¹Rád bych vám, bratří, uvedl ve známost milost Boží, které se dostalo církvím v Makedonii: ²v mnohých tísnivých zkouškách zakusili hojnost radosti, a jejich hluboká chudoba se rozhojnila v bohatství štědrosti. ³Vydávám jim svědectví, že dali podle možnosti, ano nad možnost z vlastního podnětu ⁴a naléhavě nás prosili o tuto milost a účast v pomoci svatým, ⁵víc než jsme se nadáli, ano dali sami sebe napřed Pánu a pak z vůle Boží i nám. ⁶Proto jsme vybídli Tita, aby, jako dříve začal, tak i dokonal u vás přípravy k témuž činu milosti. ⁷Nuže, jako se hojně osvědčujete ve všem, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší rozhodnosti a v lásce k nám, osvědčte se také v tomto činu milosti. (Žilkův překlad)

.

V Makedonii se tenkrát děly zvláštní věci. Makedonie se nachází na severu dnešního Řecka a představuje velmi starobylou oblast, jednu z kolébek evropské kultury. Jenom vzpomeňte na vojevůdce Alexandra Makedonského, jehož válečná tažení zanechala řecké stopy i v dalekých zemích. Makedonie jako brána do Evropy. Do našich evropských dějin vstupuje skrze Makedonii cosi náramně důležitého. Ale všechno popořadě.

V Makedonii se tenkrát děly zvláštní věci. Pavel z Tarsu, horlivý hlasatel Ježíše Krista, tenhle apoštol Pavel neměl původně s Makedonií vůbec nic společného. Když uvěřil v Ježíše a začal kázat jeho evangelium, pohyboval se v rodné oblasti. Ta se nacházela v dnešním Turecku v Malé Asii na hony daleko od Makedonie. Pavel chodil od města k městu a šířil, co sám zakusil: že Bůh je dobrý k lidem, že z lidí snímá tíhu vin, že rozdává radost a naději, že přetváří lidské vztahy láskou. S tímto Ježíšovým učením měl Pavel leckde úspěch a podařilo se mu tam založit první křesťanské sbory. Jenže pak najednou jako když utne. Pavel se přesouvá sem a tam a nikde se jeho práci nedaří. Bludně, bezcílně tápe, kam se ještě vypravit. V jeho srdci zavládla nejistota, kterou zná nejeden kazatel: „Když přináším tak dobrou zprávu, proč je o ni tak bídný zájem?“ Bohu díky Pavel našel nový směr a cíl. Poslechněte si, jak obrat líčí kniha Skutků apoštolských: Pavel měl v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám.“ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. (Skutky 16,9n)

V Makedonii se tenkrát děly zvláštní věci. Pavlovu dílu se dařilo. Apoštol takticky začal v největších městech Filipis a Tesalonika. Vznikla tam církev, ustavila se křesťanská společenství a síť sborů se utěšeně rozrůstala. Bratři a sestry žili z víry. Scházeli se k bohoslužbám, pečovali o výchovu dětí, starali se o potřebné. Pavel měl z výsledků svého úsilí právem radost. Časem odcestoval dál na jih, ale na svůj vstup do Evropy nadále rád vzpomínal. Jak jsme četli, apoštol píše v dopise Korintským: Rád bych vám, bratří, uvedl ve známost milost Boží, které se dostalo církvím v Makedonii: v mnohých tísnivých zkouškách zakusili hojnost radosti, a jejich hluboká chudoba se rozhojnila v bohatství štědrosti. (1n) Vzletnými slovy a vybroušenými formulacemi líčí Pavel situaci v Makedonii. Pokusím se totéž říci jednodušeji svými slovy. „Pán Bůh ze své lásky pomohl věřícím v Makedonii. Díky němu jejich tíseň přerostla do radosti a jejich chudoba přerostla do štědrosti. Třebaže jim mnohé schází, jsou bohatí ve své štědrosti.“

V Makedonii se tenkrát děly zvláštní věci. Lidé uvěřili v Boha, který je dárcem života, v Boha, který je dárcem záchrany z nesmyslného života a je dárcem posvěcení. Začali poznávat Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Zjistili, že život dostali zadarmo a že jim z milosti bylo mnoho dáno. Víra v nich probudila vděčnost a oni se chtěli dělit. Sestry a bratři, to je jeden z velikých životních objevů: Máme se oč rozdělit! Hodně jsme dostali ke svému živobytí a máme na rozdávání. Dělit se o víru, o čas i o prostředky, no to je přeci výraz přesvědčení, že naše životy mají štědrého sponzora. Slavíme dnes den díkuvzdání za letošní úrodu, což je nejnázornější ukázka, že Bůh na nás nešetří. Den určený k vyznání, že jsme mnoho dostali. V Bibli je ve Starém zákoně dán pokyn, aby se vděčnost za úrodu vyjadřovala desátkem, jak jsme slyšeli v prvním čtení. Řecky mluvící Makedonci židovskou Bibli moc neznali, ale vytušili, že odpovědí na Boží dobrotu je jejich vlastní dobrota.  

