Sestry a bratři, milí hosté, představíme si vánoce. Zavřete prosím oči, uvolněte se a já vám budu postupně říkat různá slova. Naslouchejte jim  a utvářejte podle nich ve své mysli vánoční výjev. Připraveni? Začínáme: vánoce, Betlém, stáj, Marie, půlnoc, Josef, jesličky, Ježíš. Máte? Kolikrát už jsme tenhle obrázek viděli! Málokterá biblická scéna je takto známá. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí. (7)

Když už nám naše představivost tak dobře pracuje, zaměstnejme ji ještě dál. Zavřeme znovu oči  a zaměřme se na detaily. Betlém – stáj – zvlhlé seno – novorozenec na místě dobytčího žrádla – pach  zvířecí moči a výkalů – mladá rodina bez přístřeší. Protože pro ně nebylo místo pod střechou. (7)  I tohle je vánoční výjev. Celá ta betlémská idyla není vůbec idylická. My máme rádi neškodný, nedráždivý obraz, kdy ve stáji je teplo, kdy na návštěvu k nemluvňátku přicházejí samí laskaví lidé, kdy se nám do představ nemísí žádný živočišný zápach, nýbrž jen vůně cukroví. Ano, v duchu si  vánoční obrázek umíme vykreslit pěkně. Jenže jak by to dopadlo, kdybychom se ho snažili přenést do běžného života? Třeba bychom mohli navrhnout svitavské porodnici, aby se zrušila. Po okolních vesnicích i tady v Poličce se určitě najde dost stavení, která dosud mají na dvorku nevyužitý chlívek, a staré žlaby se dají stále použít k ukládání novorozeňat. Sami cítíte, jak to skřípe. Takhle to přece nejde! A Bible to ví. Bible v nás rozhodně nepěstuje nějaký jemnocit, přikrašlování a malování na růžovo.  

I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo pod střechou. Stačí jenom trošičku zauvažovat nad detaily, a všechna roztomilost je pryč. Plenky nebyly měkoučké, vyvařené do běla, spíše to byly zaprané kusy kdovíjaké látky. Pocestní Josef a Marie byli nuceni tuze improvizovat. Dnes by se na takové dítě nepřišli podívat ani pastýři, ani mudrci, nýbrž ze všeho nejdřív by přišla sociálka. Vždyť jsou to děsivé poměry, v jakých Marie porodila. Nebylo pro ně místo pod střechou. Je strašné, když dítě musí spát v jeslích namísto v postýlce. Je strašné, že děti místo doma musejí spát v uprchlickém táboře nebo v nějakém špinavém slumu. Tenhle svět není v pořádku, připomíná o vánocích betlémský příběh. Dějí se zde nemístné věci.

Nebylo pro ně místo pod střechou. Už samotný začátek Ježíšova života předznamenává jeho pokračování. Povleče se s ním otázka: Kde je místo pro Krista? Tenkrát  v Betlémě pod střechou nebylo. Proto ta nelidská stáj. Ježíš o sobě později přímo prohlásí: Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. (9,58) Čili už z vánoc k nám zní otázka: Kde je místo pro Krista? Najde se u nás?

Píseň              307                  To pastýřům, když na horách

Kde je místo pro Krista? Jak jsme viděli, tahle otázka Ježíše doprovází od samého počátku. Rovnou od jeho narození, když pro něj nebylo místo pod střechou. „Kde je místo pro Ježíše Krista?“ je otázkou vánoční.

Svérázným způsobem odpovídají  autoři knihy „Malovaný svět a já ho chci uvidět.“ Naši kluci dostali před pár lety od babičky tuhle dětskou obrázkovou encyklopedii. Je celkem zdařilá. Jednoduše a s názornými obrázky popisuje svět kolem nás. Proč se střídá den a noc? Co víme o hmyzím světě? Proč vlaky jezdí po kolejích? Jak vznikly peníze?  Takové jsou namátkově názvy některých kapitol. Pro nás jsou dnes pozoruhodné poslední tři kapitoly. Třetí od konce je kapitola „Jak vznikly pohádky?“ Poslední kapitola se nazývá „Copak se ti zdálo?“ a pojednává o snech. No a mezi nimi se nachází kapitola předposlední, nadepsaná „Co víme o Ježíškovi?“ Líčí se v ní hlavně betlémské události.

