Chybí tam Josef. Alespoň já Josefa ve vyznání víry postrádám. Věřím v Ježíše Krista, Syna Božího jediného, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny.  Když hovoříme o Ježíšově původu, zmiňujeme pouze Marii. Josef zůstává úplně stranou, jako kdyby nehrál žádnou vážnou roli v Ježíšově životě. O nějaké genderové vyváženosti zde prostě nemůže být řeč. V Bibli samotné se o Josefovi také moc nedočteme. Doboví svědkové o něm mluví jako o Ježíšově otci, který byl tesařem v městečku Nazaretě. Toť vše. Nevíme, zda byl šikovným živnostníkem, nebo jestli zkrachoval. Nevíme, jak Ježíše vychovával.  Nevíme ani, zdali se dožil Ježíšovy dospělosti. Josef zkrátka ve vyznání víry chybí. Bible ani vyznání víry totiž nejsou rodinné fotoalbum, kam nalepíte široké příbuzenstvo, rodiči a dětmi počínaje a konče záhadnými strýčky a tetičkami, o nichž už se pořádně neví, jakým způsobem jsou s námi příbuzní.  

Vyznání víry není fotoalbum. Vyznání víry také není učebnicí biologie. Když o Ježíši vyznáváme, že se narodil z Marie, jsou křesťané schopni vymyslet všelijaké fantastické teorie kolem slova panna. Jenže vyznání víry nás neučí biologii, stejně jako není sbírkou rodinných obrázků. Biblická víra se zajímá o vztahy. O vztahy mezi lidmi, o vztah člověka k Bohu. Největší přikázání ze všech se odehrává na poli vztahů: Miluj Boha z celého srdce a miluj svého bližního jako sebe sama. Kdo máte rádi prostorová přirovnání, pak tedy láska k druhým lidem jakožto horizontální rozměr a láska k Bohu jako vertikální rozměr. Jde o vztahy, jak se k sobě lidé chovají. Zkusme takhle brát i ono vyznání „narodil se z Marie Panny“.  Nejde o biologii, jde o vztahy. Označení Panna mělo především sociální význam. Mladá žena, která není vdaná. Naše vyznání víry tedy hlásá: věřím v Ježíše, jenž se narodil z Marie, mladé ženy, která nebyla vdaná.  Neboli: věřím v Ježíše, který se narodil do velkého průšvihu. Otec neznámý. Holka těhotná kdoví s kým. Což tenkrát byl tuze veliký problém. Josef se sice gentlemansky snaží situaci zachránit rychlým sňatkem. Ale znáte to – řeči jsou řeči. To divné těhotenství už Marii nikdo neodpáře. Mezi Ježíšovými odpůrci později dokonce kolovala pověst, že jakýsi římský voják jménem Pantera mladičkou Marii svedl a přivedl do jiného stavu.

Narodil se z Marie Panny. Tedy my věříme v Krista, který se narodil do velkých problémů. Z lidského hlediska nebyl jeho start do života povedený. Nezapadal do dobových norem a standardů, ale víra (naštěstí, díky Bohu) zná i jiná měřítka. Měřítka a standardy Boží. Je dobré na ně pamatovat. Nehodnotit věci jenom po lidsku, ale přidat k nim i perspektivu, která počítá s Bohem. Když dávní křesťané hovořili o Ježíšově narození – a oni znali onu nepříjemnou mlhu kolem Marie, mladé ženy, která není vdaná – tedy když hovořili o Ježíšově narození, vyznávali nejen, že se Kristus narodil z Marie, ale také že byl počat z Ducha svatého. Vedle lidských šmodrchanců je tam i Boží impuls. Ať si kdo chce, co chce, říká, ať si nad Marií a jejím synem kroutí hlavou, ať zdvihá obočí, ať krčí rameny:  Ježíšovo narození je Boží. Doprovází ho svatý Duch. Ježíšův původ není jenom v přirozené reprodukci, Ježíšův původ je i u Boha. Bůh za Kristem stojí, třebaže se leckomu mohou zdát okolnosti jeho narození podezřelé.

Narodit se z ženy a narodit se z Ducha. Dvojí zrození, to vyznáváme. O třicet let později v jednom tajeném nočním rozhovoru Ježíš debatuje s učeným Nikodémem. My jsme jejich rozhovor slyšeli z evangelia. Ježíš Nikodémovi říká: „Musíte se znovu narodit.“ (7) Nikodém zírá. „Cože, jedno narození nestačí?“ No nestačí. „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch,“ vy světluje Kristus. (6) Příroda je jedna věc, ale naše nitro je věc druhá. Jsou činnosti, ke kterým nás příroda prostě nevede. Ani nemůže. Je přirozené, že se dítě naučí chodit. To je od přírody. Není přirozené, že se dítě naučí psát. To není od přírody. Chůze je přírodní proces, psaní je duchovní proces. Nespoléhejte jenom na přirozenost. Hledejte duchovní podněty. Život vychází jak z přírody, tak z oblasti Ducha. Kristus nás učí obojí spojovat. Naroďte se znova, naroďte se pro duchovní život, když už jste se narodil pro život přirozený.

 Dnes byli pokřtěni Vincent a Josefína. Ve vodě křtu se spojuje přirozený svět se světem duchovním. Křest není pouhé „Ejchuchú, juchuchú, narodilo se mimčo.“  To bychom pořád zůstávali jenom u přírody. Amen, amen, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže spatřit Boží dobrou budoucnost. (5) Pro naše děti a vnoučata chceme, aby měli nejenom zdravý přirozený vývoj, ale i nepřirozený. Chceme, aby rostly, byli zdraví, silní a krásní. Jenže to je vlastně málo. Chceme ale víc. Víc než jen přírodu. Chceme, aby si osvojili i ty věci, které jim příroda nemže dát. Například, aby se naučili psát. Ale například také, aby se naučili druhým odpouštět, aby měli rádi lidi kolem. Chceme, aby v otevřeném společenství církve zakusili svobodu a důvěru, aby neměli strach. Chceme, aby se naučili v modlitbě svěřovat svůj život do Božích rukou. Ovocem Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání, píše apoštol Galatským. (5,22v) Všechny tyhle krásně věci jsou nepřirozené. Nejsou výtvorem přírody, nýbrž Ducha. Takže křest znamená: „Ejchuchú, juchuchú, narodilo se mimčo a otevírá se před ním duchovní budoucnost. Haleluja!“

Věřím v Ježíše Krista, Syna Božího jediného, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny.  Existuje dvojí narození, dvojí život. Žít z přírody a žít z Ducha. Říkal jsem, že mi ve vyznání víry chybí Josef. Je to ale jenom malý nedostatek, který dovedu unést. Mnohem horší by bylo, kdyby nám ve víře chyběl Duch svatý. On obohacuje náš přirozený svět. Kdybychom byli omezeni jenom na všechny ty přirozené, biologické procesy, uvízli bychom v bezduchosti. My potřebujeme pro život podněty, které se nerodí od přírody, nýbrž které se rodí z Ducha. Proto následujeme Ježíše, neboť u něho Duch působil od samého počátku. Jeho podněty jsou duchaplné.  Kristus nás učí, že spojení ducha a přírody je životodárné. Tak si ho všichni pořádně užijte. Amen.

63,2        Galatským 5,22-6,2            S 275; 338; 352; S 119; 619; Ty v Kristu       Ez 36,25n

Kázání při křestní bohoslužbě v neděli 28. září 2025.