Pohleďte, co zde mám za zařízení. K čemu je dobré?  Ví někdo, jak se používá? Je šikovné vědět, jak na to.  A když se člověk v něčem nevyzná, potřebuje někoho zkušeného. My používáme různé věci.  Důležité slovo pro nás dnes: POUŽÍVAT.

Určitě snadno poznáte, koho mám tady na obrázku. Lékař. Lékař vykonává svoji práci – a musí být při tom velice přesný. Vše dobře prozkoumat. Dbát, aby všechno udělal správným způsobem. Například takový zubař, musí pečlivě dávat pozor, aby vám nevytrhnul zdravý zub místo špatného.  

Zde je další povolání. Klaun. Také klaun dělá svoji práci – a vůbec při ní nemusí být přesný. Může si vymýšlet všelijaké hlouposti. Kdyby si je nevymýšlel, tak by byl špatným, nudným klaunem. A když se splete, mnohdy z toho hned udělá zase další legraci, takže se nic vážného nestane.

Každý dělá svou práci. Každý ji dělá jinak. Vzpomeňte si, co jsme slyšeli před písničkou: jsme jako různé části těla. Každý má svůj úkol. Ruce dělají něco jiného než uši , oko dělá něco jiného než jazyk. Dívat se jazykem nejde. Anebo jste už někdy zkoušeli okem lízat lízátko? To nejde jen tak prohodit. A teď si před-stavte, jak by to dopadlo, kdyby se lékař začal chovat jako šašek. Kdy tropil hlou-posti, například kdyby trhal zdravé zuby.  Anebo kdy se klaun místo vtípků začal lidí vyptávat, co je bolí a začal by jim předepisovat léky. „Pane klaune, mně bolí rameno. Poraďte mi něco.“ „Vezměte si na to tuhle mast, když nepomůže, bud vás operovat.“ Br, už vás vidím, jak byste se rádi nechali řezat od takového kašpara.

Každý má svou práci, své povolání a je klamné myslet si, že beze všeho zvládnu jinačí. I dnes budeme mluvit o Božím lidu. Vy víte, že jeho prvním králem se stal Saul. Jako král se měl starat o to, aby v zemi nikdo nikomu neškodil ani neubližoval. Měl také svou zemi chránit před nepřáteli. Byl to král, kdo velel vojsku a táhl s ním do boje. Takový byl jeho hlavní úkol.  Jenže král Saul se pokazil. Dělal věci, které dělat neměl. Jako kdyby klaun chtěl předepisovat léky. Král Saul se začal chovat jako kněz.  Začal lidem tvrdit: „Postarám se vám nejen o vládu, já se vám postarám i o víru. Já jsem král a já vám zajistím vše.  Zajistím vám i Boha.“ Byl velmi pyšný. A právě kvůli téhle pýše už dál nemohl být králem. Pamatujte, Saul  dělal věci, které neměl.  A patří k tomu i to slovo POUŽÍVAT.

Boží lid Izrael nežil v míru. Pořád museli být připraveni  k boji, jelikož jejich sousedé se chovali velmi nepřátelsky. Nejenže chtěli Izraelce ovládnout, oni se i posmívali izraelskému Bohu Hospodinu. Nepřátelé se stavěli proti životu od Stvořitele Hospodina, nevážili si lidského života. Hlásali smrt. Zde máme proti sobě dvě vojska, jedno izraelské, druhé pohanské, pelištejské. Shromáždila se na kopci a chystali se ke střetu v údolí. Vidíte, jak kdo na tom byl. Koho bylo více? A kdo byl lépe vyzbrojen? (Izraelci neuměli ještě zpracovat železo. Museli je draze kupovat a protivníci jim je pochopitelně prodávat nechtěli.) Nepřátelští pohané byli silnější jak počtem, tak výzbrojí.

Jednou se zase schyloval o k boji. V čele Izraelců byl jejich král, Saul.  Tak je to v pořádku. Tady dělá král svou práci dobře. (A nutno přiznat, že Saul byl udatný bojovník.) Ovšem tenkrát nešlo vojsko do boje hned. Napřed se konala bohoslužebná slavnost, při které bylo obětováno zvíře. A to nemohl, nesměl dělat král. Vláda a víra se nesmějí míchat. Vladař nesmí lidem říkat, jak mají věřit, protože lidé by věřili ze strachu a ne ze srdce. O bohoslužby se starali kněží.  Tehdy kněz a prorok Samuel. Ten poslal králi vzkaz. „Počkej na mne. Až přijdu, uděláme bohoslužby. Společně požádáme živého Boha Hospodina o pomoc a ty pak potáhneš do boje.“ A Saul čekal. Přichystal ze dřeva hranici, na které mělo být spáleno obětované zvíře. Jenže Samuel nešel. Saul čekal a viděl, jak na protějším kopci přibývá nepřátel. Přesila byla čím dál větší. Ale on už žádné další vojáky neměl. Dostal strach. Jenže Samuel stále nešel.  Když bude čekat, bude nepřátel ještě víc.  Nemůže čekat. Vždyť jeho bojovníci už se strachem prchají domů. Honem, honem se pustí do boje. Král Saul už čekat nechce.

