Sestry a bratři, prorok Abakuk nám před oči kreslí dva výjevy. Dva protikladné výjevy. Na jednom je zachycen naprostý krach, neúspěch a zmar. Ve druhém výjevu se zpívá jásává píseň k oslavě Boha. Nezdar – jásot, zklamání – naděje. Jakpak to jde dohromady? Jakýpak duchovní kotrmelec, jaképak salto zde prorok v duchu vyvádí, aby se dostal z temna do jasu, od pohromy k radosti.

            I kdyby fíkovník nevypučel, (17) tato slova zaznívají v závěru Abakukova proroctví. Fíkovník, který nepučí, fíkovník, který se nemá k životu. To už je tuze zlé. Když už se ani fíkovník nemá k životu, tak to už je opravdu bída a mizérie. V jižních krajích je fíkovník naprosto běžnou rostlinou, odolnou, nenáročnou. I bez péče roste všude možně buď jako strom, nebo jako keř. Asi něco jako náš černý bez. Vydrží toho hodně, i když ho polámete a ořežete, znova obrazí. Množí se, roste a bují, těžko ho zastavit. Zazelená se i v nepříznivých podmínkách. Když chce prorok načrtnout tu nejhorší neúrodu, mluví o suchém fíkovníku. Jen si představte tu situaci: kdyby ani černý bez nevypučel, pak už od přírody opravdu nelze nic očekávat.

            I kdyby fíkovník nevypučel… Ať se nikdo neplete, zde se nemluví o nějaké zhoubné fíkovníkové chorobě! Abakuk básnicky vrší jeden příklad za druhým, aby bylo jasné, že se jedná o naprosté zhroucení, o úplný výpadek všeho životodárného. I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav a ve chlévech dobytek nebyl. (17) Totální kolaps, rostlinná a živočišná výroba je neúspěšná, životní podmínky jsou katastrofální. Prorok ví, o čem mluví. Jeho zemí se prohnala nepřátelská vojska. Chaldejští vojáci vydrancovali judské království. Život v něm je podlomen, smrt se dotkla mnohých a mnohé citelně zasáhla. A právě všem těm, kterým se zhroutilo životní dílo, kteří přišli o domov či o blízkého člověka, všem těm, kdo s děsem hledí do budoucnosti, zpívá prorok Abakuk svou píseň. I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav a ve chlévech dobytek nebyl, já budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat budu k chvále Boha, který je má spása. (17n)

            Vedle pohromy maluje prorok jiný výjev, výjev radosti a naděje. Abakuk má v sobě dost odvahy, aby dva protikladné a zdánlivě neslučitelné výjevy složil do jednoho obrazu. I kdyby se svět zapotácel a smrt se drala všemi dveřmi, já přesto budu oslavovat živého Boha. Vždyť naději nedává svět, naději přeci dává Bůh. Naději přivane ten zvláštní Duch, jehož nelze nikdy dostatečně zachytit. Ať už jsou životní podmínky jakékoliv, já přesto budu chválit svého Tvůrce a Spasitele. To spojení dvou protikladných výjevů do jednoho obrazu je možné díky slovíčku přesto. Avšak, přeci. Základní slova víry. Každý věřící je v sobě nosí. Na svět hledíme skrze Boží slůvko PŘESTO. Ať už jsou životní podmínky jakékoliv, já přesto budu chválit svého Tvůrce a Spasitele. Neboť panovník Hospodin je moje síla. Ejhle, moje síla nepramení z ničeho ve světě, přesto mám síly dost. Pomoc mi přichází od Hospodina. Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Nohy hbité – uniknu před nebezpečím a zkázou, nohy šlapající po výšinách – co jiní ve světě považují za maximum, já přejdu bez pozastavení, neboť mám jiný cíl. Cíl mimo všední svět. Věřím a mám své přesto. Svět může být nádherně krásný, svět může být krutě ošklivý, já přesto svůj život zakládám na Bohu, který je jiný, je víc než tento svět.

