Sestry a bratři, vyznání víry obsahuje velký skok. Když hovoříme o Ježíšovi, mluvíme napřed o jeho narození a pak hned skáčeme k jeho trpkému konci. Třiatřicet let života je pominuto, zato se celkem podrobně mluví o třech dnech kolem velikonoc.  Asi není náhodou, že apoštolské vyznání zvolní své tempo, že přibrzdí, když přijde k událostem spjatým s největšími křesťanskými svátky. Tady se nespěchá, tady se rozjímá, promýšlí, domýšlí.

            Trpěl pod Pontiem Pilátem. K hlubšímu pochopení tohoto článku víry mně osobně pomáhají dvě slova. Původně řecká slova. Jsem přesvědčený, že budou nápomocná i vám. Nelekejte se, vy ta slova znáte a nejspíš je také používáte. Mikro a makro. Mikro znamená malý, malinký, titěrný. Mikroskopem sledujeme malilinkaté mikroorganismy. A makro naopak znamená rozměrný, širý, veliký, dlouhý. Makroekonomika zahrnuje široké hospodářství, od špendlíku po lokomotivu. Dvě protikladná slova – mikro a makro. Trpěl pod Pontiem Pilátem. Mikropříběh a makropříběh. Příběh malý a příběh velký. Oba se v jednom momentu protknou.  Malý, osobní příběh Ježíše z Nazaretu, galilejského tesaře, jenž rád chodil mezi lidi s vyprávěním o Bohu. A velký příběh Pontia Piláta, vysokého římského hodnostáře, reprezentanta světové říše, která dělala velkou politiku a tvořila dějiny.

Pontius Pilatus neboli česky postaru Pilát Pontský byl správcem římské provincie Judsko. Jeho oficiální titul zněl prefekt. Zajišťoval římskou nadvládu nad krajinou osídlenou převážně Židy. Římané někdy ponechali podrobeným národům určitou míru samostatnosti. Takže v Jeruzalémě sídlil i židovský král Herodes, který mohl odsud posud vykonávat určitou vládu, ale hlavní slovo patřilo Pilátovi. Řím držel opratě pevně v rukou. Pilát svou funkci zastával poměrně dlouho, více než deset let. Což naznačuje, že se nedopustil žádného fatálního selhání. Asi o něm lze hovořit jako o úspěšném politikovi.

Jeruzalém rozhodně nebyla vysněná destinace římských papalášů. Naopak. Jeruzalém a přilehlé Judsko byly známy jako velmi problematická oblast. Židé byli náboženští berani s tvrdou hlavou a pevnou vírou v jediného Boha. Nenechali si líbit dovoz římských bohů, který jinde dobyvatelům snadno prošel. Judský prefekt musel umět kličkovat: nedráždit Židy, s jejich výlučnou vírou, a zároveň upevňovat římskou moc, která se opírala o všelijaká božstva.  Pilát věděl, že náboženství je nesmírně citlivá záležitost a nechtěl si zbytečně pálit prsty. Strategie byla jasná: Nevést zbytečné pře s Židy a současně nenechat nikoho na pochybách, kdo je v zemi pánem. Tu a tam někoho popravit, aby pobuřováním nebyl narušen veřejný klid a pořádek. Neboť neklid a nepořádek nemají v Římě rádi. Takový je makropříběh o světovládné říši.

Ježíšův osobní mikropříběh se protne s říšskou politikou. Trpěl pod Pontiem Pilátem. Židovská chrámová stráž Ježíše zatkla a přivedla před Piláta. Ať se pan prefekt postará o klid a pořádek ve své provincii. Pilát je v choulostivé situaci. Ví, že v náboženských otázkách musí postupovat opatrně. Nechce ale Židům odkývat kdejaký jejich vrtoch, když se mezi sebou handrkují dva různé náboženské proudy. On nedovede odhadnout, jak veliké hnutí stojí za Ježíšem. Postupuje váhavě. Při četbě popisu Ježíšova procesu mne zarazilo, jak evangelista Jan líčí, že Pilát opakovaně vchází a vychází do domu. Pilát vešel opět do svého paláce. (33) Jako kdyby dával žalobcům najevo, že se nechce tímhle problémem příliš zaobírat. Drží si odstup. A také chladnou hlavu. A také chladné srdce. Až příliš chladné.

