozpisu biblických čtení, jejž připravili jiní. Občas na kazatele vykouknou oprav-du záludné texty. Třeba ten dnešní. Existují různé systémy, staré i nové, katolické, evangelické, ekumenické. A mezi nimi jako jedno navržené čtení pro vánoční svátky právě ten dnešní úryvek z epištoly. Už od dávných dob bývá řazen mezi vánoční čtení. Pavel posílá svému mladšímu příteli Titovi dopis s různými úvahami a postřehy ohledně práce pastýře ve sboru.  A pak kdosi v průběhu dějin vzal pomyslné nůžky, vystřihl pár vět a řekl: „Drahá církvi, tohle čti o vánocích.“ Proč? Žádný novorozený Ježíšek, žádný Betlém, ani Marie či Josef, natožpak andělé. Dokonce ani ten vrahoun Herodes a jeho vojáci. Nic. Ani stopa po vánoční scéně, jak ji známe. Ano, musím přiznat, že mne svrběla ruka, když jsem podle rozpisu nalistoval dnešní verše. Tak málo vánoc. Bylo by snazší šáhnout po nějakém vánočněji laděném příběhu. Ale hrome, proč vybrali z Bible pro dnešek právě tohle místo? Jak souvisí s vánocemi? A pak místo pohodlného kázání o jesličkách pátrám po vánočním poselství ve zdánlivě nevánočních větách. Je tam.

Stromečková teologie. Dárky dostáváme zadarmo. Nezaslouženě. I od Boha dostáváme život zadarmo. Nezaslouženě. Proto se epištolní úryvek hodí k vánocům. Krásně vykresluje Boží motivaci. Ukázala se laskavost a lidumilnost našeho Boha. Laskavost a lidumilnost. Při přípravě kázání jsem teprve až ve třetím biblickém překladu nalezl výrazy, které těsně přiléhají k řeckému originálu. Lidumilnost našeho Boha. Doslova Boží filantropie. Láska k člověku. Lidumilný Bůh. Bůh lidumil. Zní nám to zvláštně. Ale je tomu tak. Příběh Boží lásky se v Betlémě začal odvíjet před našima očima. Ukázala se laskavost a lidumilnost našeho Boha. Kristus se narodil a šel s dobrou zprávou na veřejnost. Láska nezůstala ukryta pod kanapem. Je jí vidět.

Až se vrátíte domů a zrak vám padne na ozdobený vánoční stromek, vzpomeňte si na stromečkovou teologii. Náš život je a bude darem. Navěky. Amen.

J 1,1-5+9-14          481; S 133; 458; 482; 463; 496; 488                   Iz52,9n

Kázání při slavnosti Kristova narození 25.12.2025.