Tak je to zase tady. Každoročně se opakující předvánoční čas světel a nákupů, pečení a úklidu. Opakuje se i vyprávění o dítěti nerozeném ve chlévě. Stojí za to si dávný biblický příběh připomínat, neboť vybízí k uvažování o nás a o naší době. Například souvislosti politické. Do Betléma vyráží vražedné komando, aby pobilo všechny chlapce do dvou let věku, poněvadž se mezi nimi údajně nachází budoucí král.  Což se pochopitelně stávajícímu panovníkovi Herodovi nelíbí a on zuří. Na jedné straně vladař plný nenávisti, který používá velice hrubé prostředky, na druhé straně ti, kteří nic zlého neudělali a jsou vystaveni nelítostné zlobě mocných. Stojí za to si tohle rozdělení stran připomínat. I dnes v našich českých poměrech. I zde na poličském náměstí.

Před dvěma měsíci zde bylo také plno. V přítomnosti a s přímou podporou prezidenta tu přes mikrofon zněly nadávky do blbců, do blbečků, určené těm, kdo mají jiný názor a demonstrovali jej. Ti lidé nic zlého neudělali, a přesto se stali terčem zloby. V přívalu slov se jich nikdo hlasitě nezastal.  Tohle chceme? Hrubost a slovní násilí, jimž nikdo nebrání.?

A proto stojí za to si připomínat vánoční příběh. Je to zrcadlo. Jde v něm o naše každodenní rozhodování. O naše modely chování. Zda se přikloníme na ježíšovskou cestu pokoje a smíření mezi lidmi, nebo zda se přikloníme k cestě herodovské, k cestě lži, vzteku a nenávisti, z nichž se tak snadno zrodí násilí. Je to na nás, jak se rozhodneme. Přeji vám klidný advent. Advent bez nadávek.

Promluva při rozsvěcení vánočního stromu na náměstí 26.11.2016.