Čili kde je místo pro Krista? Zde v knížce – mezi pohádkou a snem. Neúmyslně, zato však trefně, se encyklopedii podařilo vystihnout, kam Krista umisťuje spousta lidí. Mezi pohádku a sen. Mnoha uším dnes zní Ježíšův příběh pohádkově. Lidé si prý vybájili legendu o chlapci z chudé rodiny, který získal moudrost i oblibu a prosadil se jako uznávaný řečník a divotvorce. Hrdinně se postavil ukrutnému vládnoucímu panstvu a obětavě nasadil svůj život. A vrcholem báje prý je, že Ježíš opustil hrob a vrátil se mezi živé. Inu, jako v pohádce – dobro vítězí nad zlem.

Z druhé strany lze na Ježíšovy příhody a výroky nahlížet jako na sen. Jako na výplod lidského snění, které si neseme nevymazatelně zasuté hluboko v sobě. Evangelium prý jen odráží naše sny a přání. Když Ježíš mluví s opovrhovanými, když potěšuje smutné, když odpouští provinilcům, když Ježíš sytí hladové, uzdravuje nemocné, ilustruje tím vypravěč jen vysněný svět. Copak právě takto nevypadá snění o šťastném, lepším světě? O světě, kde lidé spolu žijí v míru a v porozumění, v dostatku a bez ničivých vpádů nemoci a smrti?

Znova se ptám: Kde je místo pro Krista? Mezi pohádkou a snem? Jako krásný příběh z dávno zaprášené knihy? Jako příběh, kterému dnes už lze jen těžko věřit, poněvadž jsme lidé dospělí, zbavení dětské naivity, lidé odkojení moderní vědou a technikou. Kde je místo pro Krista? Jenom ve fantazii, kdesi mezi pohádkou a sněním? To by byla škoda. Protože Ježíš znamená víc než jen fantazírování. Jeho místo je jinde.

Píseň              Tichá noc       

Kde je místo pro Krista? Upřímně řečeno, měl by ho nalézt u vás. Myslitel a básník zvaný Angelus Silesius neboli Slezský Posel, mladší současník KOmenského, v jednom svém verši poznamenal. I kdyby se byl Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, dokud se nenarodí ve tvém srdci, zůstáváš věčně ve ztrátě. Kde je místo pro Krista? V srdci. Častokrát přemýšlím, co znamená mít Krista v srdci, mít ho ve svém nitru. Zřejmě to není nějaký druh hřejivého či mrazivého pocitu. V srdci přeci nosíme lidi, kteří jsou pro nás důležití. Něčím nás ovlivnili. Vychovali nás, podrželi nás v těžkém čase, strávili s námi příjemné chvíle, vzájemně jsme se sblížili. Mezi těmito lidmi by měl mít Kristus místo. Neboť také jeho vliv je významný a důležitý.

Tedy: Kde je místo pro Krista? Kromě betlémské stáje si jej v duchu umístěte mezi lidi, které berete vážně. Ježíš není pouze miminko, je to moudrý člověk, mistr, který má co povědět, co naučit. Nabízí pár dobrých zásad. Pár skutečně dobrých rad pro život. Nesžírat se do nekonečna hněvem na lidi, kteří nám ublížili, nýbrž jim odpouštět. Nestrachovat se, co se všechno může přihodit, nýbrž mít důvěru, že je o nás dobře postaráno laskavým Otcem v nebesích. Ježíš nás učí nezavírat se do samoty, nýbrž mít rád lidi kolem sebe, mít rád Boha a jeho stvoření. Čekat překvapení, umět přijímat každý den jako dar. To všechno jsou věci, které život rozvíjejí a

Přeji vám, aby Ježíš, pro něhož nebylo v Betlémě místo pod střechou, měl místo u vás – ve vašich životech. Aby tam měl aspoň trochu místa jako ten, od něhož se naučíme radovat se a těšit se ze života.  Amen.

Píseň              Z Betléma se ozývá

Kázání při štědrovečerních bohoslužbách, 24. 12.2013. Obrázek pořídil cohdra (morgueFile).