Kázání

Na neděli po velikonocích

  • Jan 20,24-29

Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku.

Na velikonoční neděli

  • Marek 16,1-8

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.

Na květnou neděli

  • jan 12,12-14

Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně.   Jan 12,12nn

Na neděli 29. března

  • Matouš 15,21-22

Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“  Mt 15,21-22

Milé sestry a milí bratři, jsou slova, která se člověk obvykle naučí jako první. Slova nejzákladnější pro život: máma, táta, dům, postel, stůl, jídlo, spát, smát se, plakat… Slova, která pomáhají utvářet a utřídit náš svět – ten okolní i ten vnitřní. Bez nich se neobejdeme, pokud chceme správně mluvit o sobě a o druhých.

Na neděli 22. března

  • Jan 13,34

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

.

Dobrý Bože, děkujeme,

že když se chvějí a kácejí dřívější jistoty, ty jsi s námi.

Nepřestaneš nás mít rád,

třebaže se kolem nás toho tolik mění a my zažíváme nebývalé věci.

Na tvůj vlídný zájem o nás se můžeme spolehnout – ten se nemění.

.

Děkujeme za všechny, kdo se starají o základní chod života v naší zemi.

Za lékaře a ošetřovatele, za lidi v lékárnách a v obchodech.

Modlitba v neděli 15. března

  • 1. Korintským 13,1-7

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

První a druhá víra

  • Římanům 5,1-5

  Tak jste to slyšeli. A jste z toho moudří? O čem jsme vlastně četli? Rozumíte tomu, co apoštol Pavel píše? Ospravedlnění, osvědčenost, přístup k milosti… Klidně se, sestry a bratři, nestyďte přiznat, že tenhle biblický úryvek je na vás příliš. Valí se z něj na nás pojmy, které nám nejsou zrovna vlastní, nedovedeme si pod nimi na první poslech nic představit, natož abychom je dokázali poskládat do nějakých kloudných výpovědí, jež by potěšily naši duši.

Proměnění na hoře: Mít, či být?

  • Matouš 17,1-8

Držet, vlastnit, mít. Kolik toho za život nashromáždíme? Přisvojit si, zachytit, uchopit, prostě mít k dispozici, mít ve své moci – to je obecná lidská touha, sestry a bratři. Máme sklon vtahovat věci do svého jmění. Stávat se vlastníky, stávat se majiteli, držiteli. „Co je doma, to se počítá,“ praví lidové moudro.  A tak střádáme a hromadíme: věci v domácnosti, zážitky v paměti, fotografie a filmy na disku či v úložišti. Naše garáže a půdy by mohly vyprávět. Čím víc, tím líp, alespoň se to tak jeví. Věci jako náplň života. Věci jako opora života.

Propojit bídu a chválu

  • Lukáš 18,31-43

Sestry a bratři, jak si představujete svoji budoucnost. Jak si přejete, aby vypadaly dny a roky, které přijdou? Ano, já vím je to tuze ošemetná otázka. My nejsme pány svého života. Nevíme, jak dlouho ještě bude trvat naše budoucnost a jak dlouho budeme žít, ale přesto se ptám: Jak si tu svoji budoucnost představujete? Z čeho skládáte obrázek budoucna?

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání