Směr na vánočním ukazateli je jasný. V příběhu o Ježíšově narození cesty míří do Betléma.  Žádný div, neboť právě v Betlémě se odehrálo to nejdůležitější. Na svět přišel nový král, obnovitel lidstva i celého stvoření. K němu se upínají pohledy plné naděje.

Směr Betlém. První, kdo se vydal na cestu, byli pastýři. Ti to měli víceméně za rohem; cesta jim trvala nanejvýš pár desítek minut. V té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. (8) Lidé uprostřed práce. Ne zrovna pohodlné práce. Navíc jejich povolání bylo považováno za podřadné. Snad pro určité bezdomovectví (přespávají pod širým nebem), snad pro neodbytný zvířecí zápach, snad pro podezření, že si tu a tam upečou kradené jehňátko a vinu za ztrátu svedou na vlka. Čili jako první se do pohybu směr Betlém dávají tyhle pochybné existence.

Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. (9) Proč si Pán Bůh vybírá právě takové outsidery, lidi z okraje společnosti? Inu, je to taková zvláštní Boží záliba začínat od těch, s nimiž nikdo nepočítá. Pánu Bohu se prostě líbí dát šanci těm, kdo ji už podle všech představ a výpočtů ztratili. Celá Bible o tom vypráví. Bezdětný Abraham se dočká potomstva. Egyptští otroci uniknou faraonovi. Mladíček David skolí Goliáše. Zabitý Kristus vyjde z hrobu. Tak pročpak by se jako první z narození Vykupitele nemohli radovat opovrhovaní pastýři? Pán Bůh má naději i pro beznadějné případy, mezi nimiž se čas od času ocitám i já.  Vy snad ne? Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (10n)

Směr Betlém. Možná jste postřehli, že Boží posel slovo Betlém vůbec nevyslovil.  On je vyjádřil jinak. „Město Davidovo“ řekl. Anděl mluví trochu jako básník a trochu jako dějepisec.  Ovšem pro pastýře to není žádná nesrozumitelná hádanka. Oni vědí, co se za označením skrývá. Umějí si domyslet souvislosti. Ano, k vánocům patří domýšlení souvislostí. Dovtípit se. Pochopit výmluvné náznaky. Osobně se zapojit do promýšlení vánoc a směru, jejž ukazují světu.

Směr Betlém. Na cestu pastýřům zazní nebeská písnička: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ (14) Pastýři jsou nažhaveni, zda je to všechno pravda. Pohání je zvědavost. Řekli si: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ (15)

Směr Betlém. O čem asi pastýři cestou rozmlouvali? Anebo mlčeli? Či snad zpívali? Byla jejich slova naplněná očekáváním: „už se těším, až nového krále uvidím!“, nebo se v nich naopak ozývaly pochybnosti: „co je to za nesmysl, vladař položený do jeslí? Podlehli jsme uprostřed noci přeludům!“ Tedy – o čem pastýři hovořili, nám zůstává utajeno. Zřejmý je pouze směr. Neviditelný ukazatel v myslích míří na Betlém.

Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. (16) Konečně dorazili k cíli. Směrovka ukazovala dobře. Mimochodem – evangelista Lukáš nezaznamenal, že by se pastýři Ježíšovi poklonili. Místo poct zapředli rozhovor. Když děťátko spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. (17n) Betlém jako příležitost k rozmluvě. To nezní marně. Vánoce jako příležitost k rozhovoru – v našich rodinách, v našem sboru, mezi přáteli a sousedy. Mluvit o tom, nad čím v životě žasneme. Nasměrovat se k dialogu.

Směr Betlém. Později do Betléma dorazí další lidé. Bezpečně víme o mudrcích z východu. Ano, to jsou ti, kteří přinesli vzácné dary zlato, myrhu a kadidlo a kterým se říká tři králové. Ti mluví méně než pastýři, o to více se klanějí. O dalších lidech, kteří přišli do Betléma, se můžeme jenom domýšlet, co byli zač. Nádherně takové domýšlení provozují lidové betlémy. Mám je rád, poněvadž ukazují pestrou směsici lidí. Muzikanty s jejich nástroji, listonoše s brašnou, formana s povozem, kuchařku s vařečkou, děti se sáňkami. Všichni přicházejí uvítat narozeného Ježíše. Všichni mají společný směr. Vydali se na cestu podle jednoho ukazatele. Směr Betlém.

