Té číslovce se asi nikdo nediví. Dvanáct. Dvanáct do tuctu. Dvanáctka je pěkné číslo, stačí se podívat na ciferník hodinek. Tak pěkně úplné, zvláštním způsobem kulaté číslo. Jakoby plné, celé, netřeba nic přidávat. Dvanáct lze snadno rozpůlit, rozdělit na dvojice, na trojice, na čtveřice. Nikdo se asi nepodiví, že Ježíš vybral právě dvanáct učedníků. Nějak nepasuje, kdyby jich bylo šestnáct nebo jedenáct. (Brr, liché číslo!) A navíc ta obrovská, hluboká biblická souvislost s dvanácti dávnými kmeny Božího lidu Izraele. Tady se jedná o úplnost. Družstvo reprezentantů je kompletní. Dvanáct.

Také nás asi nepřekvapí, kde se výběr Ježíšova týmu odehrává. Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. (13) Hora. Opět bychom mohli sáhnout do starých biblických souvislostí o bájné hoře Sinaji, kde Mojžíš ve spolupráci s Bohem sepisuje Zákon. Nebo bychom mohli vzpomenout na posvátnou horu Sión, jakožto adresu jeruzalémského chrámu, k němuž podle smělých vizí proroků poputují národy ze všech stran a místo nekonečných válek nastane konečně smíření a pokoj mezi lidmi. Vytoužený šalóm na věky.

Ale tahle hora v evangeliu žádné jméno nemá. Ona si nějaké jméno měla, ale evangelista nám ho nezapsal. Nebylo pro něj důležité. Pro Marka je hora místem v ústraní. Ježíš potřebuje klid, aby si mohl nerušeně s učedníky promluvit o vážných věcech, jež mu leží na srdci. Dole pod horou lidé k Ježíšovi proudili v zástupech. Viseli mu na rtech. Sledovali napjatě, koho Kristus uzdraví. Koho z upjatě superzbožných lidí Kristus naštve svojí svobodomilnou zbožností. Žádný div, že Ježíš musí s učedníky vyšplhat na horu, kam zástupy neproudí. Ostatně tuhle taktiku Ježíš ještě několikrát zopakuje. Můžete si v Bibli zapátrat, při jakých příležitostech.

Ježíšův výstup na horu spolu s učedníky trochu připomíná přípravné setkání sportovců před důležitým zápasem nebo mistrovstvím. Kdo bude vybrán do základního kádru? Kdo je už dost schopný a zvládne, co je třeba? Kdo bude součástí reprezentačního týmu? Zde tedy – kdo bude reprezentovat Ježíše před veřejností? Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat. (14) Tady se rodí označení apoštol. Apoštol, apostolos, znamená doslova „poslaný“.  Překládat slovo apoštol jako poslanec není zrovna šťastné, více se hodí posel. Nebo vyslanec.  Je pozoruhodné, kde se mají apoštolové nacházet. Ta věta je zvláštní, schválně ještě jednou: Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat. Aha, oni mají být s Ježíšem, ale zároveň jsou vysláni na cestu. Což je podle mne velmi zdařilý obraz křesťanské existence: být s Kristem a zároveň se vydat na cestu. Být s Ježíšem, čerpat z jeho evangelia, a pak dál vnášet jeho pohledy do světa. Jít vlastní cestou a přitom být stále v kontaktu se svým učitelem.

Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy. (15) Zlí duchové či démoni, zmínka o nich asi překvapí. Na samotném počátku činnosti dostávají apoštolové od Ježíše dva hlavní úkoly. Zaprvé mají kázat neboli rozšiřovat dobrou zvěst o Bohu a jeho království. To bereme, to pro nás není problém. Avšak zadruhé apoštolové mají mít autoritu nad zlými duchy. Cože? Apoštolové dostávají moc vykázat démony do patřičných mezí. Nad tímhle pověřením kroutíme hlavou. V evangelické církvi nehovoříme o svěcení duchovních. My máme tzv. ordinaci, kazatele a kazatelky pověřujeme službou slova a svátostí. Což je pěkně uhlazené pečování o církev. Kam se nám ale poděla ona moc nad zlými duchy?  Vědomí, že je zapotřebí jít do sporu, do konfrontace se zlem. Copak v naší době je málo zlých duchů? Ta spousta nenávistných, podlých slov, která sviští veřejným prostorem. Bezostyšné lži hlásané z nízkých i vysokých pozic. Otrávená atmosféra. Věčná nespokojenost uprostřed bohatství. Připočtěte k tomu ještě všemožné závislosti a patologické vztahy, které devastují lidskou osobnost. Opravdu zlých duchů není málo. Vůbec je nemusíme složitě hledat. Už chápete Ježíše, proč jich ustanovil dvanáct, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy? Postavit se špatnostem. Říci STOP. Takhle ne! To a to člověka ničí. To a to destruuje lidské soužití. Sestry a bratři, to je přece dobrá autorita, kterou nám Kristus dává. Dobrá apoštolská výbava pro církev – rozhodnost povědět: žádný zlý duch nám nebude diktovat, jak bude vypadat náš život. Nenecháme ani sebe ani druhé ovládat zlomyslností. Chceme žít v dobrém duchu.

