Jak dlouhý musí být příběh, aby mu bylo rozumět? Chápete, co myslím, sestry a bratři? Jak dlouhé musí být nějaké vyprávění, nějaké sdělení, aby z něj vyplynulo jasné poselství? Na délku příběhu se ptám. Třeba reklamní šot v televizi či na internetu si vystačí s několika sekundami. (Reklamní čas bývá drahý…)  A přeci se v těch několika málo sekundách rozvine určitá zápletka, která vyústí v informaci o výrobku či značce. Často se užívá vtip, nadsázka, překvapení. Geniální mágové z reklamních agentur jsou patřičně placeni za to, aby ve zkratce, v mikropříběhu sdělili co nejvíce.

Jak dlouhý musí být příběh, aby mu bylo rozumět? Vezměte si ku příkladu televizní Večerníček. Malinká pohádka, která i se znělkou a s titulky nezabere v programu více než deset minut. A přeci podává nějaký příběh, leckdy velmi barvitý a napínavý. Pár minut stačí, aby se vám děj zapsal do paměti. (Já si dodnes vybavuji, jak Křemílek s Vochomůrkou vařili povidla a co udělal Rumcajs s dračím vejcem.)

Jak dlouhý musí být příběh, aby mu bylo rozumět? Záleží, jak hodně toho chcete povědět. Čeština užívá krásný výraz pro dlouhý film: celovečerní film. Měl by mít aspoň hodinu a půl, ale když je film dobře natočený a jeho příběh dobře vyprávěný, dokážeme napjatě sledovat klidně i dvě či tři hodiny. Příběh sám si určuje délku, aby správně vyzněl. A pak je zde ještě speciální žánr zaměřený na dlouhé příběhy, totiž seriál. Příběh rozložený do dílů a natažený do dalších a dalších řad. Mnozí asi máte nějaký svůj oblíbený seriál. Raději se nebudu ptát jaký…

Jak dlouhý musí být příběh, aby mu bylo rozumět? Záleží na způsobu vyprávění. Dobře vyprávěný příběh může být kraťoučký jako reklama či anekdota, ale dobře vyprávěný příběh může být naopak také velmi dlouhý. V dlouhém příběhu ovšem vystupuje větší množství postav a někdy je problém se v nich vyznat. Převyprávět dlouhý příběh se zástupem postav je kumšt. Když někomu vyprávíme obsah filmu, máme obvykle co dělat, abychom se nezamotali a postavy nepopletli. Kdo je hlavní hrdina, kdo vedlejší? Koho lze pominout, koho je nutné zmínit, třebaže se dějem jenom mihne? Čím delší příběh, tím složitější pletivo vztahů a rolí.

Jak dlouhý musí být příběh, aby mu bylo rozumět? Záleží na způsobu vyprávění. Hlavně nezmatkovat a jasně říci, co kdo kdy dělá. Pak se příběh stává srozumitelným bez ohledu na délku. Příběh velice dlouhý, vlastně příběh úplně nejdelší ze všech je příběh Pána Boha a nás lidí. Není to příběh celovečerní, je to příběh celodějinný. Od počátku času, od počátku stvoření se odvíjí vztah mezi Bohem a lidmi. Bůh se vztahuje k nám a my se vztahujeme k Bohu už po mnoho tisíců let. Jak vyprávět tento příběh? Jak vystihnout dlouhý příběh a nezamotat jej? Nepoplést postavy a jasně povědět, co kdo kdy dělá v příběhu, do něhož jsme my sami zapojeni.

Dlouhý příběh Boha a lidí se vypráví dál a dál. Co Bůh pro nás lidi všechno dělá? Co my o Bohu vlastně víme? Kde Boha objevujeme v přírodě, v dějinách nebo ve svých osobních životech? Jak o tom všem mluvit přehledně a beze zmatku? Jak vyprávět dlouhý příběh spásy? Křesťané poměrně rychle přišli na to, že musí správně rozlišit postavy, aby příběh byl srozumitelný. Církev tak zformulovala učení o jednom Bohu ve třech osobách. A my dnes mluvíme o Boží Trojici nebo o Nejsvětější Trojici. Té je věnována dnešní neděle. Bůh Otec a Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Jeden Bůh, přesto tři osoby. Tři osobité přístupy, jak se Bůh s námi potkává.

