Sestry a bratři, lituji, že dnešní úryvek z epištoly nemohu zazpívat. Chtěl bych, aby přečtená slova vyzněla slavnostně a rozradostnila vás. Takový je totiž jejich účel. Ty verše pravděpodobně tvořily nějakou starou křesťanskou písničku, kterou apoštol jednoduše použil. Nežli složitě rozebírat Boží dobrotu stačí v dopise ocitovat pár známých vět a každý se už dovtípí, o čem je řeč. Sami víte, že jedna zdařilá píseň vydá za tucet kázání.

            Efezský sbor byl možná právě takový sbor, jako je ten náš. Možná se jich v neděli nescházelo o mnoho víc než tady. Byli to lidé různí, s různými životními příběhy. Když zpívali tu píseň, každý ji vnímal trochu jinak. Jednotlivé sloky se do srdce vrývaly podle své naléhavosti.

Snažím se co nejbarvitěji představit si ono dávné křesťanské společenství. Ve shromáždění na kraji nenápadně sedává postarší žena. Říkejme jí třeba Důla. Pochází z cizí země. Při nájezdech ji vojáci kdysi jako dítě ukradli rodičům. V provinčním hlavním městě ji prodali do otroctví a ona už léta slouží v domácnosti městského činovníka. Je to krutý člověk, který s Důlou nakládá jako s věcí. Kolik ran jí za ta léta uštědřil! (O znásilněních ani nemluvě.) Důla v domě dělá všechno. Zkrátka dře jako otrok. Nikdo jí za nic nepoděkuje, nikdo se jí nezastane, nikdo jí nerozumí. Jako malá snila dívčí sny, že se vdá za sympatického muže, bude se s ním starat o rodinu, vychová děti… Jenže sny byly marné a jako zmařený se jeví i život. Důla žije v nemilosrdných podmínkách ve světě bez lásky. Připadá jí to jako dlouhá, temná noc. Ráda by procitla a žila jinak, ráda by dostala novou možnost. Ale nejde to. Jen občas se ráno urve a zajde mezi křesťany. Během bohoslužeb myslí na svůj trpký úděl a rozechvěně zpívá: Ale Bůh bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem. (4) Důla věří, že i ona se dočká lásky. Neboť láska patří do Božího světa, který očekáváme.

O pár kroků dál ve shromáždění nalezneme mladého muže. Nazvěme ho Technítés. Vlastní stolařskou dílnu a pořádně se ohání, aby uživil rodinu. Nevede se mu ale dobře. Ve městě působí spousta stolařů a snad všichni jsou úspěšnější než on. Jedni jsou zručnější, druzí jsou lepší obchodníci. Technítovi se dosud žádná zakázka nikdy úplně nepovedla. Ať se snaží sebevíc, jeho výrobkům lze pořád vyčíst chyby. Velkoobchodník, který od něj hotové zboží odebírá a vyváží do zámoří, za každou vadu sráží výkupní cenu. Technítés vydělává málo a ví, že doplácí na svou vlastní nešikovnost. Ví, že je to jeho vina. Že jsou tím vinny jeho neobratné ruce, které nedokáží odvést čistou práci. Pokaždé když Technítés předává hotové zboží, přeje si, ať jsou k němu shovívaví. Ať ho nesedřou z kůže, ať mu prominou nedokonalé dílo. Aby už konečně přestal živořit na pokraji smrtí. Při nedělních bohoslužbách Technítés nezpívá. Neumí to. Pozorně ale naslouchá a těší se, až uslyší svůj oblíbený verš: Bůh nás probudil k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro svá provinění. (5) Technítés věří, že i on se dočká odpuštění. Neboť odpuštění patří do Božího světa, který očekáváme.

Vpředu ve shromáždění pravidelně zahlédneme půvabnou dámu. Je pečlivě upravená, avšak oči zrcadlí nejistotu. Jmenuje se Plůsia. Vyrůstala v zámožné rodině a nyní je již několik roků vdaná. Člověk by řekl, že jí nic nechybí. Má peníze, hodného muže, má mnoho přátel, ale má také smutek v srdci. Její pětiletý syn se těžce rozstonal a lékaři si s ním nevědí rady. Podle všeho mu zbývá pár týdnů života. Plůsia miluje svého syna a modlí se za jeho uzdravení. Také ale ví, že navzdory mnohým modlitbám mnoho rodičů přišlo o své dítě. Neděli co neděli Plůsia zpívá o naději: Milostí jste zachráněni! Spolu s Kristem vás Bůh vzkřísil. (6) Plůsia věří, že i ona se dočká vzkříšení. Neboť vzkříšení patří do Božího světa, který očekáváme.

Ještě na jednoho člověka v efezském sboru bychom neměli zapomenout. Stratiótés. Je nepřehlédnutelný. Chlap jak hora. Vysloužilý voják. Bojoval za císaře Claudia, za Nerona i za Vespasiána. Tenkrát se mu to stalo. Po válečném úraze chodí o berli. Co s vojákem, který nemůže pochodovat? Žije skromně, jen co dovolí trocha peněz našetřených z žoldu. Stratiótés často přemýšlí o minulosti. Za tři císaře válčil a co získal? Nic, leda zchromlou nohu! Toužil po slávě a povýšení, a teď se belhá kdesi v Asii. Stratiótés je naštvaný na císaře a vojevůdce. Na vládce a nadřízené, kteří druhým lidem lajnují život. Kvůli nim promrhal mládí. Nemá domov, nejlepší kamarády ztratil na bojišti. Stratiótés přemítá o mocipánech nahoře, kteří zde na zemi tahají za nitky a šlapou po těch dole. Když se ale v neděli zpívá, opře se do toho a pěkně od plic zanotuje: Milostí jste zachráněni! Bůh vás spolu s Kristem uvedl na nebeský trůn. (6) Stratiótés věří, že i on se dočká vyvýšení. Neboť vyvýšení patří do Božího světa, který očekáváme.

