První pokus nevyšel. Když se Bůh poprvé rozhodl svěřit lidstvu svůj zákon, skončily desky zákona roztříštěné na padrť. Rozčílený Mojžíš dvěma kamennými deskami praštil o zem. Jeho vztek lze snadno pochopit. Jistě jej chápal i samotný Bůh. Dokonce by se dalo tvrdit, že Hospodin byl rozčílený ještě více nežli Mojžíš.  První pokus prostě nevyšel.

Ach, pořád ta samá zápletka. Někdo vynakládá úsilí, snaží se udělat něco kloudného, co by druhým lidem pomohlo, avšak druzí lidé jeho snahu nedocení. A kdyby ji jenom nedocenili! Oni ji odmítají, shazují, popírají. Kašlou na ni. Každý z nás by si mohl sestavit vlastní dlouhý seznam, kdy naše dobré úmysly narazily na nepochopení. Pocit zmaru. Vůbec se nedivím Mojžíšově potřebě něco roztřískat. Mojžíš vyvedl Izraelce z Egypta a snažil se osvobozeným otrokům přinést zákon. Už nebyli otroky, kteří podléhají vůli svých majitelů. Stali se svobodnými lidmi, kteří se řídí vlastní vůlí. Konečně o sobě mohli rozhodovat sami a potřebovali nastavit pravidla, jak svobodně žít ve společenství.

Čtyřicet dní a čtyřicet nocí pobýval Mojžíš na hoře Sinaj. Spolu s Bohem sestavoval zákony pro svůj lid. Jejich symbolem byly dvě kamenné desky s desaterem přikázání. Stručný popis, co je zapotřebí dělat. Stručný návod pro bývalé otroky, jak vypadá život ve svobodě: máš jednoho Boha, nezobrazuj si ho a nežvaň o něm. A pamatuj na den odpočinku. Také nebudeš krást a zabíjet a rozbíjet manželství.  A svých rodičů si važ. A tak dále, vždyť desatero znáte dobře sami.  Kromě desatera vytesaného do kamene Mojžíš vyslechl ještě řadu další pokynů příkazových i zákazových. Ty do kamene netesal. Jak je zaznamenal, nevíme. Možná se je těch čtyřicet dnů učil nazpaměť. Židovští rabíni jich v knihách Mojžíšových napočítali přes pět set.

S nákladem Božích instrukcí sestupuje Mojžíš z hory. Pěkný, vzácný dárek přináší svému lidu. Boží rady do života. „Haló, lidi, Pánu Bohu na vás záleží. Jen poslyšte, jak vám dobře poradil, aby se vám dobře žilo.“ Mojžíš si chystá už na dálku provolání, když jde z kopce dolů do tábora. Nemilé překvapení ho čekalo, když sešel dolů. Izraelci na něj nečekají. Nevyhlížejí Boží pokyny. Tančí kolem zlatého telete. Křepčí jak uhranutí. „Tohle zlaté dobytče vás vyvedlo z Egypta“, hlaholí Áron velekněžsky. Bezduchá hrouda zlata. Modla jako vyšitá. „Tahle banda pověrčivců si Boží rady nezaslouží,“ vzteká se Mojžíš a tříská deskami o zemi. Desatero se mění v štěrk. První pokus nevyšel.

           Dar desatera na hoře Sinaji a Izraelci skotačící kolem telete pod Sinají. Jeden z nejznámějších biblických příběhů. Názorná ukázka, jak se Bůh a člověk míjejí. Lidské představy versus Boží slovo. Kdyby tak šlo odhalit všechna ta naše zlatá telata, která si děláme a kolem kterých tančíme raději, než abychom poslouchali Boha. Vznešené záměry a mizerná realizace. Není náhoda, že tohle velké selhání je v Bibli zapsáno hned velkého daru Božího zákona. Ano, takhle v životě těsně spolu sousedí zbožnost a bezbožnost, víra a pověra. Pravda a klam. Výsledkem je destrukce. A také Boží odpuštění. Pokus jedna nevyšel. Bůh se pouští do pokusu druhého. Tomu se říká láska, sestry a bratři, když nepřestanete mít rádi toho, kdo vás těžce zklamal a zradil. (Osobně se domnívám, že v těchto kapitolách se nachází střed Starého zákona. Zde tluče srdce Boží.)

            První pokus nevyšel, přichází tedy pokus číslo dvě. Mojžíš znovu vystupuje na horu, znovu rozmlouvá s Bohem, znovu tesá desky zákona a pečlivě memoruje Boží přikázání. Tentokrát izraelský lid čeká poctivě. Žádné zlaté tele uprostřed tábora. Ani žádné zlaté telátečko schované kdesi v kapse. Tentokrát to půjde bez falešných představ o Bohu. Nyní je pozornost konečně upřena k Hospodinu a k jeho poselství určenému osvobozeným otrokům.

Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři. (29) Druhé vydání desatera se mezi lidi dostává bez překážek a protivenství. Škoda, že to takhle nešlo hned na poprvé. Ale vždyť je to příznačné. Často se musíme napřed spálit, trpce pykat za chyby, než se rozhoupeme k dobrému kroku. První pokus nevyšel a bylo to fenomenální selhání. Megaprůšvih se zlatým teletem. Pěkně dramatický příběh.  Druhý pokus je podstatně klidnější. Méně dramatický. Moc se nevypráví. Sám musím přiznat, že i já ho při výuce náboženství přeskakuji. Nedělám chybu, když ho dětem zamlčuji?

Mojžíš nese pod paží duplikát desek zákona a v hlavě má sbírku Božích zákonů. Teď už snad půjde s lidem normálně mluvit. Nepůjde. Mojžíšův obličej září od rozhovoru s Hospodinem. Mojžíš se vrací od Boha celý rozzářený. Rozzářený tak, až se ho lidé děsí. To snad není možné, aby se člověk takto rozjasnil! Když všichni Izraelci viděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři, báli se k němu přistoupit. (30) Mojžíš jako kdyby s sebou přinášel odlesk Boží slávy. (Mimochodem, on ho měl nejspíše už při prvním pokusu, ale tam asi zanikl uprostřed pozdvižení kolem telete.) Nejde o Mojžíše samotného, jde o Boží poselství, které přináší. Ono vnáší do života jas. Ono má být světlem našim krokům. Nikoli příčinou našeho strachu. Ale Mojžíš předáky zavolal, i vrátili se k němu a Mojžíš k nim promluvil.  Potom přistoupili všichni Izraelci a on jim přikázal všechno, o čem s ním Hospodin mluvil na hoře Sinaji. (31n)

Přikázal jim všechno. Všechno. Druhý pokus vyšel. Místo telecího třeštění a tříštění desek rozhovor o Bohu, o jeho lásce a moudrosti, o jeho dobrých směrovkách pro život. Mojžíšův obličej přitom jenom září. I Hospodin v tu chvíli rozjasnil svou tvář a žehnal Izraeli. Boží světlo mezi lidmi. Mojžíšova rozzářená tvář se zvláštním způsobem promítla do umění. V hebrejštině se sloveso zářit podobá slovu roh. Latinská Bible překládá nikoli, že Mojžíšova tvář byla ozářená, nýbrž že byla orožená. Mojžíš měl rohy. Podle tohoto překladu zcela v souladu s dobou zhotovil Michelangelo slavnou sochu sedícího Mojžíše s růžky. Překlad je to možný, ale poněkud krkolomný. Když k nim Mojžíš přestal mluvit, dal si na tvář závoj. (32) Závojem zastřete rozzářený obličej, rohy vám však budou trčet i pod závojem. Tady jde o Boží světlo, které vzchází z Božího slova. Mojžíš je pouze odráží. Můžeme říci, že závoj byl Mojžíšův mimopracovní oděv. Když se o Bohu nemluví, zář se chrání. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem. (35)

Vezmu vás nyní na rychlý výlet do Nového zákona. V Matoušově evangeliu Kristus na začátku své veřejné činnosti vystoupí na horu a jako nový Mojžíš káže zástupům. První slova jeho kázání na hoře jsme slyšeli v prvním čtení jako blahoslavenství. To je úvod. Uprostřed své činnosti jde Ježíš opět na horu. Vzal s sebou tři učedníky a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima, jeho tvář zářila jako slunce. (Mt 17,1n) Jako Mojžíš i Kristus vnáší mimořádné světlo do lidských životů. A pak už nás nepřekvapí, co zazní úplně na konci evangelia po Kristově vzkříšení. Jedenáct apoštolů se odebralo na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho…  Ježíš jim řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je všechno, co jsem vám přikázal. (Mt 28,16-20) Opět hora, opět přikázání, opět učitel, jemuž září tvář. Kdysi Mojžíš, poté Ježíš

První pokus nevyšel.  Druhý pokus se však vydařil. Druhý pokus se stále daří. Biblické vyprávění zvláštním způsobem přeskočí od jednorázové minulosti (Mojžíš byl s Hospodinem na hoře) k opakované činnosti. Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj, dokud nevyšel. Pak vycházel, aby mluvil, co mu bylo přikázáno. (34) Kolikrát byl Mojžíš před Hospodinem? Nespočetně krát. Vracel se k němu znovu a znovu. Na Sinaji vzniká jakási nekonečná smyčka. Mojžíš mluví o Bohu, jde za Bohem, mluví o Bohu, jde za Bohem … Tudy proniká Boží světlo do našich životů. Lidský rozhovor o Bohu střídá obrácení se k Bohu. Druhý pokus se Bohu podařil. Daří se podnes. Daří se i nám dneska tady, protože nás křesťany Ježíš učil dělat to samé, co dělali dávní Izraelci. Obracet se k Bohu a mluvit o Bohu na základě Božího zákona. Pokračujeme v dávném příběhu. Nespočetně krát se obrátíme na Boha a budeme rozvažovat jeho slova. Tudy proniká světlo do našich životů. Amen.

Ž 119, 105      Matouš 5,1-10             627; S 288; 695; 192; 711   

Kázání v neděli 30. ledna 2022.