Co všechno je možné
Všechno je možné tomu, kdo věří. (23) Jedna z nejprůbojnějších vět, jakou Ježíš kdy řekl. Její začátek nás provokuje. Vše je možné. Cože? O čem to Kristus mluví? Všechno je možné. Úplně všechno? V hlavě se nám roztáčí kolotoč představ, co všechno by se nám líbilo. My nemáme problém sestavit seznam věcí, které by zlepšily náš život, naše vztahy, náš svět. To všechno je prý možné. Stačí víra. Jenže odkud víru vzít?
Odkud vzít víru? Jednou za Ježíšem přivedli otce s nemocným chlapcem. V tehdejším pojetí byly chlapcovy záchvaty chápány celkem trefně jako nenadálé útoky destrukčního ducha. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu kolem úst, skřípe zuby a trne. … Často ho srazil, dokonce do ohně i do vody. (18.22) Příznaky odpovídají epilepsii, způsobené nerovnováhou elektrických podnětů v mozku. Ježíšovi učedníci nedokázali a nemohli nešťastné rodině pomoci. Předávají tedy případ většímu odborníkovi na uzdravování – samotnému Ježíšovi. A tam se otevírá rozhovor o tom, co je možné. Asi rozumíme zoufalému rodičovi, který se úpěnlivě snaží nalézt jakoukoli pomoc pro své trpící dítě. Otec prosí Krista: Můžeš-li, pomoz nám a slituj se nad námi. (22)
A tehdy uslyšíme onu mocnou Ježíšovu větu. Všechno je možné tomu, kdo věří. Zní to jako nějaké reklamní heslo. „Jestli chceš, dokážeš to“ hlásala firma Adidas o své sportovní obuvi. Reklama na víru: Člověče, pořiď si víru a vše ostatní pak půjde samo. Jenže je tomu opravdu tak? Platí opravdu výrok „Všechno je možné tomu, kdo věří“? Jak už jsem řekl: Odkud vzít víru? Kam si lidé chodí pro víru? Bezmocný otec všechno vsází na Ježíše. On je schopen jeho víře pomoci. Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mojí nedověře!“ (24)
„Věřím, pomoz mojí nedověře!“ Vyznávám zde před vámi, že je to i moje modlitba. Někdy se tak modlím doslova, jindy jsou moje modlitby variací na téma nedostatku víry. Kus víry mám, ale je to víra křehká, nedorostlá, opatrná. A přitom toužím po víře pevné, urostlé, smělé. Odkud ji vzít? Bezpečnou cestou je modlitba. O jiné cestě nevím. Vy snad ano? „Věřím, pomoz mojí nedověře!“ Amen. I vy se tak zkuste modlit.
Proto mám rád i píseň, kterou jsme zpívali před kázáním. „Bůh dá ti sílu svou, přijmi ji s důvěrou.“ Nečekej na nějakou jinou víru. Začni od toho, co máš. Tvoje víra, tvoje důvěra je start nové naděje, nových perspektiv, nových možností.
Ale pořád zde ještě zbývá tajemství onoho Ježíšova výroku. Všechno je možné tomu, kdo věří. Tomu, kdo věří, říká Kristus. Bránou na cestě k novým věcem je víra. Ježíš neříká, že všechno je možné tomu, kdo sní. Kdo má velká přání. Kdo spřádá bezuzdné plány. Nikoli. Tomu, kdo věří, je všechno možné. Kdo spoléhá na Boha a na druhé, tomu se otevírají nové možnosti. Víra mne přeci od druhých neseparuje, nýbrž mne s nimi spojuje. Víra přece neusiluje především o blaho v mém nitru, nýbrž usiluje o požehnání mezi lidmi.
Když se podíváme na dnešní příběh z evangelia, vidíme, lidi, kteří se shromažďují a jejichž pojítkem je víra. Otec nemocného chlapce jde za učedníky a už tehdy působí víra. Bezmocní učedníci přivedou otce za Kristem, i to je krok víry. Kristus hovoří s otcem o víře takovým způsobem, že roznítí jeho touhu věřit. A okolo přihlíží zástup, přitahovaný děním víry. Tedy znovu v novém světle: Všechno je možné tomu, kdo věří. Všechno je možné tomu, kdo je vírou spojen se svými bližními. Kdo není sám, ale je součástí společenství.
V pátek k nám přijela skupina Američanů a zítra začne další příměstský tábor. Já sám bych tábor nezorganizoval. Bylo by to pro mne nemožné. Ani Hana Bartošová či Jacque Salmon by tábor sama nezorganizovala. Bylo by to pro ně nemožné. Ale společně je to možné. My máme společnou víru, že tábor je dobrá věc pro děti a že naše společná snaha je k oslavě Boží. A tak po pandemické pauze tábor opět bude. Mám velkou radost, že je to možné. Vidím ten náš další tábor jako naplnění Ježíšových slov. Všechno je možné těm, kdo věří. Amen.
Přísloví 3,1-8 756; S bázní v přítomnosti Boží stůj; 161; 759; 288 Filipským 4,11-13
Kázání před táborem s Američany v neděli 10. července.