            Prorok Abakuk zpívá píseň o naději a o důvěře. Ať se děje, co se děje, já se přesto Bohu neztratím. Dnes vaši pozornost chci obrátit k jinému Božímu zpěvákovi. Před více než 400 lety se v Sasku narodil Paul Gerhardt. (12.3.1607) Vzděláním byl kazatel, ale proslul jako básník. Napsal texty k desítkám písní, které se rozšířily do celého světa. Svá díla podle nich komponoval mj. J. S. Bach. V našem zpěvníku máme celkem 15 Gerhard-tových nejznámějších písní. (Zařazeny i do dnešních bohoslužeb.) Zpívají je pěvecké sbory, oblíbili si je křesťané různých směrů, včetně římských katolíků. Málokterý básník tak mocně svými písněmi ovlivnil Boží lid. Jak je to možné? Odkud písně vzaly tu ohromnou působivost?

            Paul Gerhardt mluvil řečí proroka Abakuka. Nemyslím teď na hebrejštinu. Paul Gerhardt mluvil řečí Božího slova. Jeho písně jsou hluboce zakořeněné v bibli, v jejích obrazech a hlavně v jejím poselství. Paul Gerhardt zpíval o víře, zpíval z víry. Také on na svět hleděl skrze Boží slůvko PŘESTO. Ať už jsou životní podmínky jakékoliv, já přesto budu chválit svého Tvůrce a Spasitele. Sotva by se bez svého PŘESTO obešel. Rok narození 1607. Napřed umírá otec, pak matka, osiří ve dvanácti letech. Dva sourozence ze tří zahubí morová epidemie. A do toho třicetiletá válka. Střední Evropa je jedním bojištěm, armády táhnou všemi směry a pustoší. Země je vyčerpaná, lidé trpí. V bědných podmínkách Gerhardt pochoval čtyři z pěti svých dětí. Vyhořelý dům, ztráta práce. Doba rozvratu a zklamání, doba velmi podobná době Abakukově. A PŘESTO…

            A přesto přese všechno Boží zpěvák zpívá. I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav a ve chlévech dobytek nebyl, já budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat budu k chvále Boha, který je má spása. Písně Paula Gerhardta se nesou v témže duchu. Mluví se v nich o obyčejných lidských trápeních, o bolesti, samotě a nezdaru, o protivenství a smrti. A přesto je v nich obrovská důvěra. Jistota, že svět se Bohu nevymkne z rukou. Ať se děje, co se děje, já se přesto Bohu neztratím.

Když ulehám i když vstávám, když pracuji i odpočívám, když se raduji i když pláču, on mne má rád. Bude se mnou přesto, že tomu v světě zdánlivě nic nenasvědčuje. V něm máš přec svého Vládce, on řídí celý svět, s ním úzkost trvá krátce, již skončí moře běd, (193) zpívá se v jedné písničce. A tak by šlo pokračovat dalšími vybranými úryvky z písní. Svěř celý život Pánu. (193) Trápení, bolesti pomáhá unésti. (215) Zná tisíceré cesty jak chránit od zlého. (191) V tvé smrti život přijmu. (320) Z duše mizí stará tíž, když se ke mně přiblížíš. (324) Ó vzchop se, duše, k chválení. (553) I kdyby fíkovník nevypučel, i kdyby člověka zasypaly těžkosti, Bůh otevírá cestu života. Žádný neúspěch, žádná těžkost není tak těžká, aby ji Bůh neunesl nebo aby se jí vyhýbal. Všechno na něj dolehlo, když šel Ježíš na Golgotu a nesl svůj kříž. Pro všechny zemřel a pro všechny z mrtvých vstal. A tak i při všech těch trápení a vpádech smrti, já přesto budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat budu k chvále Boha, který je má spása.

            Prorok Abakuk a básník Paul Gerhardt zpívali jednu a tutéž píseň. Píseň víry. Píseň, ve které se Boží moc projevuje pouhým slovíčkem: přesto, avšak, přeci. Potřebujeme slyšet tuto píseň. Potřebujeme zpívat tuto píseň. Slovo „přesto“ patří také do našeho slovníku víry. I kdyby ceny šly závratně nahoru, i kdyby řádili teroristi, i kdyby došly suroviny a kdyby se rozmohly nevyléčitelné choroby, já přesto budou doufat, že Bůh můj život má ve svých rukách. I kdyby černý bez nevypučel, i kdyby se stalo cokoliv, já přesto budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat budu k chvále Boha, který je má spása.

Marek 10,32-34          178, Sv 274, 324,193, Ven vyjdi       Římanům 8,38-31

Kázání v 5. neděli v postě 2019-04-21