O vánocích se k nim přiřazujeme. Svůj pohled upínáme týmž směrem. K betlémským jeslím. I my se v duchu ubíráme do Betléma. Zpíváme „Ó křesťané všichni nechať do Betléma pospíší.“ A jindy „Půjdem spolu do Betléma.“ Takže lze říci, že ten ukazatel v těchto dnech platí i pro nás. Směr Betlém. No dobrá, ale co pak? Co bude potom, až do Betléma dorazíme a až se nasytíme všech těch svátečních výjevů a vánočních promluv? Kam budou směřovat naše kroky následovně? Kudy se vypraví naše myšlenky?

Sestry a bratři, k vánočnímu ukazateli je zapotřebí doplnit ještě jednu ceduli. Směrovku do všedních dnů. Zpět. Jak budeme žít po vánocích? Co si z Betléma vezmeme na cestu domů? Podaří se nám něco ze svátečních dnů přenést do všedního života? Obě dvě směrovky jsou pro nás důležité. Věnovat pozornost betlémským jeslím a zároveň umět žít daleko od Betléma

Všimli jste si, že evangelista Lukáš píše nejenom o cestě směr Betlém, ale i o cestě zpět?  Ano, já vím, o vánocích se zdůrazňuje hlavně Betlém. A my kazatelé zpravidla důraz jenom utvrzujeme. Jenže i ona cesta zpět je důležitá. Možná je ještě důležitější nežli samotné putování do Betléma. Vždyť delší kus cesty jdeme každodenními starostmi, a jen malý úsek vede svátečními chvílemi. Lukáš píše: Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli. (20)

Navrátili se oslavujíce a chválíce Boha. Z Betléma si odnesli důvod k veselí a radosti. Oni vzdávají Bohu chválu. Taková je jejich cesta zpět. Možná jste se pozastavili nad oním zvláštním mluvnickým tvarem, který zde překladatelé Bible použili. Oslavujíce a chválíce. Jsou to přechodníky, které z češtiny téměř vymizely. Naopak starověká latina a řečtina jich užívaly hojně. Přechodník podle moudrých knih označuje „souběžně probíhající děj“. Souběžně probíhající děj. Co se děje zároveň, ale jakoby až na druhý pohled. Vedle hlavního vyprávění. Pastýři jdou domů a přitom chválí Boha. Na cestě zpět z Betléma je provází chvála a oslava Boha. Jaký je ten náš „souběžně probíhající děj“? Jaký přechodník se hodí na naše všední dny? Jdeme životem brblajíce a nadávajíce? Nebo snad žijeme skuhrajíce a zoufajíce? Či spíše zmatkujíce, tápajíce, bloudíce?

Směr Betlém a směr zpět. Co patří do Betléma, je známo. Co bude patřit do našich životů, o tom do značné míry rozhodujeme my sami. Jak bude u vás doma, v práci či mezi přáteli vypadat cesta z vánoc, to je vaše dílo. Pastýři v Betlémě nabrali povzbuzení do dalších dnů. Uviděli Pána, který se sklání k lidem. Pána, jemuž není cizí lidská bída a proto má pochopení i pro moje osobní bídy. Betlém probudil v pastýřích novou důvěru, že Pán Bůh se zajímá o každý lidský úděl. Vedle jejich každodenního pastýřského starání souběžně probíhá radostná vděčnost Bohu za všechnu jeho péči. Takový je vánoční přechodník. Přechodník důvěry a vděčnosti jako souběžně probíhající děj k našim obyčejným životům. Přeji vám, abyste nadcházející čas prožili jsouce šťastni a abyste šli dále jako pastýři chválíce a oslavujíce Boha. Amen.

Izajáš 60,1-9             294; 297; 284; 307              kralicky Ef 5,15-20

Kázání při slavnosti Kristova narození 25.12.2016.