Biblická dějeprava

Sestry a bratři, vítejte do kázání o třech zázracích. Všechno tehdy ovšem začalo úplně obyčejně. Králi Davidovi padla do oka sličná sousedka jménem Bat-šeba. Zatoužil po ní a jakožto nejvyšší vládce vydal rozkaz, ať mu ji přivedou. Inu, monarcha s orientálními móresy: žena sem, žena tam. Jak nařídil, tak se i stalo a král strávil s Bat-šebou noc ve svých komnatách. Celá operace byla o to snazší, že sousedčin manžel Urijáš Chetejský nebyl doma. Pobýval služebně na severní hranici, kde probíhaly jakési boje a on velel vojenské jednotce. Bat-šeba následně králi vzkázala, že je s ním těhotná. Král se snažil situaci zaonačit tak, aby vše vypadalo, že očekávané dítě je z lože manželského. Proto dostal Urijáš dovolenou, aby svou ženu navštívil. Avšak on dovolenou nevyužil, solidárně se držel svých podřízených vojáků, druhů ve zbrani. Král tedy vymyslel jiný trik: poslal Urijáše do předem prohrané bitvy. Když Urijáš padl, byl s vojenskými poctami pohřben a s mladou vdovou se oženil král. Vše se zdálo být urovnáno. Tolik ve stručnosti o Davidovi a Bat-šebě.

Idylické panování

Jenže takhle známe příběh o Davidově selhání my, kteří se na něj díváme s odstupem času zpětně skrze Bibli. My už máme všechny souvislosti pěkně pospojované. Víme, že král nekrál Davidovi jeho podlost a hřích jen tak neprojde. Představte si však na okamžik, že jste tehdejším obyvatelem Jeruzaléma. Nic netušíte o královských pletkách. David je pro vás veskrze kladným hrdinou. Je to Miláček. Oblíbenec. Vždyť on sjednotil rozdělený národ. On dobyl skvostné město Jeruzalém a udělal z něj střed spojeného království Izraele a Judska. Mnozí lidé si rádi zazpívají písničku o Davidových úspěších: Saul pobil své tisíce, David pobil své desetitisíce. Po rozháraném Saulovi konečně panovník, za něhož se není třeba stydět. Mnozí muži hrdě a statečně a zdárně bojují za vlast s Davidovou hvězdou na štítě. Za Davida! Národ prožívá náramné, zářné období. Díky Davidovi. Jen se podívejte, jak se postaral o nebohou vdovu po vojákovi, který za něj položil život. Udělal z ní svou manželku, aby nebyla nezaopatřena. A navíc – jak krásně umí náš David zpívat. No – kdo by ho neměl rád?

Rozbitá idyla

Tušíte správně, že taková idyla dlouho vydržet nemůže. Lidé mají oči a dívají se kolem sebe. Nejsou slepí k všelijakým podezřelým rozhodnutím na nejvyšších místech. Tenkrát stejně jako dnes. Já osobně si myslím, že už tehdy existovalo cosi jako bulvární média, která z královského dvora dokázala vytáhnout všelijaké drby a patřičně je rozmáznout. Jen si představte, že jste obyvatel tehdejšího Jeruzaléma a začínáte si dávat jedna a jedna dohromady. Váš oblíbený král, váš Miláček David postupně ztrácí punc vzorné hlavy státu. Neoženil se s tou čerstvou vdovou nějak brzo? A to těhotenství je nějaké příliš pokročilé vzhledem k dlouhodobé Urijášově nepřítomnosti? A už jste slyšeli, že si David kdysi nechal tajně zavolat Bat-šebu k sobě, když byl Urijáš Chetejský na frontě? No a celá Urijášova smrt je také nějaká divná – sice padl v boji, ale při naprosto nesmyslné akci. Kdo ji asi nařídil? Nešel rozkaz přímo z nejvyšších míst? Nehodilo se náhodou vladaři, aby se nenápadně zbavil manžela své milenky?  Co všechno král vlastně obhlíží ze střech svých paláců? A na co všechno z našich životů ještě dostane zálusk?

Kdo mu to řekne?