Ustanovil těchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což zname-ná ‚synové hromu‘, Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Ja-kuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Iškariotského Jidáše. (16) Dvanáct učedníků. Celkem dvanáct jmen a k tomu navrch ještě pár příjmení a pár přezdívek. Nejznámější přezdívku dostává Šimon, jehož Ježíš nazve Skálou neboli Petrem, snad pro jeho vůdcovskou roli v okruhu učedníků. Méně známá je přezdívka bratrů Jakuba a Jana, kteří jsou nazváni „synové hromu“. Zřejmě na své okolí působili nějak – jak to diplomaticky říci – nějak nezvladatelně. Vskutku nevšední jména pro apoštoly – sv. Hromotluk a sv. Hromburác. Bibličtí vykladači se snaží dopátrat, co se skrývá za jednotlivý-mi apoštolskými jmény a z kdejakého náznaku vyškrabují alespoň něco. Celková sestava naznačuje, že apoštolové byla směsice lidí s tradičními vlasteneckými jmény i se zahraničními jmény podle poslední řecké módy. Lidé svázaní s římskou okupační mocí i lidé z odboje. Hned od počátku je kolem Ježíše pestro.

Trochu se zaměřím na jednoho z apoštolů. Kdo jste se podívali do kalendáře, nejspíše tušíte, kdo má dneska svátek. Bartoloměj. Ve výčtu apoštolů bývá uváděn jako šestý, tedy na závěr první poloviny. My evangelíci to máme těžké, neboť se přísně vážeme na Bibli a o apoštolu Bartolomějovi vlastně nic moc dalšího nevíme. Často bývá pro větší plasticitu ztotožňován s Natanaelem v Janově evangeliu. Jan totiž nepíše o Bartolomějovi, zato zná Natanaela, kterého zase nezná Marek, tak někoho napadlo, že se jedná o tutéž postavu se jménem a příjmením. Můžete tomu věřit, ale nemusíte. Každopádně katolíci a pravoslavní to v tomto ohledu mají snazší, jelikož můžou zalovit v tradičních spisech z pozdější doby. Podle nich Bartoloměj úspěšně kázal v Indii a Arábii, prý jeho posluchači přijímali víru pozoruhodně rychle. Výslovně se na Bartoloměje odvolává církev v Arménii, v níž se údajně dostal až před panovníka a byl krutě umučen. Zkrátka Bartoloměj jako rozhodný zastánce Krista – takto kladně a příkladně bývají líčeny všemožné postavy, jež se mihnou v Bibli, a pak jejich stopa zmizí.

Jenže k Bartolomějovi se nevážou jenom kladné vzpomínky. Někdy se na jméno člověka nalepí i velmi záporné konotace. Tušíte? Vpředvečer svátku sv. Bartoloměje 1572 došlo v Paříži k masakru francouzských protestantů. Bartolomějská noc. Francie po dlouhých letech náboženských sporů a válek vyhlížela mír, jenž měl být zpečetěn sňatkem snoubenců z protivných stran. Na oslavu se sjela všechna honorace. Jenže místo míru přišla provokace a útok katolíků a na hugenoty, jak se francouzským evangelíkům říká. Ráno bylo v Paříži tři tisíce mrtvých z rodin protestantských předáků a válka pokračovala dál. Šílená doba, kdy jsme se my křesťané navzájem takto řezali. Bartolomějská noc. Chudák sv. Bartoloměj, jak k tomu přijde? Ostatně ani u nás nemá ulice na Bartolomějská u kostela sv. Bartoloměje v Praze zrovna dobré jméno. Tam sídlila obávaná komunistická tajná policie StB a právě na bartolomějárně docházelo k obrovským nespravedlnostem. Ano, člověk nemůže za to, co druzí s jeho jménem udělají – ať ve zlém, či v dobrém.

 Ustanovil jich dvanáct, jedním z nich byl Bartoloměj. Mnoho o něm nevíme, ale víme, že jeho jméno se nachází v dobré společnosti. Nikoli, že by její členové byly nějaké vynikající osobnosti, jež se prosadily v politice, hospo-dářství či kultuře. Bartoloměj je jedním z dvanácti, kteří si jako první osvojili Ježíšovo evangelium, že život stojí na lásce, na odpuštění lidem, na důvěře k Bohu. S touhle dobrou informací apoštolové vyrazili do světa a také díky Bartolomějovi se tohle evangelium dostalo i k nám do evangelického kostela v Poličce. Láska, odpuštění lidem, důvěra k Bohu. Jinudy to nepůjde. Amen.

Izajíš 61,8-11                       312; 60; 729; Dnes přijmi náš dík; S 355; 679             2K 4,5nn

Kázání v neděli 24. srpna 2025