Poslyšte kázání o jedné noze. Umíte stát na jedné noze? Jde to, ale moc šikovné to není.

Kolem Božího lidu Izrael žily mocnější a bohatší národy, a tak kdo by po nich občas nepokukoval? Měli bohatá města, dobře se jim dařilo a žili docela jiným způsobem než Izraelci, kteří byli často na cestách. Takoví Kenaanci měli svého krále a své bohy, kteří se jim starali o úrodu a o všeobecné blaho. Co na tom, že to byli bohové lidmi vyrobení, byli vidět, dalo se na ně sáhnout, byli vždy tam, kde bylo potřeba, každý se jim mohl poklonit, stavěli jim svatyně a chrámy…To Izraelci neměli.

Věřili ve svého Boha, který je vyvedl z Egypta. Neměli ani krále, to jejich Bůh jim byl i králem, ale vidět nebyl a dotknout se ho také nedalo. Hospodin byl tam, kde on sám chtěl. Důvěřovali jeho slovům a modlili se, jenže občas jim to přestávalo stačit, a tak začínali dělat to, co bylo “zlé v Hospodinových očích“. Chodili za cizími bohy. Za těmi od sousedů, za těmi, co byli tak pěkně vyrobení a byli vidět, za těmi, co se jich dalo dotknout. Na Hospodina zapomínali.

A to je jako kdyby se postavili na jednu nohu. Zbavit se víry v jediného Boha Hospodina je jako stát na jedné noze. Jde to, ale moc šikovné to není. Izraelci měli stát na dvou nohách – na své vlastní práci a na víře v Boha. To jim poskytovalo pevný postoj. Ale oni se postavili na jednu nohu, na sebe se svou praví, a na Boha zapomněli.

Hospodin ale na svůj lid myslet nepřestával. Nelíbilo se mu, že jeho lid, lid, se kterým uzavřel smlouvu, chodí za cizími bohy. A Izraelcům se to také brzy nevyplatilo. Kenaanci jim sice půjčovali své bohy, ale pak začali Izraelce stále víc utlačovat. Krále Jabína a jeho generála Sísery se všichni hodně báli. Vždyť v Síserově armádě bylo 900 železných vozů. Tomu se nikdo  z Izraele nedokázal postavit, a tak nastaly těžké dny. Co jim teď byli cizí bohové platni? Nepřátelům se na Izraelce snadno útočilo. Vždyť nestáli pevně. Stáli jen na jedné noze. Nad Izraelci se vznášel strach.

A v těch těžkých dnech vzpomínali Izraelci na to, jak to bylo dřív. Vzpomínali na  Hospodina a uvědomovali si, jakou chybu udělali, když ho opustili. Volali tedy k Hospodinu o pomoc a Hospodin je slyšel. Jako vysvoboditelku jim dal ženu. Soudkyni Deboru. Radila, soudila, vysvětlovala, ukazovala, co je správné. Její moudrost pocházela od Boha. Byla velmi vážená, sedávala pod palmou a lidé k ní přicházeli, když byli v úzkých, a ona jim vždy pověděla, co měli slyšet. Mluvila hodně o Bohu a tak postupně napravovala to, co Izraelci pokazili. Přiváděla je zpět k Hospodinu, který jediný je jejich Bohem a Králem. Už zase se stavěli zpátky na obě nohy.

            Pak přišel den, kdy Debora dostala od Hospodina veliký úkol: povstat proti nepřátelům. Do takového boje nepůjde sama. Vlastní vojenskou akci proti Jabínovi a jeho armádě měla svěřit muži, který se jmenoval Bárak. Zavolala si ho a dala mu úkol: ať svolá izraelské bojovníky, ať vytáhnou proti Síserovi a jeho vojsko. S Hospodinovou pomocí Kenaance porazí. Přitom Bárakovi jasně řekla, že to není její nápad, ale že mu to přikazuje i slibuje sám Hospodin.

Bárak Deboru vyslechl, ale příliš tomu podniku nedůvěřoval. Postavit se ale na odpor tak silné armádě? 900 železných vozů? To nebylo tak snadné. Tak silné převaze Izraelci ještě nikdy nečelili. Debora sice říká, že ho k tomu povolává sám Bůh a že Hospodin jim dá vítězství, ale může tomu skutečně důvěřovat? Má-li se dát do takové akce, chce mít přece jen jistotu. A tak nakonec slíbí, že bojovat půjde, ale jen pokud s ním potáhne i Debora.

