Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (11) Sestry a bratři, příchod Vykupitele do světa rozhodně není jednoduchá záležitost. Nejde to jako po másle. Boží představy a lidské představy o záchraně se liší. Rozcházejí se v očekáváních. Někdy čekáme příliš mnoho, někdy čekáme příliš málo, někdy své očekávání napřeme nesprávným směrem. Evangelista Jan, když promýšlel Kristův příchod, to shrnul onou jedinou až lapidární větou:  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Divná doba

Divná nemoc, divná karanténa, divné roušky, divná opatření a politika kolem.

Divná doba – zvláštní spěch: honem, ještě stihnout tohle… A zvláštní strnutí – omezení činnosti, kdy nelze jít za svými plány.

Divná doba a divné vánoce – podivný shon i podivné zklidnění.

Divná doba – divné vyhlídky do budoucna, divné obavy o společnost, o hospodářství. Divný strach o své blízké i o sebe. Co nás ještě potká?

Divná doba

Jsou příběhy velké a jsou příběhy malé. Každý vnímáme jinak. Příběhy veliké zahrnují rozsáhlé oblasti jak v prostoru, tak v dějinách. Třeba takový vynález knihtisku proměnil způsob mezilidské komunikace, rozšířil se zdárně po celé planetě a náš svět by bez něj zdaleka nevypadal tak, jak vypadá. Až do 15. století se musely knihy opisovat. Přenos myšlenek byl omezen rychlostí písařovy ruky. Jakmile se ale knihy začaly tisknout, rázem byla výměna slov mezi lidmi mnohem, mnohem rychlejší. Knihtisk jako veliká událost, veliký příběh, který svým dopadem zasáhl mnohé.

Čekáme. Jsme v době očekávání. Na svícnu hoří první adventní svíce a my odpočítáváme čas do vánoc. A jsme zvědaví, jaké ty vánoce letos budou. Určitě o dost jiné než v předešlých letech. Ale pořád počítáme s tím, že to budou vánoce, byť v pozměněné podobě.