Apoštol Pavel v pozdravu přeje křesťanům v Korintě: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Každé Boží osobě je připsán jeden dar, který Bůh sdílí s námi lidmi. 1) Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska – Ježíš Kristus přináší milost nám provinilcům, vyhlašuje odpuštění. Tak my v dějinách poznáváme Boha Syna. 2) Zadruhé je přána láska Boží – náš původce nás má rád stále již od počátku věků, když stvořil svět. Tam my nad dějinami poznáváme Boha Otce. 3) A do třetice přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Duch je iniciátorem společenství, které třeba i zde vytváříme. Tak my mezi sebou a v sobě poznáváme Boha Ducha svatého.

Jeden Bůh ve třech osobách. Svatá Boží Trojice. Co si budeme povídat, mnoha lidem toto učení zamotalo hlavu. Inu, není snadné stručně převyprávět dlouhý příběh. A přeci naše víra v trojjediného Boha je pokusem, jak vystihnout ono bohatství a rozmanitost, s nimiž Boha zakoušíme, myslíme a potkáváme. Proto také, když se člověk zapojuje do onoho dlouhého příběhu Boha a lidí, mluví se při křtu o Boží Trojici. V tom kratinkém okamžiku, kdy se má povědět, že nový člověk se stává součástí velikého příběhu lásky, teče voda ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Stručněji už to říci nedokážeme, abychom všechno nepopletli. Nejenom šotovité reklamy, i dlouhý příběh vtip potřebuje vtip, zkratku a nadsázku. A překvapivé výpovědi a nesamozřejmé obrazy.

Sestry a bratři, jen trošinku jsme zatím nahlédli do Božích tajemství. Zajímavý náznak se ukazuje už v příběhu, jak se Hospodin setkává s Abrahamem, který jsme slyšeli v prvním čtení. Hospodin se ukázal Abrahamovi, který seděl ve vchodu svého stanu, a když pozdvihl své oči, náhle vidí, jak naproti němu stojí tři muži. Hospodin se Abrahamovi ukázal v podobě nějakých tří cizinců. A Abraham jim běží naproti a klaní se jim. A pak tyto tři muže oslovuje: „Panovníku,“ což je Hospodinův titul, „jestliže jsem našel milost ve tvých očích, nepomíjej svého služebníka.“ Pozoruhodné je, že Abraham v těchto třech cizincích okamžitě poznává Hospodina a vzdává mu božskou poctu.

Nápadné je rovněž, jak se zde střídá jednotné a množné číslo, když se o těchto třech záhadných mužích mluví. Abraham se jim klaní, běží jim naproti, ale oslovuje je: „Panovníku, jestliže jsem našel milost ve tvých očích, nepomíjej…“, jako by náhle nebyli tři, ale jen jeden. Ale pak k nim zase mluví v množném čísle: „Dám přinést trochu vody a umyjete si nohy a zasednete pod strom… Přece nepominete svého služebníka.“ Předtím říkal „nepomíjej“, v jednotném čísle, teď říká „nepominete“, v množném čísle. Potom je Abraham hostí a „pak se ho otázali: Kde je tvá žena Sára?“ (9), tedy muži mluví v množném čísle, ale hned potom se zase skočí do jednotného čísla: „A řekl: Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ A když se tomu Sára směje, protože už je stará, „tu Hospodin Abrahamovi řekl: Pročpak se Sára směje? Je to snad pro Hospodina nějaký div?“

Náznak, zkratka, vtip tu stojí u základu střídání jednotného a množného čísla. Schválně není patrné, jestli mluví tři muži nebo Hospodin. Vypovídá to něco o Hospodinu, který je jeden, ale zároveň je jeden jinak, než jako je jeden člověk. Hospodin je někdo, kdo je sám o sobě ve vnitřním vztahu tří osob. Tímhle směrem jdou ve svých komentářích a kázáních církevní otcové, kteří k tomuto místu přímo uvádí, že Abraham přijal Boží Trojici. Přijal tři, ale klaněl se Jednomu, vidí tři a uctívá Jednoho, a proto se jedná o Boží Trojici. Tak to chápe církevní otec Ambrož a po něm mnozí další. Nemusíme jít až tak daleko jako církevní otcové a mluvit zde přímo o Boží Trojici. Jen bychom měli postřehnout rozdíl, který je mezi tím, jak se běžně mluví o člověku a jak se zde zvláštně mluví o Hospodinu.

