Vánoční příběh dovede převyprávět nejspíše každý z vás. Marie, Josef, putování do Betléma, žádné místo pod střechou a do toho narozené dítě a jesličky. Hlavní osoby a kulisy jsou zřejmé. Dobrá tedy. Ale vybavíte si ještě, který císař tenkrát rozkázal, aby byl proveden soupis lidu? Augustus. Tohle byla ještě vcelku snadná otázka. Celé jeho jméno znělo Augustus Gaius Iulius Caesar Octavianus. Když se však zeptám, jak se jmenoval onen muž, který tehdy spravoval Sýrii a jehož jméno před chvílí z evangelia také zaznělo, vzpomenete si? Quirinius. Vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. (1n)

Evangelista Lukáš se jakožto pečlivý spisovatel snažil ve své knize o Ježíšovi zaznamenat dobové souvislosti – jak světové, tak lokální. O kapitolu dříve Lukáš začíná v Jeruzalémě celé své vyprávění slovy:  Za dnů krále Heroda žil kněz jménem Zacharjáš. (1,5) Dvě záchytná jména na úvod. A o kapitolu dál rozepíše: V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abyléně, za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi. (3,1n) A následně se líčí činnost Jana Křtitele u Jordánu.

Všechny datační údaje slouží k tomu, aby popisované události byly za-sazeny do dějin. Co se děje kolem Ježíše, to není žádná nadčasová báje, není to mýtus vznášející se v bezčasí. Takových bájí znal pohanský svět fůru. Když se Ježíš narodil, žili konkrétní lidé a vládli konkrétní vladaři. Doba měla své aktéry, stejně jako měla svoje problémy. Kristus se rodí do běžně plynoucího času, v němž lidé prožívají své všední i nevšední příhody. V tom nejobyčejnějším okamžiku, kdy vládcové vládnou tak jak vládli vždycky, v tom nejobyčejnějším okamžiku Bůh přichází lidem blíž. A to jsou vánoce. Bůh vstupuje do lidského času. Našel si místo v letopočtu. (Co na tom, že onen údajný rok 1 Kristova narození byl vypočítán chybně, nejspíš s rozdílem čtyři roky.) Hlavně, že Ježíš přišel do našeho času.

Proto evangelista Lukáš vypisuje jména potentátů, aby čtenářům sdělil: Ježíš se narodil do vaší doby a do vašeho světa, jaký znáte. Za vašich dnů se to stalo. Váš čas je časem Božího slova. Váš čas je časem setkání Boha s lidmi. Věřte tomu i po dvaceti stoletích, mějte vánoce a přeložte si dávné výpovědi do jazyka své doby. Hledejte Boha ve svých souvislostech.

Tedy: V druhém roce kovidu, když se vlády ujal Petr Fiala a starostou Poličky byl 16. rokem Jaroslav Martinů, v čase, kdy v čele kultury stál velekněz Netflix, sešli se na štědrý den muži a ženy v evangelickém kostele, aby slavili Kristovo narození. To je důležitá událost, o které se má mluvit. Sešli se, aby znovu slyšeli a zpívali, že v Betlémě přišel do světa vládce, který nevládne násilím, nýbrž láskou, nevládne útlakem, nýbrž slovem. A jeho království je na věky, neboť není nic mocnějšího než láska a pravdivá slova. Spousta politiků zkouší jiné způsoby vlády, bez lásky, bez pravdy, ale ty nevydrží. Zhroutí se dříve nebo později. Pouze vztahy založené na pravdě a lásce mají budoucnost. To ukazují vánoce. Lež a nenávist nakonec rozežerou samy sebe. Zakusili to už mnozí vládcové v minulosti, zakusí to zcela jistě i další vládcové v naší době. Například onen despotický car, kterému se z nějakého nepochopitelného důvodu říká prezident a který u hranic s Ukrajinou haraší ruskými zbraněmi. 

A tím se dostávám k druhému významu vladařských jmen v Lukášově evangeliu. Ona všechna ta jména v historických záznamech připomínají, že lidská sláva a moc sahají jenom odsud posud. Čas je odvane. Kde je Qurinius a Augustus, kam se poděli Annáš a Herodes? Lidé významní ve své době, postupem času ztrácejí na významu. Jejich slova a jejich výnosy přestávají být důležité. A pozdější generace, pokud je to vůbec ještě zajímá, nad nimi jenom ne-chápavě kroutí hlavou. A i to jsou vánoce: znovu slyšet a slavit, že hlavní slovo patří někomu jinému. Hlavní slovo o naději a o radosti patří Bohu a jeho poslům. Dobrá zpráva do lidského života přichází odjinud, než z vládních míst, než z novinových titulků a zpravodajských šotů, odjinud než z chrámu zábavy. Jsou to nevyzpytatelné bytosti: andělé a nebeské zástupy, kdo v betlémské noci otevírá nový pohled na dějiny a na jejich politicko-kulturně-náboženské souvislosti. Ani Ursula von der Leyenová či Vladimír Putin, ani Zeman či Fiala, ani Duka neboTengler vám nemají co kafrat do vaší radosti. Vaše radost pro tento čas pramení jinde. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil spasitel, Kristus Pán. (10n)                  Iz 11,1-9            460; 464; Dárce radosti; 464

Štedrovečerní kázání 2021.