Prorok Izajáš nežil ve šťastné době. Kde vzít štěstí, když se životu nedaří? Za Izajášových časů se životu nedařili. Život živořil. Skomíral. My lidé si děláme plány. Máme představu o dobré budoucností. Pěkný byt, dobrá práce, slušný příjem, obstojné zdraví, vlídní lidé kolem. Nic z toho Izajáš neměl. Ani on ani jeho sousedé. Izajáš nežil ve šťastné době.

Mnozí lidé byli chudí. Vládla bída. Mnoho lidí chodilo den co den spát o hladu. Kručelo jim v břiše. A druhý den zase, a další den znovu. Země nedokázala všechny uživit. Možná je země dovedla uživit, ale oni neuměli bohatství spravedlivě rozdělit. Málokteří byli bohatí, mnozí byli bídní. A král na trůnu s tím nic nezmohl. Izajáš nebyl šťastný. Viděl všechnu tu nespravedlnost. A nevěděl si z ní rady.

Prorok Izajáš nežil ve šťastné době. V jeho zemi se špatně žilo.  A problémy nebyly jenom uvnitř doma. K hranicím se stahovala cizí vojska. Lidé měli strach, že nepřátelé vtrhnou do jejich země a seberou to, co v ní ještě zbylo.  Nikdo nevěděl, co dělat. Vojáci sice byli ve zbrani, ale budou umět vzdorovat mocnějšímu nepříteli? Ubrání svou zemi? Může malé židovské království bojovat proti mocné babylonské říši?

Prorok Izajáš nežil ve šťastné době. Zažil bídu, zažil i válku, kterou jeho království prohrálo. Pole byla zpustošena, vinice byly vyvráceny, království bylo zničeno, chrám byl rozbořen. Kdo by mohl být šťastný? Kde objevit aspoň záblesk štěstí? Trošinku světla do temných dnů? Prorok Izajáš nežil ve šťastné době, ale toužil po štěstí. Velmi prahnul zahlédnout kousíček štěstí. Jako každý z nás hledal naději.  Bude naše budoucnost lepší? Přijde lepší čas? Kdo nám pomůže? Kdo nás přivede ke štěstí?

Hodně neštěstí zažil prorok Izajáš.  Viděl, že štěstí jim žádný král nepřinesl. Na trůnu byli různí králové, ale pořád byla mezi lidmi bída a nespravedlnost. Také viděl, že štěstí nepřinese žádný bojovník. Žádná sebelepší výzbroj, žádná armáda není dárcem štěstí. Ale prorok toužil po naději. Toužil po štěstí. Chtěl, aby jemu a jeho lidem někdo konečně pomohl. Věděl, že to nebude ani král, ani bojovník. Izajáš se hodně modlil. Volal k Pánu Bohu a prosil ho o pomoc. A dostalo se mu odpovědi.  Pán Bůh mu ukázal, kdo lidem přinese štěstí. Ani král, ani vojevůdce, nýbrž služebník. Sluha. Dárcem štěstí není vládce a jeho moc. Dárcem štěstí není vojsko a jeho síla. Dárcem štěstí je služebník a jeho pomoc, pokorná, nenásilná.

Prorok Izajáš nežil ve šťastné době, proto lidem zpíval o naději. O štěstí. Zpíval, že nastane lepší čas. Že štěstí není daleko. Přijde Boží služebník a bude lidem pomáhat. Bez koruny na hlavě, bez meče v ruce. Pouhá laskavá služba nám pomůže. Znovu a znovu, pořád dokola a nově zpíval prorok Izajáš o služebníkovi, kterého Bůh pošle lidem. Schválně si někdy prolistujte knihu Izajášova proroctví. Najdete v něm několik písniček o Božím služebníku. Jsou to písně o naději, o štěstí, které Bůh před námi otevírá. Jsou to písničky o spásy. Ale zároveň jsou to takové písně-hádanky. Izajáš mluví o jakémsi služebníkovi, ale neřekne jeho jméno. Neprozradí, kdo je tím služebníkem. Zůstává to hádankou, na kterou máme najít odpověď my sami. Pojďme si jednu takovou píseň společně přečíst. EZ 196 = Iz 53,1-7+9

Vidíte, žádné jméno nezaznělo. Boží služebník, který jde cestou pokory, aby lidem pomohl. Víc než pět století před Kristovým narozením prorok zpívá svou písničku a má naději, že kdosi přinese štěstí. Byly to naše však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. (Iz 53) Izajáš mluví v hádankách. Žádné jméno neřekne. Křesťané později dosadili jméno Ježíš. Ježíš z Nazaretu je ten očekávaný služebník. To byla jejich odpověď na Izajášovu hádanku o Božím služebníku. To je naše odpověď na hádanku, odkud se bere štěstí.