A teď Saul udělal, co neměl. Řekl si: „Já jsem král. Já mohu všechno. Já umím používat Boha. Už jsem viděl obětní obřad tolikrát. To zvládnu sám.  Vykašlal se na vzkaz od Samuele. „Nebudu čekat.“ Zabil dobytče, položil na oltář jako oběť a zapálil. V tom přišel Samuel a velmi se rozzlobil. „Proč  jsi nečekal? Slíbil jsem, že přijdu včas a pomůžu vám.  Ty jsi král a chováš se hloupě, když si myslíš, že víš jak Boha používat. Máš vládnout a ne hrát si na kněze. Sice jsi zabil a spálil dobytče, jako se to dělá při oběti, ale neřekl jsi svým vojákům to nejdůležitější. Aby prosili Boha o odpuštění  za prolitou krev. Neřekl jsi, že mají bojovat spravedlivě podle Božího zákona, bez krvelačnosti. Neřekl jsi jim, potěšující slova, že když zahynou, nebyla jejich oběť marná. Takhle mají jít do boje? Ty jsi Boha jen použil k obřadu, jako používáš meč. Nezajímal ses o lidská srdce, nevytvořil jsi z nich příbytek pro Boha. To je špatné. Měl jsi kralovat, ne obětovat.“

A to byl králova veliká chyba. Může lékař, který dělá šaškovské hlouposti, dále léčit lidi? Král, který se plete lidem do víry a učí je používat Boha, jako kdyby byl hranolkovač, takový král nemůže být králem. Bůh není přístroj, který by šlo ovládat. Samuel proto ohlásí Saulovi – ty už dlouho kralovat nebudeš. Ani tví potomci. Přijde jiný král. (Bude to David, prozrazuji předem.)  Tady je ta zavrženíhodná chyba: POUŽÍVAT BOHA.

Jak to se Saulem dopadlo? V budoucnu se ukázalo, jak nesprávně Saul jedná. Že mu jde jen o sebe. Došlo k další válce., opět stál Boží lid proti nepřátelům, na nichž nebylo vůbec nic dobrého. Cíl byl jasný, určoval jej zákon Boží. Nepřátele buď zahnat, nebo porazit. Nic od nich nevzít. Nebylo na nich nic dobrého. Izrael se neměl obohatit špatnými věcmi. Došlo k boji a Izrael zvítězil. Jenže Saul si řekl: „Proč se všeho zbavit? Chyťte mi jejich krále, ať se jím mohu chlubit a ukazovat světu, jaký jsem schopný bojovník.“ Vidíte, zase Saul nemyslí na Boha a na to, co je dobré, nýbrž myslí na sebe a svůj prospěch. Podařilo se krále Agaga zatknout a v poutech přivést k Izraelcům. A podařilo se získat i pěkné kusy dobytka. Krásné krávy. „Bylo by škoda je pobít!“ I krávy si Saul dovedl k sobě. Nedbal, že na nich není nic dobrého. Že neměly být zachráněny. Tím, zlem se Izrael neměl obohatit, ale obohatil se.

Když bylo po všem, přišel za Saulem opět Samuel. Zdvořile se pozdravili a Saul se chtěl pochlubit svými úspěch. „Samueli, teď jsem všechno udělal, jak je přikázáno. Porazil jsem nepřátel. Poslechl jsem Boha.“ A Samuel se zeptal: „Opravdu jsi nic špatného od nepřátel nepřevzal.“ A Saul hrdě hlásal: „Ne, všechno je tentokrát podle Boha.“  Samuel se zaposlouchal a povídá: „A co to bučení, které slyším za vesnicí? Nejsou to nepřátelské krávy?“ Saul: „No, pár kousků jsem nechal. Ty největší a nejpěknější. Ale ty nejsou pro mne, Chci je věnovat Hospodinu.“ Vidíte ho, jak lže? Před chvílí tvrdil, že vše zničil, ale teď tvrdí, že jsou pro Boha. Zase chce Boha používat. Udělat z něj obhájce svých cílů, svých zájmů, svého sobectví.

„To je konec,“ říká Samuel. „Jako bojovník jsi sice, Sauli, schopný, ale jako král nestojíš za nic. Neposloucháš Boha. Nezkoumáš, co je opravdu dobré, zajímá tě jen to, co je dobré pro tebe. Nemůžeš být králem. Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pokorně rozvažovat je víc než tuk beranů. (1 S 15,22) Jako král končíš, nemáš budoucnost. I já s tebou končím.“ Samuel se sebral a odešel. (Utržený plášť.)

Proč se vypráví tenhle spletitý příběh? Jde v něm víc než jen otázku, kdo bude králem. Jde o správný vztah k Bohu. POUŽÍVAT BOHA je špatně, musíme změnit pár písmen, abychom dostali správné řešení. POSLOUCHAT BOHA. To není dávný příběh. Platí i pro nás jako výstraha, že Boha nelze snížit na pouho věc a pak jej používat. „Bůh funguje, říká někdo. Hrůza. Bůh není hranolkovač. Tak ho tak ani neužívejme. Přijímejme od Boha života a naději, poslušně se držme všeho, co životu a naději slouží. A v této radostné poslušnosti vůči Bohu  zjistíme, že náš život nepožehnaný a šťastný. Amen

1. Korintským 12,12-21         346; Sv 17; 182; 615; 699          Matouš  9,9-13

Kázání pro děti a dospělé v neděli 16. října. (22. neděle po Trojici)