Mohli bychom si představit ještě plno dalších lidí z efezského sboru, kterak zpívají tu svou písničku. Ale nechoďme tak daleko. Lidská trápení se v průběhu staletí zas až tolik nezměnila. I dnes leckde žije nemilovaná Důla a zoufalá Plůsia, i dnes nalezneme podobně neúspěšného Techníta a zklamané-ho Stratióta. Poněvadž moderní lidi zasahuje víceméně totéž, co lidi ve starově-ku. Pouze kulisy se změnily. Známe to sami od sebe. Také my zakoušíme nelásku a neúspěch, ponížení a smrt blízkého člověka. Klidně bychom mohli zpívat s Efezany. (Škoda, že nám v bibli chybějí noty.) Vždyť je to i naše písnička. Svět, v němž přebýváme, není světem, který očekáváme. Vyhlížíme Boží svět, kde lze žít a rozvíjet se bez podrážení nohou, bez trápení, bez zásluh. Tenhle nový, Boží svět je nám blízko od doby, kdy mezi námi žil Ježíš. O Kristus se zpívá – on je tím, po čem v hloubi srdci toužíme. On je láska pro nemilované, odpuštění pro nedokonalé, vzkříšení pro mrtvé, vyvýšení pro ponížené. Jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. (7)

Dobře si všimněte, kdo zpívá. Píseň o spáse nezpívají nadlidské bytosti. Prozpěvují si ji ustaraní, vystrašení, zklamaní Efezané, jaké jsem vám představil. Právě s těmito lidmi Pán Bůh počítá, nikoliv s jinými. Bůh nečeká na jakési lepší, vyspělejší a mravnější lidi, aby od nich vyslechl patřičně vznešenější chvalozpěv. Píseň o spáse zpívají obyčejní lidé. Proč by ji nemohli zpívat také ustaraní, vystrašení a zklamaní Poličáci. Vždyť není zapotřebí vyřešit napřed horu problémů a teprve pak se vydat za Bohem. Spása se koná už nyní. Milostí jste spaseni skrze víru! (8)

V efezském sboru se scházeli různí křesťané a zažívali, co je to církev. Společenství, v němž i přese všechny majetkové a rozumové rozdíly jsou si lidé rovni. V církvi jsme na tom všichni před Bohem stejně. Nic jsme mu nedali a on nám nemusí nic vracet. To nejlepší v životě dostáváme zadarmo. Čisté srdce, přátele, záchranu před zbytečností života. Jeden na druhého nemůžeme vytáhnout, že jsme u Boha váženější. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (9) Žádným výkonem jsme si nezasloužili Boží přízeň. A přesto se těšíme jeho přízni. On nás má rád takové, jací jsme. I bez nějakého upachtěného lidského vylepšování. Věru dobrý důvod k chvalozpěvu. Těžko najdete lepší.

Efezané zažívají, co je to církev. Místo, na němž zakoušíme a uvědomu-jeme si Boží lásku. Snad to zažíváme s nimi. Ve společném ztišení a v modlit-bách, ve písních a nad biblí rozpoznáváme, jak jsme bohatí. Máme naději, že sdílíme život s Kristem – že právě nám je určena láska a odpuštění, vyvýšení a zmrtvýchvstání. Ve společenství církve můžeme odložit každodenní starání, onu ubíjející všednost. Zde se můžeme zastavit a dopřát si pohled do budoucnosti, kterou Bůh chystá a kterou už uskutečňuje. Jinými slovy – přese všechnu bolest, přese všechny potíže a hádky, jež nás pronásledují, víme, že nás čeká jiný svět, svět obnovený Díky Ježíši Kristu víme, že nás Boží svět čeká a nemine.

A ještě drobné napomenutí na závěr. Radostný výhled k Božímu království není výzvou k nečinnosti. Jako kdybychom neměli co dělat, když už jsme jednou spaseni. Ale my máme co dělat! Jsme lidé Boží, lidé pro Boha. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (10) Dobré činy nevykonáváme proto, abychom si u Boha šplhli a získali nějaké plus. Dobré činy konáme, protože patří k naší radosti, k našemu životu s Bohem. Z toho, jak svou víru žijeme, poznávají druzí lidé, co víra znamená. Jedině my, křesťané, zvěstujeme, jaký je Kristus. Kéž by se také na nás – poičských věřících – našim bližním, příští generaci, nadcházejícím věkům prokázalo nesmírné bohatství Boží dobroty. (7) Amen.          

Jeremjáš 9,6-10.22n      432, 627; 165; 702; 485      Matouš 5,13-16

Kázání v 3. neděli po Trojici, 21. června 2015.

Autor obrázku:  Benh LIEU SONG           Zdroj: Wikipedia