Debora se tedy vydává s Bárakem do boje. Statečná Debora s málo statečným Bárakem. Nebude z něj hrdina, to už mu Debora řekla předem, Hospodin chystá své vítězství jinak. Bude to Hospodinovo bojování. A boje Hospodinovy jsou vždycky boje zvláštní, aby lid viděl, že dárcem svobody od nepřátel je sám Hospodin.

Tak tomu bude i tentokrát: hlavní zásluhu na vítězství nebudou mít izraelští bojovníci, vedení Bárakem, ale Hospodin, který půjde před nimi. V rozhodující chvíli „Hospodin ostřím meče uvedl ve zmatek“ všecko Síserovo vojsko a všecka jejich vojenská síla jim nebyla nic platná. Těžké vozy se najednou nedostaly dál a kenaanští bojovníci se dali na útěk. Bárak a jeho lidé je pronásledovali.

Utíkal i „nepřemožitelný“ generál Sísera. Utíkal se schovat. Dostal se ke stanu, který patřil ženě jménem Jáel. Ta mu nabídla úkryt a on se v jejím příbytku schoval. Myslel si, že tady bude v bezpečí. Když celý unavený si ulehl a ještě dostal napít místo vody mléko, byl si jist, že tady mu nic nehrozí. Kdo by ho také hledal ve stanu u ženy! Jáel nepatřila k Izraelcům, ale držela jim palce, a tak když Sísera usnul, vzala kolík od stanu a udeřila jim Síseru do hlavy. Tak ho zabila. Proslulý generál padl rukou ženy! Když sem pak Bárak přišel, našel Síseru už mrtvého. Bárak nebude oslavován jako Síserův přemožitel. (Jistě si vzpomněl na to, co mu říkala Debora.)

Skutečným a jediným vítězem však byl sám Hospodin. To on dal sílu Deboře, aby v těžkých dobách soudila Izraele a posléze je přiměla k boji proti Kenaancům. To on uvedl ve zmatek nepřátelské vojsko. To on způsobil, že takového nepřítele, jako byl Sísera, byli Izraelci zbaveni nakonec díky obyčejné ženě. To aby všichni, i s Bárakem, znovu viděli, jak velikou moc a sílu Hospodin má, a aby si uvědomili, že se nemusí bát.

            Možná vás napadlo, že v Bibli máme více podobných příběhů, kdy pomoc přijde od nečekaného člověka a kdy slabší přemůže mocnějšího. David a Goliáš – písnička v originále a pak její předělaná verze.

Lidi na lidi jsou jak saně,

člověk na člověka jako kat.

Podívejte se na ně, musíte naříkat.

.

Silák do poníženého mydlí,

domnívaje se, že vyhraje.

Klidně seďme na židli,

čtěme Bibli, tam to všechno je.

.

Dávná kniha Soudců ta nám odkrývá, 

že s Bohem boj ztracen předem nebývá,

že když si zlo zuby brousí,

vysměje se mu pod fousy

ten, kdo si rád zazpívá.

.

Barák šel do války, nevěšel hlavu,

vzdal se všech svých ustrašených dohadů.

V čas tísně si zpíval písně,

jimiž mu Debora jistě

dodávala odvahu.

.

Prohrál v téhle půtce pyšný vůdce!

Sísera se utopil ve strachu,

prchnul z boje a byl v prachu.

.

Jáel však popadla kolík od stanu,

užila ho zdatně na svou obranu.

Teď, Sísero, ty příšero,

řádění tvé je skončeno.

Poražen jsi na hlavu!

Vzpomínáte ještě, o čem je dnešní kázání. O jedné noze. Izraelci spoléhali jen na sebe a dostali strach. Stáli na jedné noze. Chyběla jim opora víry, noha víry. Zkuste strčit do člověka na obou nohách. Bude stát. (Většinou.) Drcněte do člověka na jedné noze. Zapotácí se.

Stát oběma nohama pevně na světě. Když se v Bibli vypráví o bojích a silných protivnících tak to není kronika válečných hrdinství. (Bárak se neproslavil jako hrdina, vítěznou ránu uštědřila žena.) Když se v Bibli mluví o protivnících, je to obraz všech bojů proti zlým věcem, které stojí proti nám. Pro někoho to může být nečekané neštěstí, pro jiného hádky, pro dalšího nemoc a někdo se obává smrti. V takových chvílích se nad námi vznáší strach. Budeme ustrašeně stát na jedné noze a spoléhat se jen na sebe? Nebo se postavíme i na nohu víry a s Bohem budeme stát pevněji? Amen.

Matouš 10,34-39        84; 632; S 17; 198; 467                     Efezským 6,10-17

Kázání pro děti a dospělé v neděli 24. října 2021.