Volání z karantény

Lukáš 17,11-19

Jestli se těch deset malomocných skamarádilo? Těžko říct. Nevíme, zdali se z těch deseti malomocných stali přátelé. Příležitostí poznat se měli ažaž. Jenže oni si sebe navzájem nevybrali. Nechtěli spolu žít. Okolnostmi byli donuceni vytvořit malou partu. Pospolitost. Desítka vyvrhelů, zoufalců, zatracenců. Zlá nemoc je dotlačila k tomu, aby byli pospolu. Jenže stali se z nich přátelé, nebo nestali? Jisté je, že spolu sdíleli zlý osud. Snad se jim dohromady dařilo lépe čelit hladu, bolesti, osamění.

Duše na zvedáku

Žalm 25,1-3

K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (1) říká žalmista v pradávné písni. „K tobě duši pozdvihuji,“ zpívali jsme my spolu s ním v úvodním žalmu. Sestry a bratři, pozvedat, pozdvihovat duši – jak se to vlastně dělá? Co přesně člověk vykonává, když zvedá duši? Existuje snad nějaký zvedák, nějaký hever na duši, kterým bychom kus sebe dovedli pozvednout výše k Bohu?

O válce v nebi. I jinde

Zjevení 12,7-12

A strhla se bitva na nebi, (7) čteme v našich Biblích. Byl boj na nebi, zpíváme se Svatoplukem Karáskem v jeho písničce. Bitva a boj. Zvláštní – jakoby čeští překladatelé a textaři měli potřebu nás šetřit. Ekumenický překlad, bible kralická, Bible 21, katolické překlady. Jako kdyby se bály říci naplno, co je psáno v původním řeckém znění: A byla válka v nebi. Válka, nikoli bitva či boj. Slovo válka je příliš závažné, příliš děsivé. Válka – to je hrůza. Když se řekne boj, tak to zní skoro až vznešeně.

Pomoc při výběru

Matouš 11,25-30

Sestry a bratři, právě jsme slyšeli, jak se Pán Ježíš modlil. Ježíš chválil Boha za to, že se dal lidem poznat. Bůh nezůstal utajený. Náš Bůh totiž není nepřístupný film, na jaký se jen tak nepouští. Naopak – Bůh se lidem zpřístupnil. Nabídl se nám. Kdo chce, ten může spatřit velkolepý Boží příběh v dějinách i ve vlastním životě.

Počátky diakonie

Skutky 6,1-7

Sestry a bratři, v Písmu svatém se skutečnost neretušuje. Nepřikrašlují se minulé události, a ani apoštolská doba není idealizována, i když my bychom ji možná rádi viděli růžovou a uhlazenou. Avšak chyby a problémy existovaly už tenkrát a nejsou zamlčeny, nýbrž se o nich otevřeně mluví. V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. (1) Jedni křesťané si stěžují na druhé křesťany.

Na počátku

Matouš 28,18-20

Víte, co je napsáno na počátku Bible? – Na počátku. První slova v Bibli znějí přesně takto: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Země) My jsme slyšeli v prvním čtení alespoň kousek z onoho velikého příběhu stvoření, popis čtyř dnů ze šesti, ve kterých Pán Bůh tvořil svět. (Sedmý den odpočíval, proto i my máme dnes a každou neděli volno.) Na počátku Bible se píše o počátku. Vlastně se na to jde pěkně po řadě, aby v tom byl po-řádek.

Modlitba v rozdělené společnosti

Lukáš 18,9-14

O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství. (9) Sestry a bratři, i dnes bychom potřebovali, aby někdo řekl nějaké trefné podobenství o těch, kteří si na sobě zaklá-dají, že jsou správní, a ostatními pohrdají. Z různých stran lze slyšet, že společnost je rozdělená. Hluboce rozdělená.

Expedice do biblické Antarktidy

2. Paralipomenon 24,15-22

Přiznávám, že i já jako farář, když mám v Bibli nalistovat 2. Paralipomenon, musím se na chvíli zamyslet, kde vlastně tuto knihu hledat. Paralipomenon v Bibli jsou něco jako Antarktida na zeměkouli: je to tam, ale málokdo se tam podívá. Exotická krajina, která láká nanejvýš vědce a výstřední dobrodruhy.

Čí proměnění na hoře

Lukáš 9,28-36

Taková pěkná letní příhoda, sestry a bratři. Výlet do přírody. Výstup na horu. Obvykle za ni bývá považována hora Tábor, což dává docela smysl, jelikož v Ježíšově domovské Galileji se žádná jiná výrazná hora nenachází. Hora Tábor tedy zákonitě přitahovala pozornost a zřejmě i nohy poutníků. Žádné strmé štíty a rozeklaná skaliska. Jen jakýsi vysoký a vcelku dobře schůdný kopec ve tvaru našeho Řípu. Ční do krajiny jako kopeček zmrzliny.

Boží šatník

Efezským 4,22-32

Když mě brali za vojáka, stříhali mne dohola. Pak nás všechny přivedli do veliké místnosti, kde jsme se museli převléci do vojenských trenýrek, ponožek a tepláků. Civilní šatstvo, ve kterém jsme přijeli do kasáren, jsme si každý naskládali do velikého papírového pytle, ten jsme svázali do balíku, opatřili adresou a předali k odeslání domů. Takové byly první okamžiky mé základní vojenské služby. Veliké převlékání.

Kázání