Na vánočních svátcích je pěkné, že nabízejí radost bez předběžných podmínek. Prostě: Chceš se radovat, tak se raduj. Radostná zpráva je určena všem. Nevybírá si. V betlémské noci andělský posel oznamuje vystrašeným pastýřům: „Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ (10) Pro všechen lid! Napadá vás nějaká jiná věc, která by byla tak zeširoka, všeobecně, všeobjímajícně  zaměřena na všechny? Vždyť ani daně neplatí všichni.

            Evangelista Lukáš zaujímá mezi biblickými evangelisty zvláštní místo.  Říká se o něm, že prý byl lékařem. Což ovšem lze jen těžko dokázat. Jisté však je, že ze všech čtyř evangelistů má Lukáš největší zájem o lidskou duši. Dnes by měl ve své knihovně zřejmě pěknou řádku knížek o psychologii. Lukáš jde pod povrch. Zajímá ho, co se děje uvnitř člověka. Ne náhodou Lukáš často píše o strachu a o radosti. Vždyť náš emoční život zásadně ovlivňuje jprávě strach a úzkosti na jedné straně a radost a bezpečí na straně druhé.

            Když pastýři na hlídce u svého stáda spatří v betlémské noci anděla, jsou zděšeni. Nečekají od nočního návštěvníka nic dobrého. Že by přepadová kontrola, jak si plní své povinnosti? Že by majitel louky, rozzuřený, že mu cizí ovce spásají trávu? Že by posel špatných zpráv o vlkovi, který na odlehlé stráni roztrhal již tři ovce? Kdo by se v noci namáhal chodit s dobrou zprávou? Špatné zprávy mají průbojnost a šíří se rychle, vždyť to sami dobře známe z dneška.

            A přece posel přináší dobrou zprávu. Radost jako lék na strach.  „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ Radost bez předběžných podmínek. Když se člověk uchází o přitažlivé pracovní místo, musí zpravidla projít konkurzem, výběrovým řízení, v němž jsou posouzeny uchazečovy kvality. Pastýři dostávají úkol, jsou posláni do Betléma podívat se na novorozeného Spasitele, avšak anděl se jich neptá na jejich víru. Nezkoumá, jestli jsou správně připraveni. Prostě se někde nedaleko od vás děje něco radostného, tak tam vyrazte. Vykročte ze strachu, jděte za radostí. Pán Bůh s námi neprovádí žádný přijímací pohovor, zdali jsme pro radost dostatečně vhodni. Jsme vhodni. Strach se nás zmocňuje snadno, tož i tu radost potřebujeme – bez rozdílu, všichni.

            Na vánočních svátcích je od samého počátku pěkné, že se vás nikdo neptá, jak věříte. Přišli jste sem dneska s různou vírou. A to je dobře. Já vím, že jste si šli odpočinout od obav a strachů, přišli jste si pro radost. Jsou církve, kde panuje tendence víru kontrolovat, abyste se neuchýlili nalevo či napravo od oficiálního učení. Jsem rád, že u nás evangelíků tomu tak není. Anděl neříká: Nebojte, jenom jsem si přišel přeměřit vaši víru. Podobně jako betlémský posel ani já nejsem kontrolorem lidské víry. Evangelium nespočívá v přeměřování víry, spočívá v radosti. „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“

           Pastýři vyšli. Vydali se do Betléma každý s tou vírou, jakou měl. Uvěřili, že vedle důvodů ke strachu existují i důvody pro radost. Evangelista Lukáš nám nic nepíše o jejich víře, ale oni nějakou víru měli. Díky víře se dali do pohybu, máme se sami domyslet.  Na cestě zpátky od jeslí chválí Boha, neboť spatřili nový život. A tak i vy, kteří jste dnes přišli sem do kostela, domyslete si, jakou vy máte víru. Vede vás k radosti? Pokud ano, pak chvála Bohu. Radostné vánoce. Amen.

Kázání na štědrý večer 2025.