Lze tomu říkat pokus. Nový pokus. Nový Boží pokus, kterým se Bůh pokouší navázat kontakt s lidmi. Znovu a znovu. Boží pokus oslovit člověka a vytrhnout jej ze sebezahleděnosti. Ukázat lidstvu, že jsou jiná pravidla nežli pravidla síly a moci, že mezi námi nepřehlédnutelně působí také soucit a odpuštění. Snaha ukázat, že vedle zákona odplaty existuje také zákon lásky, která je shovívavá.

Lze tomu říkat pokus. Nový Boží pokus. Pán Bůh stále hledá cestu za námi. Hledá způsob, jak se s námi dorozumět. Sdělit nám, co je pro život důležité. A někdy Boha vnímáme a jindy nevnímáme.  Někdy – třebas v tuhle chvíli v kostele – jsme vůči Bohu otevření. A jindy Boha přehlížíme, pomíjíme, nebereme vážně jeho pokus k nám promluvit. Ale Bůh to nevzdává. Zkouší a pokouší se znovu a znovu, abychom objevili pramen života.

Vlastně bychom celé dějiny mohli vykládat jako nekonečnou řadu Bo-žích pokusů, ukázat nám šťastný život, život od pramene. Bible začíná bájným vyprávěním o nezdařeném pokusu v edenské zahradě. Nevyšlo to. Pokazilo se to. My, Adamové a Evy, jsme to pokazili a život se zašmodrchal až k pláči. Pokus číslo jedna se nezdařil a tak se Bůh pustil do pokusu číslo 2 a 3 a 4 atd. Archa pro Noa. Zaslíbená země pro Abrahama. Nové jméno pro Jákoba, vznešené jméno Izrael: Zápasí Bůh. A tak dále a tak dál. Bible je učebnicí dějin Božích pokusů. A mezi popsanými pokusy se odehrává ještě spousta pokusů nepopsaných, nezaznamenaných, často ani nepostřehnutých či dokonce nepostřehnutelných. Všední život, jak jej prožíváme, je pokusem jak do něj od Boha dostat lásku a moudrost a radost a naději. A někdy se to daří, a někdy se to nedaří. A nikdy se to nedaří úplně. Máme v sobě neskutečnou schopnost život zašmodrchat. Schopnost pokazit lásku. Narušit lásku k Bohu, lásku k bližním, lásku k sobě. Tato kazivá schopnost tradičně nese jméno hřích. Ovšem Bůh se nenechá hříchem odradit. Zkouší to znovu a znovu.

Lze tomu říkat pokus. Izajáš nám v dnešním čtení líčí jeden z Božích pokusů. Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něj svého ducha. Nekřičí a hlas nepo-zvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. (1-3) Nový pokus Boží. Již dříve Bůh zkoušel s králi a zkoušel i s proroky obnovit lidské životy a uzdravit naše soužití. Pokusy, které se trochu zdařily a dost nezdařily.  A tak to Bůh zkouší znovu. Nemluví už o králích, nemluví o prorocích, nýbrž ukazuje: Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení.

Vůbec se nedivím, že Izajáš slyšel na tato Boží slova. Že je do sebe nasál a pak z něj proudila k druhým. Izajáš byl střízlivý myslitel. Znal onu dlouhou řadu Božích pokusů. Zažil různé krále i úpadek jejich kralování. Úpadek politický i mravní. Ano, je dobré mluvit o králi z Boží milosti, ale je to jen pokus, který klopýtá. (Na úvod jsme zpívali 2. žalm o tom, jak těžké to mívá Boží král, když čelí výsměchu a vzdoru okolí.)  Izajáš věděl, že králové svým kralováním nespasí svět. A také věděl, že proroci svým prorokováním nespasí svět. Což věděl z vlastní zkušenosti, jelikož sám byl prorokem. Prorokoval, přinášel lidem naléhavé poselství a věděl, že ani dobře míněná slova v řečnicky vybroušeném podání lidmi častokrát ani nehnou. Mojžíš byl mocný prorok, geniálně stručně sepsal Boží zákon do desatera přikázání – a výsledek? Desatero se dodržuje i nedodržuje. Prorok sem, prorok tam.

Lze tomu říkat pokus, nový Boží pokus, když Bůh oznamuje, že v novém kole dějin to už nebude zkoušet ani přes krále, ani přes proroky. Další pokus projevit lidem lásku provede pokorný Boží služebník. Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Co bude jeho kvalifikací? Čím na lidi zapůsobí? Nebudou to ani vladařské dovednosti, ani výřečnost. Vložil jsem na něj svého ducha, říká Bůh. Boží duch je tím zvláštním a osobitým rysem, jimž se vyznačuje další Boží pokus. Bylo dost králů, kteří konali mocné činy. Dost bylo proroků, kteří pronášeli mocná slova. Nyní přichází od Boha služebník, který duchaplně spojí činy a slova. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající.  Takto laskavě vypadá pokus Boží.

