Sestry a bratři, při dnešní bohoslužbě chci připomenout 500. výročí reformace a chci tak učinit výkladem o 5 zásadách reformačního úsilí. 5 x sólo.  Vy víte, že sólo znamená, když někdo zpívá sám. Když někdo hraje sám. Nebo když nějaký pár tančí sám. To je sólo. Pouze on. Pouze ona.  Reformace razila pětici takových „pouze“, samo a nic víc. A pro lepší zapamatování si pomůžu obrázky.

1. Sola gratia – pouhou milostí (srdce)

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. (Ef 2,8) Martin Luther byl velice zbožný člověk. Jeho otec z něj chtěl mít právníka. Luther práva skutečně začal studovat, ale jednou uprostřed volné krajiny zažil strašlivou bouři, při níž složil slib, že vstoupí do kláštera a vydá se na kněžskou dráhu. Svůj slib splnil. Chtěl žít život tak, aby se Bohu líbil. A protože byl člověkem přemýšlivým, stále přemýšlel, jak ještě by měl svůj život vylepšit. Jak toho nabídnou Bohu co nejvíc? Ovšem vrtala v něm pochybnost: dělám opravdu dost? Vždyť stále mám nějaké nedostatky. Už jenom skuteč  nost, že se takto pochybovačně ptám, znamená, že jsem  se mu nedal naplno. Jak získám milosrdného Boha? Po dlouhý čas se Lutherovy úvahy točili v tomto kruhu. Jak se k tomu doberu. A pak k němu jasně promluvilo biblické poselství: Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků. Tento objev Martinovi změnil život: Bůh mne má rád bez ohledu na moje skutky. Milostí jste spasení. Z lásky, kterou si nelze koupit žádným svým výkonem. Život a naději dostáváme zadarmo. Pouhou milostí. Sola gratia. Což je dobré vědět i v dnešní době plné nároků: život má smysl a hodnotu i bez ohledu na množství výkonů. Z milosti žijeme a z milosti budeme žít navěky?

2. Sola fide – pouhou vírou (ruka)

Jak ale tuto milost uchopím? Jak se jí zmocním? Jak ji vtáhnu do svého života?  Obraz ruky – jak se chopit Boží lásky.  I zde nám odpovídá tentýž verš. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spaseni jste milostí, jež je uchopena vírou. Naše víra je rukou, kterou natahujeme k Bohu. Nepotřebuji si nijak dokazovat, že mne má Bůh rád. V časech dobrých i zlých věřím, že Pán je se mnou. Neboj se, toliko věř, opakuje se různým způsobem v Bibli. Luther se ohradil proti všemožným představám, že člověk získává Boží milost nějakým svým zařizováním – účastí na obřadech, nákupem odpustků, hromaděním slov či rozdáváním almužen. Obřady bez víry jsou k ničemu. Slova bez víry jsou k ničemu. Vždyť jednou nastane čas, kdy ničeho takového nebudeme schopni. To už se pak k Boží milosti nedostaneme? Ne. Skrze víru se k nedostává Boží milost. Je to víra, kdo dává obřadů, slovů, milodarům jejich moc, přiblížit se Bohu. My jsme pořád žebráky. Opakoval Luther s oblibou. Pořád jsme žebráky. Pořád čekáme s nataženou rukou, s nataženou rukou víry, že se Pán Bůh k nám přizná. A on se k nám přizná – ze své lásky. Milostí tedy jste spaseni skrze víru.

3. Solus Christus – pouze Kristus (ústa)

Dalším obrázkem jsou ústa. K nim verš z dopisu Římanům. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Ř 8,11) Na koho se obrátit ve věci spásy? Koho oslovit? Prostředníkem nejmocnějším je Pán Ježíš. Pravý člověk a pravý Bůh je původcem naší záchrany. Pro reformátory platilo – když mluvit o spáse, tak jedině v souvislosti s Kristem.  Solus Christus. My už si ani nedokážeme představit, jak rozbujelá byla pozdně středověká pověrčivost. V tehdejším pojetí měl kolem sebe Kristus řadu pomocníků, kteří mu pomáhali konat dílo spásy. A v lecčems byli většími odborníky než Ježíš sám. Něco podobného dnes nalezneme v lidové víře Afričanů a Jihoameričanů. Nebylo náhodou, že Luther načasoval své vystoupení na předvečer svátku všech svatých. Chtěl nabídnout alterna-tivu k nepřehlednému zástupu světců. Solus Christus. Pouze Kristus stačí. Zřejmě všichni víte, že katolíci a protestanti se rozcházejí v názoru na svaté a jejich význam pro nás. Zde se naše pohledy opravdu liší. Ale ne zas tak moc. Evropské katolictví od dob reformace (i díky reformaci) vybrousilo své pojetí  svatých.  Jsou to přímluvci u Boha, nikoliv jacísi náhradní, dodateční spasitelé, na něž je pasovala lidová tvořivost.  Pro nás evangelíky jsou světci dobrými příklady věřících lidí. Luther kupříkladu s velikou láskou psal o Panně Marii. Ale cesta ke spáse vede jenom přes Krista: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

4. Sola Scriptura – pouze Písmo. (ucho)

Čtvrtá zásada – pouze Písmo, rozumí se pouze Písmo svaté. Chvíli jsem váhal, zda namalovat oko či ucho. Ale v době reformace pro většinu věřících byla Bible stále ještě jen k poslechu. Slyšeli ji číst v kostele, domů si ji mohl pořídit jen málokdo. Zásada pouze Písmo znamená, že s Biblí si vystačíme v otázkách spásy. Biblický verš: Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k vý-chově ve spravedlnosti. (2 Tm 3,16) Všechno potřebné ke spáse je obsažené v Bibli. Jako ve slabikáři – v něm se také naučíte všechna potřebná písmenka. Už žádná další se nepotřebují přidávat, jenom se z těch stávajících sestavují nové knihy, nové dopisy, nové písničky. Ale základ je dostatečný. Reformace se důrazem na Bibli jako zdroj poznání postavila kriticky k učitelské tradici církve – a začala vytvářet novou. Neboť nedokážeme žít bez tradic. Vždy na někoho navazujeme, vždy něco předáváme. Ale Sola Scriptura je u nás protestantů dodnes platná zásada. Neboť i tu svou tradici konec konců poměřujeme Biblí.

5. Soli Deo gloria – pouze Bohu sláva.

Poslední sólo. Samému Bohu sláva. Cílem není oslavit člověka, nýbrž Boha. Pánu Bohu vděčíme za život časný i věčný. Proto jej budeme chválit. Reformace vedla k hotové explozi zpěvníků. Tiskly se všemožné zpěvníky pro použití v kostelech i v domácnostech. A katolíci nezůstávali nijak pozadu. Je až s podivem, jak oběma rozhádaným stranám záleželo na tom, oslavit Boha. Soli Deo gloria. Bůh sám je hoden chvály. V tomto bodě evangelíci nebyli vůbec originální. Mladší Lutherovou současnicí byla Terezie z Avilly, horlivá katolička ze Španělska a veliká mystička, titulovaní též „učitelka církve“. Svou obšírnou a nádhernou píseň o důvěře končí slovy Dios solo basta.  V samém Bohu máš dost. Jsem rád, že nás toto sólo pro Boha spojuje.

Samému Bohu sláva. Sám Bůh stačí.

Soli Deo gloria! Solo Dios basta! Amen.

Písně: 161; 158; 419

Kázání při ekumenické bohoslužbě 7. 2. 2017.