Otázky se hromadí. A místo odpovědí vzbuzují jenom další otázky. Ovšem ty další otázky jsou čím dál tím výmluvnější. Lidé si jednoduchou úvahou dají dohromady: král se dopustil hříchu. Celé řady hříchů. Jen kolik přikázání z desatera porušil: dychtil po ženě svého bližního, zcizoložil, zabil i křivé svědectví vydal. Atmosféra v hlavním městě houstne. Kdekdo už o králových nepřístojnostech ví. Rozčarování se mění v roztrpčení, roztrpčení přerůstá v rozhořčení. Hradní pán ale pořád klidně sedí na hradě (nebo na zámku) obklopen svými poradci, kteří ho nekritizují. Nakonec zbývá už jenom jedna otázka. Kdo mu to všechno řekne? Kdo řekne hlavě státu do očí, že je sprostý lump. Hamižník. Podrazák. Kdo se mu odváží říci, že podle Mojžíšova zákoníku je prachobyčejný smilník a vrah? Kdo mu to řekne?

Jasné slovo

Hospodin poslal k Davidovi Nátana. (1) Zázrak číslo jedna, sestry a bratři. Je zázrak, když se najde člověk, který dokáže v složité situaci správně promluvit. Člověk, který dokáže pojmenovat špatný stav věcí. Je zapotřebí jak odvahy, tak důvtipu. Odvaha postavit se mocným osobám, jimž nepříjemná pravda bude protivná a jež mají nástroje, jak opovážlivce ztrestat. Vedle odvahy je zapotřebí i důvtipu. Povědět, sdělit, vyjádřit problém tak, aby mu bylo rozumět. Aby ho šlo pochopit. Aby před pochopením nešlo uhnout. Je zázrak, když se najdou lidé, kteří mají jak odvahu, tak důvtip. Proroku Nátanovi bylo dáno obojí. (Jinak by sotva mohl být prorokem.)

Nátan k Davidovi přišel a řekl mu podobenství. (1) Velice jednoduchá věta, velice přehledná scéna. Dva lidi, jeden přichází za druhým a promlouvá k němu. Vypadá to strašně jednoduše, ale vůbec jednoduché to není. Je to zázrak, když zaznívá oprávněná kritika bez nádechu zloby. Bez potřeby kritizovaného zlikvidovat. Je to zázrak Božího slova, zázrak Ducha svatého, zázrak, který se děje i v naprosto světském prostředí. Jsem přesvědčený, že i takto Bůh dnes působí. Když si říkáme pravdu bez nenávisti. Když si říkáme navzájem pravdu o svých chybách. Pravdu, která bolí, která ale zároveň i osvobozuje. To je zázrak a my můžeme být vděční, že naše západní civilizace otevírá dveře tomuto zázraku pravdivého slova. U nás lze druhé kritizovat. A to i ty nejmocnější.

Král David, Miláček národa slyší slova prorockého soudu. Ano máme Davida rádi, ale ještě radši máme pravdu. Nátan mu pravdu odhaluje: V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák… V podobenství prorok průzračně líčí, jak boháč ve svém sobectví chudáka bezostyšně okrade. Děje se zázrak – prorok mluví srozumitelně. Král David je nespravedlivou historkou pohoršen. Řekl Nátanovi: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti,… že něco takového spáchal a neměl soucitu.“ Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty!“ (5nn) Zázrak č. 1 vrcholí – hřích nebyl ututlán. Špatný čin je popsán, pachatel je odhalen.    

Zázrak č. 2: Lítost a odpuštění

 A jsme u zázraku číslo dvě. Lítost a odpuštění. Prorocké slovo zabere. Trefí se do černého. Král si vezme výtku k srdci: to je zázrak. David Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ To je zázrak, když člověk uzná svoji chybu. Ne jenom nějaký drobný, podružný omyl, nýbrž když uzná svoje fatální selhání. David má na rukou krev – zničil život Urijášovi, zničil manželský život Bat-šebě, zničil život bezejmennému dítěti;  novorozenec zanedlouho zemře. Dopad hříchu je děsivě široký. Ale právě tak funguje vina, že postihuje nevinné. Proviňujeme se na druhých, nikoli na sobě. Jsme vinni tím, čím jsme ublížili druhým, a mnohdy svou vinu nemůžeme odčinit ani náznakem. Upřímně si to přiznat – nikoli obecně. Pokrčit rameny: „No jo, všichni jsme hříšní.“ Upřímně si to přiznat na konkrétních případech. Tehdy a tehdy jsem jednal zle. Zázrak pokání.