Sestry a bratři, vánoce sotva odezněly. Ve čtvrtek 6. ledna byl svátek, který vánoce uzavírá a kterému se lidově říká svátek tří králů. Oni tři králové bývají ztotožňováni s mudrci od východu, kteří následovali hvězdu a se vzácnými dary se přišli poklonit narozenému Kristu. (My tři králové jdeme k vám…) Ačkoli je dnes tento svátek v křesťanském kalendáři taková přehlížená popelka, historici nás upozorňují, že je dokonce starší než vánoce. Jeho původní jméno zní svátek zjevení, Zjevení Páně, neboli svátek ukázání či cizím slovem epifanie. Podle dávných křesťanů skutečnost, že se Ježíš ukázal světu, předčí svým významem i betlémské zrození. Co by bylo platné, že se Ježíš narodil, kdyby zůstal skrytý? Utajený, nezjevený, nepoznaný? Bylo důležité, že se Kristus po svém narození ukázal: napřed mudrcům (či chcete-li třem králům) a po nich dalším a dalším lidem. Bůh, který se dává poznat. Vyjevuje se. Odhaluje svou činnost ve světě. Ukazuje, co je zač. Odsud tedy svátek zjevení Páně.

Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Prorok Izajáš tlumočí Boží vzkaz. Opakovaně ukazuje na slu-žebníka Hospodinova, který jde cestou pokory. Jeho styl se vymyká politickým taktikám a řečnickým strategiím. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. A křesťané k dávnému proroctví dodali: Ano, přesně tohle se nám ukázalo v Ježíši Nazaretském. Byl vstřícný k lidem. Pouštěl se do nových a nových pokusů lidi oslovit a získat je pro cestu lásky. Ježíš byl Boží člověk, který jednal v Duchu dobrého Boha, Dárce života. Už při Kristově křtu zaznělo z nebes: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“ A sestoupil na něj Duch Boží.

Ano, to je další Boží pokus. Bůh ukazuje, zjevuje, kudy vede cesta života. Svátek Zjevení Páně a po něm odpočítávané následující neděle. Lidi, mějte radost, co se světu ukázalo po Ježíšově narození. Jak se Bůh ke Kristu přihlásil. „Já, Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo národům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. (6n) Svět se ukázal v novém světle. Pohleďte, co Ježíš ukázal světu. Co se zjevilo v evangeliu.

Snažím se co nejlépe pochopit, čím svátek zjevení Páně věřící lidi přitahoval. A napadají mne dvě věci. Jednak je to onen dějinný rozměr Ježíšova příchodu. Do lidské historie vstoupil pokorný Boží služebník bez mocenských nástrojů, pouze se silou svého slova a svých přívětivých činů. To je jedna věc: dějiny, dějiny spásy. A pak ještě druhá věc: zjevení jako osobní poznání. Bůh se ukázal i mně. Mně osobně se vyjevilo, že do našeho světa zasahuje Bůh. Nepoužívá žádné fantastic-ké nástroje. Má jen to, čím disponuje Kristus. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající.

No a to je pokus Boží. Pokus Boha mne zaujmout, oslovit, vnést do mého života ducha lásky a smířlivosti. Tomu Ježíš učil. Vidím ve svém životě tyto Boží pokusy? Odhalil, zjevil mi Bůh, že dny a roky, které prožívám, jsou příležitostí žít v nich podle Boha. V jeho Duchu, v jeho pokoji. Bůh to zkouší. Pokouší se, abych i dnes měl radost z daru života, abych život rozvíjel a upevňoval svojí láskou. Abych svou láskou a nadějí dokonce viděl až za hrob a smrt. Ukázal se mi tenhle obzor života? Spatřuji kolem sebe náznaky Boží vlády, jak je ukazoval Kristus?

Sestry a bratři, rozumím, proč se kdysi dávno začal slavit svátek Zjevení Páně a proč podle něj počítá pár dalších nedělí. Bůh podnikl jedinečný pokus ukázat Ježíšovým prostřednictvím tajemství života. Není tajnůstkář. Ukázal se nám, Zjevil. Bez zjevení bychom si ničeho nevšimli a věřili bychom kdovíčemu. Avšak Bůh se zjevil světu a také mně a také já mám radost, že se Bůh neskrývá. Amen.     

Matouš 3,13-17   3; 328; 500; 287; 416                Filipským 2,5-11 (220)

Kázání v neděli 9. ledna 2022