A proč právě Ježíš? Proč on a ne žádný král či vojevůdce. Jak už jsem řekl, Izajáš zažil krále, zažil i bojovníky a nikdo z nich nepřivedl lidi ke štěstí. Učedníci znali Ježíše jako toho, který pomáhá. Kdo lidi vede ke štěstí, bez moci, bez síly.  Jeho nástrojem byla povzbudivá slova a vstřícné činy. V kázání na hoře mluvil o štěstí: blahoslavení, šťastní jsou ti, kdo nyní pláčou, neboť oni budou potěšeni. Učedníci viděli, jak Kristus lidem odpouští jejich viny. Jak sytí hladové. Jak uzdravuje nemocné. Jak znepokojuje sebejisté. No vždyť přeci tak-hle vypadá štěstí. Čím déle učedníci Ježíše doprovázeli, tím víc jim to bylo jasné. Tenhle Ježíš, který nám tolik pomáhá, tenhle Ježíš, který nám slouží, je slu-žebníkem Božím. O něm zpívali proroci. On je odpovědí na Izajášovu hádanku.

Nemyslete si, nebylo snadné tomu uvěřit. Apoštol Petr jednou ukázal Ježíšovi dva meče a myslel si, že Pán ho pošle bojovat. Jenže Pán mu řekl, rychle ty meče schovej. Dva meče jsou ažaž na to, co já chci ve světě vykonat. Ježíš nepotřebuje meč. A jindy zase dva jiní učedníci si představovali, jak bude Ježíš vládnout světu. Prosili, aby každý z nich směl sedět po boku jeho trůnu. Jeden zleva, druhý zprava. A Ježíš jim řekl: Vládcové světa panují nad národy, ale ne tak bude mezi vámi. Vy jste si navzájem bratry. Kdo z vás chce být největší, staň se služebníkem všech. Ježíš nepotřebuje královskou korunu ani trůn, aby se stal důležitým. On se stal služebníkem všech a tak nám pomáhá.

Vy víte, že před svou smrtí Ježíš s učedníky naposledy večeřel. Na svou památku nám zanechal hostinu s chlebem a vínem. Večeři Páně. Ale ještě před tou večeří všem učedníkům umyl nohy. Lidé tehdy chodili v sandálech a prachu Aby si mohli dobře odpočinout, potřebovali omýt prach z nohou. A právě to Ježíš udělal. Ukázal učedníkům, že on je jejich služebníkem. Přišel jim pomáhat. Jak jsme slyšeli v prvním čtení, apoštolu Petrovi se takový přístup nelíbil. Cože? Pán a umývat nohy? Mně nohy mít nebudeš, brání se Petr. Ale budu, domlou-vá Petrovi Kristus. Dokud si nenecháš posloužit, ničemu neporozumíš. Já nejse váš pán, ale váš sluha, chci vám pomoci v každé situaci. Nechci vám vládnout, nechci na vás jít silou. Pak teprve Petr pochopil, jak zvláštní Pánem je Ježíš.

Prorok Izajáš nežil ve šťastné době. A tak zpíval nadějnou písničku o služebníkovi, který se neprosadí silou, nýbrž pokoru. V každé době se najde kus neštěstí. U někoho sídlí neštěstí doma mezi členy rodiny. Někdo má neštěstí uvnitř sebe, v srdci. Někdo je nešťastný kvůli světu, jak se lidé chovají k sobě. Jak se chovají k přírodě. Já jsem nešťastný z vojska na ukrajinské hranici. (Vladimír Putin uráží Krista. Tváří se sice jako křesťan, ale zapírá Krista. Kristus nepotřeboval shromažďovat zbraně u hranic a strašit jimi sousedy a celý svět. Putin pracuje na tom, aby naše doba byla hodně nešťastná.) Každá doba má v sobě kus neštěstí. Pamatujme, co je znamením pomoci. Není to ani královská koruna, ani meč. Ale je to obyčejné umývadlo, neboli hezky česky lavór. Kristus umýval učedníkům nohy. On se stal služebníkem všech. Dávní křesťané o něm složili písničku, která je odpovědí na Izajášovu hádanku, kdo to je. Písnička, která ukazuje ke štěstí. EZ 220 – Filipským 2,5-11

Jan 13,1-7                   315; 188; 196; 220; S 364; 681; 590       1K 9,19-22

Kázání pro děti a dospělé v neděli 13. ledna 2022.