A opět můžeme být vděčni, že naše kultura pracuje s uznáním viny. Jen se koukněte na východ – tam by Nátana zavřeli. Nebo by jej otrávili. Nebo by ho zmlátili na demonstraci. To všechno jsou postupy, které se zázraku pokání vzpírají. Na jasné slovo o chybách nereagují lítostí, nýbrž agresí. A posuďte sami, kolik je v našich představitelích panovačné nekajícnosti. Vidíte pravdu, nebo popření? Vidíte lásku, nebo nenávist, pokoru, nebo mstivost? Jak nebiblické a bezbožné jsou všechny ty útoky na protivníky a řeči o ostrovech negativní deviace. Po lítosti ani stopy.

Král David svých chyb litoval. Nemstil se Nátanovi. Uznal svou vinu. Uznal svou vinu naprosto, bez výhrad, před Bohem, Hospodinem. Nátan Davidovi pravil: „Týž Hospodin z tebe hřích sňal. Nezemřeš.“ (13) Zázrak pokání. Zázrak pokání je mocný. Je totiž podivuhodně propojen s odpuštěním. Víte, já si myslím, že spousta lidí není ochotna uznat svoje chyby právě proto, že je jim tento zázrak cizí. Že neznají jeho dosah. Nevědí, že pokání je díky Bohu provázáno s odpuštěním. Lidé nepřiznávají své viny, protože nevěří v nikoho, kdo by jim viny odpustil. Proto jsme dnes svědky tolika kličkování před vlastní vinou. Neuplyne snad týden, aby se na veřejnosti neobjevila nějaká trapná výmluva známé osobnosti.

David nekličkuje. Prorok Nátan je člověk na správném místě. Oznamuje králi výstižně jeho vinu a vyhlašuje mu Boží odpuštění. Pokání není marná činnost. Jak budeme za chvíli říkat v žalmu: Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Pán Bůh se k našemu pokání přiznává. Vychází nám vstříc s útěchou, když nás naše viny trápí. David se dopustil hrozných věcí, hanebných. Ale David svou vinu uznal. Proto je největším z izraelských králů. Je králem kajícníků. Prosil Boha o odpuštění a zažil zázrak.

........ na melodii 201

Když David kvůli Bat-šebě své podlé pikle kul,

tu Nátan slovem prorockým do děje zasáhnul.

Dík přirovnání jasnému hřích králův odhalil.

A ten Bůh, jenž za Nátana byl, se podnes nezměnil.

.

Král přijal slova káravá a zázrak s ním se stal.

Bůh králi viny odpustil a novou šanci dal.

Dík odpuštění smíme žít – tu pravdu v srdci střez.

Vždyť ten Bůh, jenž za Davida byl, je tentýž ještě dnes.

.

Zázrak č. 3: Tady a Teď

Třetí zázrak, sestry a bratři, který jsem vám sliboval, právě vylíčila písnička. Dnes. Bůh je tentýž až podnes. Nezměnil se.  Co se dělo za Nátana a za Davida se děje i dnes. Tady a teď. I dnes do lidských životů zní upozornění: „Člověče, jsi hříšný. Děláš špatné věci. Ubližuješ druhým. Lituj svých vin?!  A je zázrak, že lidé to slyší a rozumějí tomu. A i dnes se děje ten druhý zázrak. Hříšnici a provinilci svých hříchů a vin litují a Bůh jim dopřává odpuštění. I dnes. Zázrak, který prožíváme i my. Bůh místo vin tvoří něco nového. Nový začátek po zkažených činech. To je odpuštění. Tato dnešní Boží moc přetvořit lidský život v oblasti vin, tato moc je zázračná. V církvi se jí říká svatý Duch. Jsme na cestě k velikonocům. Ke vzkříšení. My nemáme odpověď, co se děje s lidským životem po smrti. Jsou bláhové všechny představy o posmrtné existenci. Tam prostě naše zkušenosti nesahají. Ale máme zkušenost s Božím zázrakem odpuštění. Zkušenost s Boží obnovitelskou mocí. Bůh, který odpustil mé strašlivé viny, překoná i mou smrt. Kristus zemřel kvůli cizím vinám a Boha to nezastavilo. Tvoří nový počátek. Po vinách odpuštění, to vím. Tvoří po smrti život, tomu věřím. Moc na to mám.

Tři zázraky. Jsme v postním období na cestě k velikonocům. Přeji vám pravdivá slova, ať poznáte, co ve vašich životech potřebuje napravit. Přeji vám lítost, zázrak pokání, kterému se dostává odpuštění.  Přeji vám, ať to zažíváte teď, dnes a denně znovu. Neboť jsme v postním období. Je čas zázraků. Amen.