Možná máte stejný pocit jako já, sestry a bratři. Podobenství o nepoctivém správci – hodí se takové podobenství vůbec do Bible? Neměli bychom je raději vyškrtnout, odsunout někam do ústraní a nevěnovat mu pozornost. Vždyť nám – věřícím lidem – dělá jenom ostudu! Právě jsme slyšeli o podvodu, o prachsprostém švindlu. Člověk na zodpovědném místě zneužil svého postavení, jinak to nelze nazvat. A ten podvodník si v evangeliu dokonce vysloužil pochvalu. K nevíře!

Podobenství o nepoctivém správci právem vyvolává rozpaky. Bibličtí vykladači rozvíjejí různé teorie, jaký má přesně význam. Století za stoletím křesťany dráždí skandální příběh o zfalšovaných účtech. Musí je dráždit. Přikázání „nepokradeš“ přeci platí stále, i v účetních knihách. Nad zlodějinou nelze přivřít oči. V naší zemi máme s podobnými případy řadu zkušeností. Rozhodně u nás není nouze o všelijaké správce, kteří špatně hospodařili s cizím majetkem. A po pravdě řečeno: podnes se občas zmocňuje vztek, když na ně pomyslím. Nechci si na takové jednání zvyknout. Ke vzteku mne na špatných správcích přivádí jejich troufalost. „Co si to vůbec dovolují!?“ Mám vztek kvůli ztrátám, které bezostyšně způsobili. Ale vztekám se i sám na sebe, na svoji bezmoc zamezit jejich vychytralým podvodům. A najednou mi obdobný příběh předkládá i samotný Ježíš. Určitě mne svým podobenstvím nechce rozčílit. Určitě je myslí dobře. Ale jak? Snad mu při podrobnějším zkoumání porozumíme.

            Jeden bohatý člověk se rozhodl vyhodit správce svého majetku. Měl k tomu pádný důvod. Provalilo se totiž, že dotyčný správce promrhal značnou část svěřených prostředků. S takovým vysvědčením nemůže zůstat v hospodářské funkci. Odejde a bude se hledat nový ekonom. Starý hospodář je však povinen před svým odchodem předložit účty. Aby dal doklady do kupy, dopřává mu majitel chvilku času. Ejhle – dopřátá chvilka času. Zde se podobenství dotýká našich životů. I nám je darován čas. Ještě není pozdě dát svůj život do pořádku. Ještě pořád to jde. Můžeme změnit, napravit své cesty. Pán Bůh nám zatím dopřává čas, abychom urovnali své životy. Abychom vyřídili nevyřízené účty – vyřídili je pokojně a s láskou. Díky Bohu darovaný čas stále ještě trvá.

            Nepoctivý správce věděl, jak s věnovaným časem naložit. Šel do sebe. Zkoumal svůj stav a zhodnotil svoje vyhlídky. Nic si přitom nenalhával, ale upřímně si přiznal problém. „Co budu dělat, až mne můj pán zbaví správcovství. Na nějaké kopání nemám sílu a brát podporu se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až dosprávcuji.“ (4) Na špatném hospodaření už nelze nic změnit. Minulost je minulost. Peníze se rozkutálely a zpátky se nevrátí. Minulost je nenapravitelně pokažená, nyní lze utvářet jedině budoucnost.

            Správce se dovtípil a spojil svůj život s druhými lidmi. Jakožto odhalený nepoctivec ze svého místa tak jako tak poletí. Neskončí ovšem na ulici, bude mít kam jít. Zmírní svůj dopad, neboť si získá přátele. Až dosud mu na lidech nezáleželo. Obešel se bez nich. Co chtěl, to si obstaral. Měl dobrý post. Jeho přítomnost to byla jen bezstarostná zábava a rozmařilé požitky. Jeho přítomnost to byly jen peníze a moc. Budoucnost se však rýsuje jinak. Budoucnost je založena na pomoci.

