Různá období mají vůči Ježíšovi různé výhrady. Jedna z nejstarších námitek zní, že Ježíš nebere náboženství dostatečně vážně. Že úctyhodné tradice naopak bere na lehkou váhu.  Odpradávna k serióznímu výkonu náboženství patří půst. Člověk se zřekne jídla, lahodných nápojů, pěkného šatstva, aby ukázal svůj odstup od přirozena a svou odevzdanost nepřirozenému Bohu. V Ježíšových dobách byl půst častým nástrojem zbožnosti. Postili se farizeové, postili se žáci Jana Křtitele. A přesně těmhle hluboce věřícím lidem zakořeněným v těch nejzbožnějších tradicích vadí, že se Ježíš nepostí. Půst vyškrtl ze svého programu. Rozhodně k němu své učedníky nevedl. „Jak to, že se my postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ (14)

Oni Ježíšovi vyčítají, že jde na náboženství zvesela. Zatímco oni kráčejí cestou odříkání, sebepokoření, jen aby ukázali, jak to s Bohem myslí vážně, Ježíš razí jinou cestu. Žádný veřejný půst, žádné kajícnické roucho, žádná pochmurná nálada umocněná vyčerpáním organismu zbaveného přísunu energie. Ne. Nic takového. Víra, náboženství, vztah k Bohu jsou přece o radosti, o důvěře, o pokoji. Ježíš nehodlá v lidech vzbuzovat pocit sevřenosti a nekonečného hlídání sebe i druhých, zda všechno děláme správně. Ježíš nehlásá zamračené čelo, nehlásá zamračené srdce. To si nechte najindy. „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi?“ (15) Na řadě je dobrá zpráva, evangelium. Opravdovost vztahu mezi člověkem a Bohem se neměří množstvím sebezapření. Ona se neměří vůbec. Je pošetilé nasazovat jakékoliv normy na něco tak osobního jako vztah Boha a jeho milovaných dětí.

Sestry a bratři, sešli jsme se dnes tady z různých koutů poličského seniorátu. Vy sami nejlépe víte, jak křehká jsou společenství, která ve svých sborech tvoříme. Asi každý a každá máme v sobě větší či menší porci obav, jak to zrovna u nás bude s církví vypadat. A ani budoucí chod poličského seniorátu není jasný, natožpak růžový. Prosím vás ale, neřaďme se k oněm pochmurným myslitelům, pro něž život víry znamená neustálou starost, sevřenost, střežení dávných tradic a strach, že se něco nedodrží, neudrží. „Jak to, že se my postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“

Jako nově uvedený senior vás chci povzbudit uprostřed vašich otázek a nejistot ohledně budoucnosti. Pojďme Kristovou cestou. Ježíš jde na náboženství zvesela. Víra, náboženství, vztah k Bohu jsou přece o radosti, o důvěře, o pokoji. Nechodíme do kostela, abychom se trápili tím, co se nedaří. Abychom utáhli pouta starostí. Ne. Shromažďujeme se kolem evangelia, abychom pouta starostí povolili. Svět nás deptá dost, nemusíme si z církve dělat prostor, kde budeme pocit zdeptanosti ještě více pěstovat.  Do kostela se přicházíme nadechnout zhluboka, volněji, nadějněji než lze kdekoli jinde. 

Máme tedy nový seniorátní výbor, který zde bude pečovat o starou církev. Staré a nové, nové a staré. Nikdo nezalátá starý šat záplatou z nové neseprané látky; nebo se ten přišitý kus šatu vytrhne a díra bude ještě větší. (16) Tak nevím, jak to vztáhnout na nás. Nesnažíme se v církvi zalátat něco, co je neudržitelné? I kdybychom velezbožně chtěli jinak, narazíme na překážky. Není církevní tkanina natolik zvetšená, že už ji nejde zacelit? Oproti hlasu staromilců, kteří přesně vědí, jako tomu kdysi bývalo a jak tomu má neměnně být i do budoucna – například s postem – naproti hlasu staromilců se Ježíš Kristus postavil na stranu nových podnětů, nových nápadů. Dejte jim průchod, nelpěte na starém. Odvažte se hledět na svět jinak než postaru. Nadějněji. Hledejte, co je přiměřené.

Mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. (17) Další obrázek vztahu mezi starým a novým. A opět otázka, jak se vztahuje tento obraz na situaci s novým seniorátním výborem. Jsme snad mladé víno, jež hrozí, že svou silou rozerve dosavadní staroměchové struktury? Nemyslím, že bychom s Pavlem a Hanou byli hrozbou pro církevní tradici. On totiž Ježíš, když mluví o starých měších, mluví o lidech. O nás. My nejsme to mladé víno. My jsme ty staré měchy. My, lidé svázaní s minulostí, lidé vzpírající se novým věcem. Přicházejícímu království Božímu. Výzvám, které s sebou přinášíí čas, který dál a dál tvoří Bůh. Proto apoštol píše: Obnovujte se duševním smýšlením. (Ef 4,23) Kristus nás ladí na budoucnost. Ladí nás, že ta budoucnost bude s Bohem. Zpívejte Hospodu píseň novou, říká žalmista. Novou píseň, nikoli starou. A prorok Izajáš tlumočí Boží vzkaz: Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco nového a už to raší. Nevíte o tom? (Iz 43,18)

Víme. Víme, že Bůh bude s námi. Bude s námi v čase, kdy církev prochází organizačnímu proměnami. Kdy budeme vytvářet nové modely života. Kdy budeme nově formovat činnost pracovníků v církvi. Bůh bude s námi a podrží nás. Dá nám inspiraci a sílu. Nové víno do nových měchů. Nová radost do nových dnů a let. Sestry a bratři, už se těším, co mezi námi s pomocí Boží vyraší. Amen.

Iz 43,16-21                 Ef 4,23-24

Kázání při instalaci seniorátního výboru odpoledne v neděli 16. února.

.

Modlitba:

Bože, prosíme tě o církev radostnou a veselou. Ať vidíme dobré věci, které ty v novém čase tvoříš. Ať si ve shromážděních odpočineme od všedních trápení, ať ve společenství zažíváme důvěru, otevřenost a přijetí. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Prosíme, přemoz náš strach z nových věcí. Svět se prudce mění, ale my nepřestaneme spoléhat na tebe. Pomoz nám nalézat nová, přesvědčivá vyjádření naší víry. Za mladé lidi a za děti prosíme, aby i oni nalézali v církvi svůj duchovní domov

Prosíme za poličský seniorát a sbory v něm – za Borovou, Hlinsko, Jimramov, Krounu, Krucemburk, Proseč, Poličku, Ranou, Telecí, za kazatelské stanice Chotěboř, Skuteč a Svratouch i za další místa, kde se scházíme kolem Bible. Veď nás svým Duchem. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Prosíme za staršovstva našich sborů, za varhaníky a varhanice, za učitelky nedělní školy, za kostelníky, za všechny, kdo přebírají pravidelné i nepravidelné služby, aby došli zadostiučinění a viděli, že jejich námaha pro tvou církev není marná. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Prosíme za ekumenické vztahy v místech, kde žijeme. Veď nás ke smíření a k porozumění s křesťany jiných vyznání. Pomáhej nám ve vzájemné spolupráci, ať světu ukazujeme, že podle Kristova učení se dá dobře žít ve víře, naději a lásce. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Prosíme o mír pro místa bojů a násilí. Zvláště myslíme na své bratry a sestry z Ukrajiny, kteří ztratili svůj domov, dopřej, aby našli slušné živobytí. Posilni všechny, kdo usilují o spravedlivý mír. K tobě voláme: Pane, smiluj se.