1. Pouliční zpěvák

„Poslyšte, budu vám zpívat o svém milém příteli. Naslouchejte písničce o mém příteli a jeho vinici!“ ozvalo se v ulicích Jeruzaléma a lidé zbystřili. Pouliční zpěvák získal jejich pozornost. Tohohle ještě zpívat neslyšeli. Tak s jakou písnič-kou se vytasí? Představuje se jako ženichův přítel, který obvykle zajišťuje dopro-vodný program k svatbě. Možná sám složil slova na nějaký dávný popěvek, aby veřejnosti přiblížil ženicha a nevěstu a story jejich lásky. To by mohlo být i peprné.  Jak to zpívá nevěsta v Šalomounově Písni písní?  Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích heny. Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním. (Pís 7,12n) Ano, píseň o lásce teď bude znít, domnívají se posluchači. Milostná píseň. Ženich jako vinař, nevěsta jako vinice, které on prokazuje svou bezmeznou péči. „Hej, zpívej dál, chceme vědět, jak to pokračuje!“

2. Start-up ve vinohradě

Můj milý měl vinici na úrodném svahu, zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal. (2) Zkrátka pustil se do svého projektu se vší vervou. Nic nezanedbal. Takhle nějak se mají spouštět start-upy, jak se dnes říká. Nová vinice na novém místě s novým technologickým vybavením a novými odrůdami vinné révy. Ohromný vklad prostředků, času, úsilí. No to by snad mělo dopadnout dobře. Historici a archeologové říkají, že doba proroka Izajáše byla dobou rozkvětu vinařství v celé judské oblasti. Objevily se lepší způsoby zpracování a hlavně skladování a dopravy vína. Jinak chudá, kopcovitá země z obchodu s vínem bohatla. Vinař si právem dělal naděje, že i jemu se bude dařit. Podmínky byly excelentní. Na „tučném vršku“ zbudoval svou vinici, zní v originále, co máme přeloženo volnějšími slovy „na úrodném svahu“.  

Vinař si právem dělal naděje, že i jemu se bude dařit. Jenže všechno dopadlo jinak. Tenhle start-up se nepovedl. Kýžená úroda se nedostavila. Navzdory vší péči vinice zklamala. S nadějí jsem čekal, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? (4) V zástupu posluchačů to zašumí. Ajajajaj, tahle písnička o lásce se nevyvíjí dobře. Mezi vinařem a vinicí, mezi ženichem a nevěstou to nefunguje. Nesplněná očekávání, zklamání. Slovo si nyní bere ženich samotný a dává průchod svému rozčarování. Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal?  (4) Jsou to kruté životní okamžiky, kdy člověk neudělá žádnou chybu, a přesto se musí vypořádat s neúspěchem, se ztrátou, s krachem. Ženich se chce ujistit, že z jeho strany bylo všechno poctivé a čiré. Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. (3) A posluchači dávají rozhořčenému ženichovi zapravdu.  Vždyť ona ho zradila. On by jí modré z nebe snesl a ona na něj kašle, nevděčnice jedna! „Tak ji pusť k vodě! Co s takovou nevěstou?“

3. Demaskovaný zpěvák

Přesně tímto směrem se ubírají ženichovy myšlenky. Nyní vám tedy sdělím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví. (5n) Ano, už je to jisté. Tato písnička o lásce se nevyvíjí dobře. Ženich se ke svému dílu otočí zády. Dá k ledu své sny o krásném vztahu. Oželí vynaložené úsilí. Nechá zpustnout, co s takovou vášní budoval. Divíte se mu? Já ne. „Hej, zpěváku, nemohl jsi nám zazpívat něco jiného? Máme na duši vrásky, tak málo je lásky a ty nás ještě trápíš příběhem jednoho nešťastného vztahu.“

Jenže zpěvák zpívá dál a najednou přeskočí na úplně jinou rovinu. Stačí mu pár slov a rázem ženich přestane být obyčejným ženichem. Písničce stačí pět slov a v ženichovi, který se zklamaně odvrací od vinice, je rozpoznán Bůh. Mrakům zakážu zkrápět ji deštěm. (6) Tohle už neříká člověk, člověk dokáže pobořit zídky, nikoli seslat déšť. Tady je náhle řeč o Bohu.  „Hej, zpěváku, co ty jsi vlastně zač?“ Z pouličního zpěváka se vyklube prorok. Z milostné písně se stane píseň prorocká.

4. Trocha prorokování

Prorok Izajáš dá naplno průchod svému poselství a mluví tak, jak prorokové mluvívají: o Bohu a o lidech a o jejich vztahu. Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. S nadějí čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, úpění. (7) Osoby se sice proměnily, ovšem zápletka zůstala stejná. Pořád je to příběh o zhrzené lásce, pořád je to příběh o zklamaném ženichovi. Akorát teď už v něm posluchači nemají vidět nějakého nešťastného chasníka, nýbrž mají v ženichovi vidět Boha. Nešťastného Boha. Boha zklamaného svými lidmi.

            Posluchači jsou přistiženi. Sdíleli vinařovo rozhořčení, jenže oni sami jsou teď ztotožněni s vinicí, která selhala. Prorok sahá lidem do svědomí. „Divíte se Bohu, že je vámi rozhořčený? Já ne. Jen se podívejte na ten strašný nepoměr: tak obrovský Boží vklad a tak mizerná úroda. Naše úroda.“ Sestry a bratři, Izajášovi se podařilo postihnout lidský hřích. Prorok tu splnil svůj úkol. A tady se spousta biblických vykladačů i kazatelů zasekne. Začnou tlumočit prorokovo proroctví. Přeříkávají, že místo práva přišlo bezpráví a místo spravedlnosti úpění. Díval jsem se asi na různých osm kázání a všechna směřovala k témuž varování či pokárání, jakých najdeme u proroků tucty.    