            Správce spojil svůj život s druhými lidmi. Objevil svou šanci. Povolá k sobě dlužníky svého pána a společně sepíšou nové účty. Nižší, takže vykazatelná ztráta nebude tak hrozná. Účetní manévry. Čachry se smlouvami a s fakturami. Nikoliv jen nějaké tu a tam vyretušované čísílko. Správce svůj plán rozjíždí ve velkém, přesně ve svém stylu. On si pozval všechny dlužníky – dluhy se budou odepisovat všem. Ať ta korupce stojí za to! A korupce to je přímo ukázková. Za účtařskou úslužnost se správci zanedlouho dostane odměny. Podvody jak hrom. Příčí se našemu svědomí, ale co čekat od nepoctivého správce. Jenže…

            Jenže správce spojil svůj život s druhými lidmi. „Dlužils sto věder oleje? – Hoď sebou a přepiš úpis na padesát! Dlužíš sto metráků obilí? – Dělej, napiš si jich o dvacet méňe!“ Hlavně rychle. Čas jsou peníze. V tuhle chvíli čas je dokonce víc než peníze. Kdykoliv může skončit doba, v níž lze ještě něco změnit. Uvědomujeme si to? Neodkládáme své nevyrovnané životní účty v domnění, že je času dost? Nejsme si příliš jisti, že opravdu uskutečníme svá odložená rozhodnutí? Co když čas nepostačí? Co když účty budeme musit předložit dříve, než se nadějeme? Evangelijní výzva je zřejmá: Věnujte ihned pozornost svým dluhům a vinám. Jen se podívejte na nepoctivce. Správce využívá poslední příležitost odlehčit dlužníkům. Odlehčit všem, bez výjimky, nikoho nevynechat. On poznal, že nastal čas odpouštět.

            Správce spojil svůj život s druhými lidmi. Každému dlužníkovi prominul dluhy, jak jen to šlo. Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě, píše evangelista Lukáš. (8)  Záhada: kterého pána myslí? Toho zámožného muže z podobenství, či snad dokonce samotného Pána Ježíše? Domnívám se, že řeč je Kristu. Bohatec by jistě svého zaměstnance nechválil za rozkradení majetku, třebaže důvtipné. Pochvalu nepoctivému správci skutečně udílí Kristus. Chvályhodná není správcova nepoctivost, chválu si zaslouží jeho rozhodnost a prozíravost. Dokázal na maximum využít svěřený čas. Dobře se rozhodl. Získal na svou stranu lidi. Neupnul se k bohatství. Uvízlo v něm cosi ze starozákonního přísloví, jež jsme slyšeli v prvním čtení. Kdo doufá v bohatství padne… Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek. (Př 11,28a.24n)

            Nepoctivý správce spojil svůj život s druhými lidmi. Spolehl se na odpuštění. Proto bude přijat. Odpuštění mu otevírá cestu do budoucnosti. Až skončí na jednom místě, nalezne domov jinde. Přátelé mu otevřou příbytek.

Sestry a bratři, Pán Ježíš nám pověděl podobenství o skandálu. Výborně  se na něm ukazuje Boží pravda. Kdo odpouští, ten dojde přijetí. Nebude ztracen, nebude zatracen. Nepropadne se do samoty. Až se všechno změní, až pomine majetek, pak nebude sám. Ale nalezne přátele, rodinu, nalezne Otce. V podobenství o nepoctivém správci máme před sebou příkladný skandál. Příklad si můžeme vzít z jeho hlavního hrdiny.

            Správce spojil svůj život s druhými lidmi. Onen správce je podivný hrdina. Kladný i záporný zároveň. Můžeme nad ním kroutit hlavou a krčit rameny. Můžeme nad ním ohrnovat nos. Ale copak jsme jiní? Jsme opravdu o tolik lepší nežli on? Každý z nás přeci stejně jako on vpouští do svého života nepoctivost. Potřebujeme odpuštění pro sebe. A potřebujeme odpouštět i svým bližním. Každému z nás lidé všelijak ublížili a ubližují a dluží nám omluvu. Budeme prozíraví, využijeme čas nám svěřený a promineme jim? Synové světa dokáží odpouštět, pokud jim odpuštění přijde vhod. Tím spíše odpustíme svým viníkům my, křesťané, dcery a synové světla. Vždyť v odpuštění se k nám přibližuje Boží království.  A plody odpuštění vydrží, i když se odehrálo za pochybných okolností. Hlavní je spojit svůj život s druhými lidmi. Pak budeme přijati do nebeských příbytků. Amen.

Přísloví 11,23-28        167; 213; 582; 609;               Efezským 5,5-10

Kázání v 1. neděli po Trojici, 7. června 2015.