Hospodin se Abrahamovi ukazuje jako tři muži. Je to ten stejný Hospodin, kterého vidí prorok Izajáš sedět na vysokém trůnu a kolem něho serafové, kteří volají jeden k druhému: Svatý, svatý, svatý je Pán zástupů. (Iz 6,1-3) Bůh je třikrát svatý. Stejné pozadí mohou mít také texty, ve kterých Bůh sám v sobě rozmlouvá, jako by byl ve větším počtu vzájemně debatujících a rozhodujících se osob. To všechno jsou náznaky některých starozákonních textů, které nás vedou minimálně k tomu, že Bůh nemůže být věčnou samotou. Bůh je jediný, ale není sám. Člověk, když je někde jediný, tak je sám, ale u Boha to takto neplatí, protože v Bohu je plnost života a vztahu. Starý zákon vyznává především živého Boha, který překypuje životem. Je to Bůh, který je ve vnitřním dialogu, který se zjevuje v mnohosti a který také tvoří velmi pestrý život. V případě Abrahama a jeho ženy Sáry dává Bůh nový život v podobě syna tam, kde už pouhá zmínka o tom působí směšně. Sára se tomu směje, tak jí to připadá bláznivé, ale to ještě nezná Hospodina, který je překvapivě jiný.

Sestry a bratři, křesťanské vyznání o Boží Trojici nás učí vnímat Boží jinakost ve vztahu k nám. Bůh je jiný tím, jaký je, a také je jiný tím, co koná. A přesto, že je tak zcela jiný a přináší do našich životů neočekávané věci, my jsme spolu s ním součástí jednoho společného příběhu o lásce a o radosti. Jsme součástí jednoho příběhu, ve kterém je místo pro všechny. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 

Iz 6,1-3            Gn 18,1-15   642; S 86; 189; 420; 158             J 3,5-6

Kázání v trojiční neděli 30. května 2021, za inspiraci vděčím Lukáši Klímovi z Proseče.

Chvalozpěv Nejsvětější Trojici Boží    (Brian Wren)

.

 I         Prameni života, Počátku a Konci,

 II       ty jsi štědrým dárcem pokrmů a nápojů, šatstva a přístřeší, lásky a naděje:

 I         Jsi život a všechno dobré v něm,

 I   II   Tebe oslavujeme a uctíváme.

.

 II       Ježíši Kriste, Moudrosti a Slovo,

 I         ty jsi příznivcem všech odstrčených a přítelem chudých. Jsi jedno s námi a jsi jedno s Bohem.

 II       Ukřižovaný a Vzkříšený: Ty jsi život uprostřed smrti.

 I   II   Tebe oslavujeme a uctíváme.

.

 I         Svatý Duchu, Bouři i Dechu lásky,

 II       ty jsi stavitelem mostů; otevíráš oči, povzbuzuješ utištěné, jsi nespatřený a nečekaný.

 I         Ty jsi život, jejž nelze spoutat.

 I   II   Tebe oslavujeme a uctíváme.

.

 II       Bože ve třech jediný, tvým domovem je společenství, jsi zdrojem sdílení.

 I         V tobě žijeme, potkáváme svoje bližní a nalézáme porozumění.

 II       Ty jsi život v plnosti a všechno činíš nové.

 I   II   Tebe oslavujeme a uctíváme.

.

 P        Sláva buď Bohu Otci i Synu i Duchu svatému,

 I   II   jako byla na počátku, nyní a na věky věků. Amen.