5. Kam se poděla písnička?

            Jenže kam se poděla písnička? Nezapomněli jsme? Na začátku stál prorok jako pouliční zpěvák na jeruzalémském nároží. Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici. (1) Neměli bychom trochu víc vzít v potaz, že před sebou máme píseň? Jistě, má svoje poselství. Ovšem to poselství je sděleno zpěvem. Obsahuje básnické obrazy a nepřeložitelné slovní hříčky. Úvod je krásně zvukomalebný. בֶּן־שָֽׁמֶן׃ בְּקֶ֥רֶן לִֽידִידִ֔י הָיָ֥ה כֶּ֛רֶם לְכַרְמֹ֑ו דֹּודִ֖י שִׁירַ֥ת לִֽידִידִ֖י נָּא֙ אָשִׁ֤ירָה Není to přednáška o zbožnosti a mravech. Prorok svou výzvu zpívá. Hodí se, aby jeho poselství bylo vměstnáno do pouhého rozboru? Co má povědět kazatel o písni? Jen tak kázat o písňovém obsahu? Není to málo? Neodsunu něco důležitého stranou, když nepodám písničku jako písničku? Je možné, aby kuchařka seznámi la hosty se svým dortem tím, že jim důkladně popíše recept? Je možné naučit někoho jezdit na kole obsáhlým výkladem o jízdě, aniž ho na kolo posadíte? Je možné seznámit někoho s obrazem, aniž obraz ukážete? Když písnička, tak písnička. Píseň o vinici v přebásnění J. A. Komenského. EZ 416

6. Naše selhání …

Náramně se Komenskému text povedl. A já mu ho věřím. On prožil napros-tý rozvrat společenského života ve své zemi. Viděl, o čem zpíval Izajáš. Pobořené zídky, místo práva bezpráví, místo spravedlnosti úpění. Věřím Komenskému, pro-tože neříká: „To ti druzí.“ On vyznává: „To my.“ „To my jsme vinice.“ „To my jsme selhali.“ Když mluví o ztracené vládě věcí svých, tak dobře ví, že vichřice hněvu byly na naše hlavy uvedeny našimi hříchy. Nemyslím, že u Komenského najdeme větu: „Za všechno můžou Habsburkové.“ Stejně by dnes Komenský nehlásal: „Za to může Babiš, za to může opozice, za to může EU. Čína.“ My máme svou vinu. My jsme vinice, která promrhala svoje možnosti. Naše viny, chyba a hříchy je zapotřebí soudit a odsoudit.

7. … a naše šance

Ale to už zase kážu jako prorok a vytěsnil jsem písničku. Písničku o lásce. Zazpívám mému milému píseň mého milého o jeho vinici. Ano, je zde nevděč-ná vinice. Ale je zde ještě vinař. Náš milý, který si s námi začal z lásky. Jeho oče-kávání jsme zklamali. Ale přeci má ještě svou lásku. Má svou milost, o které tak krásně na závěr zpívá Komenský. „Ať kvetem tvou milostí.“ Vinice selhala. Ale je zde ještě láska, která byla na počátku. Je zde ještě ta písnička lásce, kterou zpíváme svému milému Pánu Bohu. Je to jeho písnička. Tak ať si ji zpívá. Pořád dokola. Ať si stále znovu připomíná, že tu příšernou vinici s odpornými plody, přivedl na svět on. Jen ať si stále zpívá svou písničku, že nás – příšerné lidi s odpornými plody přivedl na svět on. Jen ať si vedle našich vin vzpomene na svou lásku. K tomu je ta písnička. K tomu je i ta dnešní 2. neděle v postě. Reminiscere. Vzpomeň si, rozpomeň se, pamatuj, na své slitování Hospodine. Dál si při pohledu na své vzdorovité lidstvo zpívej píseň o veliké lásce. Amen.

L 13,1-9   25; 616; 416              Zj 19,6-8

Kázání v 2. neděli v postě 28. února 2021.

Vyznání vin

I          Dobrý Bože, snažíme se růst – šťastně, trpělivě, věrně – v půdě, kterou jsi nám připravil.

 II       Dáváš nám pokrm i přístřeší, pečuješ se o naše vezdejší potřeby.

 I         Ovšem my často do tvé úrody nepřispíváme dobrými plody.

 II       Necháváme zplanět do dobré, co jsi do nás vložil.

 I         Chováme se jako umanuté děti, snažíme se zvládnout život bez tebe sami.

 II       V pustině světa si připadáme osamělí, bezbranní, vystaveni útokům všemožných protivníků.

 I   II   Avšak ty navzdory všemu zůstáváš věrný.

I         Obnov opět naše životy.

 II       A budeme ti vzdávat chválu.

Slovo milosti

V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno. „Já Hospodin ji střežím, každou chvíli ji zavlažuji. Aby ji nic nepostihlo, nocí dnem ji budu střežit. Rozhořčen už na ni nejsem. Kdyby mi dávala bodláčí a křoví, zvedl bych proti ní boj a rázem bych ji spálil. Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj, ať se mnou uzavře pokoj. Přijdou dny, kdy Jákob zapustí kořeny, kdy bude pučet a rozkvete Izrael a naplní tvář světa svými plody.“ Izajáš 27,2-6