 Vydávám jim svědectví, že dali podle možnosti, ano nad možnost z vlastního podnětu a naléhavě nás prosili o tuto milost a účast v pomoci souvěrcům. (3n) V Makedonii se tenkrát děly zvláštní věci. Ještě nedávno Makedonci volali o pomoc, vzpomeňte na Pavlův hybný sen „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám.“ Pavel jim pomohl a sotva se jim dostalo pomoci, už sami chtějí pomáhat. Tenkrát probíhala rozsáhlá sbírka na církev v Jeruzalémě. Jeruzalémský sbor se staral o velké množství nemajetných členů. Křesťané z dalekých míst se skládali na křesťany v místě, kde se zrodila církev. A tedy jsme u kolébky evropské kultury. Potřebným se sluší pomoci. Je dobré věnovat prostředky na dílo milosti, na účely charitativní, vzdělávací, podpůrné, ekologické. Jsou věci, na něž stojí za to přispět. My máme druhým co dát – to je radostná víra, že jsme v Bohu bohatí. Když dnes politikové tvrdí, že sami jsme na tom nevalně a razí přístup pomoc neposkytovat anebo nastavit tak krkolomné podmínky, že na pomoc sotvakdo dosáhne, pak je to proti evropské tradici, proti našim kulturním hodnotám. Dotyční politikové a občané se mohou dovolávat tradičních hodnot horem dolem, pokud pomáhat potřebným nechtějí, ocitají se mimo naši tradici a kulturu.

            Bylo moudré již před řadou let vyhlásit při slavnosti díkuvzdání chrámovou sbírku na sociální a charitativní fond naší církve. Z výtěžku se pomáhá při naléhavých situacích ať už jednotlivcům, ať už při přírodních pohromách. Letos naše církev mj. poslala 500.000 Kč na pomoc po katastrofálních povodních v německém Porýní. Dnes budeme vybírat na doplnění tohoto fondu. A já rád přispěju, protož mně třeba na rozdíl od jiných žádná voda dům nestrhla. Vzato kolem a kolem se nám pořád vede dobře. Díky Bohu. To nám připomíná pohled ta tyto dar.

            Vloni jsme pokusně v našem sboru zařadili chrámovou sbírku jako součást bohoslužeb. Někdy nám to ještě trochu dře, musíme se přesouvání košíčků naučit. Staršovstvo na poslední schůzi pokus vyhodnotilo a rozhodlo, že sbírka zůstane nadále součástí bohoslužeb. Sdílíme tutéž zkušenost jako Makedonci a apoštol Pavel a mnozí další, že se víra prolíná se štědrostí. Peníze jsou důležité pro naše životy. Náramně. Týden má 168 hodin, v práci člověk tráví 40 hodin, což s přesuny znamená, že celou čtvrtinu času věnujeme opatřování peněz. Jak s penězi naložíme? Proč je nezahrnout do radostného hospodaření před Pánem Bohem jako součást bohoslužeb? Jak Pavel píše Korintským: Nuže, jako se hojně osvědčujete ve všem, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší rozhodnosti a v lásce k nám, osvědčte se také v tomto činu milosti, totiž ke sbírce. Boží slovo a modlitba a peníze se navzájem nevylučují. Nemají na sebe alergii, vždyť jsou to poctivé výstupy z našeho života a my k nim přistupujeme s odpovědností a bázní před Bohem. Prostě i s penězi lze zacházet zbožně. Věnovat je na dobré dílo Božího slova či milosrdenství.

            A tak, sestry a bratři, až k vám dorazí košíček, nemějte v sobě žádnou křeč. Sám apoštol vybízí: Každý ať dá podle toho, co má. (11b) A tak někdo prostě nedá. Někdy z rodiny dává do sbírky jen jeden, někdo posílá peníze raději na účet, a někdo si zrovna dnes vzal jinou bundu a peněženka zůstala v tom kabátu na věšáku doma. Takže vždycky prosím košík vezměte a klidně pošlete dál, i kdybyste do něj nic nevložili. A nemáte-li nablízku souseda, který by košík převzal, přispěchá na pomoc služba a košík poponese. Jsem přesvědčený, že se sbírka s následnou modlitbou stane důstojnou součástí naší bohoslužby. A my i tímto způsobem dáme najevo, že jsme Bohem zbohaceni a jsme ochotni přispět na dobré dílo.

            Dnešní slavnost díkuvzdání otevřely verše z žalmu 116: Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno. (Ž 116,12n) Víte, veškeré naší štědrosti předchází Boží štědrost a my žijeme jen a jen z Božích darů. Žalmista, když chce vzdát Bohu dík, tak nesestaví seznam darů, které Bohu věnuje, nýbrž pokorně přizná, že znovu a znovu bude čerpat u Boha. Jak se mám odvděčit Hospodinu? Zvednu kalich spásy. My totiž nikdy nepřestaneme žít z Božích darů. I při svém dávání. Amen.

Dt 5,24,1-11                         166; S 246; S 189; Hleď na svět náš, 103; 699; 487

Kázání v neděli díkuvzdání 3.10.2021.