Trpěl pod Pontiem Pilátem. Potulný venkovský rabín se ocitne tváří v tvář jednomu z nejvyšších představitelů římského impéria. Ano, i takové situace se stávají. Makropříběh dějin se skládá z mikropříběhů prostých jednotlivců. „Ty jsi král židovský?“ (33) vyzvídá Pilát obezřetně, aby zjistil, zdali mu v provincii neklíčí v ústraní nějaká vzpoura. Kdo se má v těch vnitrožidovských sporech vyznat! Ježíš ovšem nedělá běžnou politiku. „Moje království není z tohoto světa.“ (36) Kristus přichází s jiným projektem, než jenom obyčejná výměna vlády. Jde mu o jinačí proměnu. O proměnu, jaké nelze politickými nástroji dosáhnout. „Moje království není z tohoto světa, kdyby bylo, moji pobočníci by bojovali.“ (36) Ježíš nepoužívá nástroje, známé z velké politiky, meče, násilí a útlak. Ježíšovi jde o proměnu lidského nitra. Probudit v něm důvěru k Bohu, probudit v něm lásku. Proměna dějinného makropříběhu podle Ježíše začíná proměnou osobního mikropříběhu uvnitř jednotlivce. Pokání se tomu říká starobylým slovem. Změna smýšlení. Vždyť mé království není odtud. (36) Ježíš chce, aby lidem v duši zavládl pokoj. To je vláda, kterou prosazuje.

Pilát je ovšem neústupný vyšetřovatel. (Zmínil jsem přece, že byl úspěšným politikem.) Pilát úporně slídí dál, jestli mu od Ježíše nehrozí nějaké nebezpečí. Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ (37) Zřejmě šlo o nějakou utkvělou Pilátovu představu či obavu, že Ježíš má královské ambice. Později dá Pilát na kříž umístit ceduli s nápisem „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Ani na žádost Židů její text nezmění. Ovšem Ježíšovi nejde o pozemský trůn. „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.“ (37) Kristus má jiné poslání, nežli dělat politické převraty. Je marné chtít měnit svět, když srdce zůstanou nezměněna. Je marné chtít měnit makropříběhy, když mikropříběhy zůstanou nezměněny. Abych vydal svědectví pravdě, shrnuje Ježíš své poslání. Jak to svědectví vydával? Vyprávěl evangelium, že Boží království je jako semínko, že na Boží hostinu jsou pozváni všichni, že pro zbitého se najde milosrdný Samařan, že pro na každý hřích existuje odpuštění, že nemocní budou uzdraveni a smutní potěšeni. O téhle pravdě Kristus svědčí. Neorganizuje armádu a neplánuje vojenské tažení na hlavní město. „Kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (37)

A pak přijde ona známá věta. Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ (38) Já v ní neslyším bezradný povzdech, že svět je složitý a pravda se v něm těžko hledá. Ne. Já z Pilátových slov slyším lhostejnost. Nezájem o pravdu. Piláta zajímá především vláda, udržení moci a pravda musí jít stranou. Jak tuze se Pilátovi podobají dnešní politici, kteří na pravdu kašlou. Arogance moci. „Co je nám po nějaké pravdě, důležité je to, co upevní naši moc. Klidně se k vítězství prolžeme, hlavně, abychom zvítězili.“ Proč se tak snadno do téhle rovnice dosazují současná jména? Proč tak snadno bývá pravda ignorována v zahraničí i u nás doma? Trpěl pod Pontiem Pilátem. Lhostejnost vůči pravdě ke štěstí nevede.

Vláda a moc, nikoli pravda, zajímají Piláta a jemu podobné. Po těch slovech opět vyšel k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.“ (38) Prefekt svým vyšetřováním dospěl ke správnému závěru. Poznal pravdu, ale nevyvodil z ní důsledky. Ignoroval ji a nakonec Ježíše stejně poslal na smrt. Dal popravit nevinného, jen aby měl pokoj od Kristových odpůrců. Proto vyznáváme: Trpěl pod Pontiem Pilátem. Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. Pak před něho přistupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje. (3) Mašinérie moci semlela bezmocného. Římská moc versus venkovský kazatel. Makropříběh a mikropříběh.   

Sestry a bratři. Žijeme své životy. Každý máme svůj vlastní příběh. Osobní mikropříběh, který je zasazený do širokých souvislostí. Do makropříběhu planety, dějin či našeho státu. Máme po volbách a vznikne nová vláda. Ta vláda bude mít své chyby. Žádná vláda není bez chyb. Nedělám si iluze, že budoucí přestavitelé budou vždy respektovat pravdu. Nebudou. Pilátovské pomíjení pravdy v zájmu udržení moci je trvalý princip v politice. My však jsme křesťané, následujeme Krista. Našim posláním je vydat svědectví pravdě, jak činil náš Pán. Držet se pravdy, nenechat se oblbnout řečmi, jež zdánlivě budují stát, ale přitom degradují člověka. My víme, jak to chodí. My víme, že pravda často naráží na odpor. Trpěl pod Pontiem Pilátem, vyznáváme. Současně vyznáváme, že i ve špatných podmínkách je možné nacházet dobrou pravdu. Což je nadějné. Neboť k pravdě také patří, že Bůh se ujímá pokořených. Ať už je krach sebevětší, ať už vede třeba i do hrobu, Bůh vrací život. To je ten náš mikropříběh, který nakonec přetvoří makropříběh světa. Amen.   

Ž 37,1-16            625; 319; 74; 275; 402                                      Židům 12,1-4

Kázání v neděli 5. října 2025.