Začalo odpočítávání času do velikonoc, sestry a bratři. V šesti týdnech postního období a v jim předcházejících nedělích se má ukázat, proč byl Ježíš vlastně zatčen, souzen, mučen a nakonec popraven. Celou zápletku lze shrnout do jedné jediné věty: Protože Kristus štval vlivné lidi. A štval je hodně. Dokud se Ježíš držel v ústraní na venkově, dokázali mocidržci jeho činy a slova ještě jakžtakž skousnout. Ale jakmile se Pán přiblížil k centru moci, začalo být dusno. Zloba a nenávist houstly, až v hlavním městě Jeruzalémě vygradovaly během velikonočních svátků.

Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ (10) Vjezd to byl opravdu velkolepý. Lidová veselice před městskými branami. Mávalo se ratolestmi, na zem se prostíraly pláště. Zpívalo se Hosana. Tihle lidé mají Ježíše rádi. „Mí Jeruzalémané mi rozumějí,“ mohl Ježíš po mozartovsku prohlásit na adresu svých početných příznivců. Jenže kamenem úrazu jsou ti, kteří Ježíšovi nerozumějí, kteří nechtějí rozumět, kteří nejsou jeho, kteří stojí na opačné straně než on. Schyluje se ke konfliktu a musí se vyjasnit pozice. Po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš.“

Co nám zní jako neškodná poznámka, je ve skutečnosti výbušnina. Třas-kavá směs, která může explodovat a která také brzy exploduje. „To je ten prorok Ježíš,“ vysvětlují ti více obeznámení těm méně obeznámeným. Celé dosavadní Ježíšovo působení napěchují do jednoho jediného slova: Prorok. „To je ten prorok Ježíš.“ Proto jsem řekl, že je to výbušnina.

Na proroky je zapotřebí dát si pozor. Proroci jsou nebezpeční. Jsou nebezpeční těm, kdo se ve světě pohodlně zabydleli. Kdo se opírají o pevné struktury. Kdo se odvolávají na bezcitné zákony, jež zaštiťují jejich moc. Proroci jsou nebezpeční, neboť vnášejí do světa nestabilitu. Svými nápady převracejí stávající pořádky vzhůru nohama. Prorok nehlásá klid na práci, prorok ohlašuje Boží svět. Boží království a Boží spravedlnost. Ať jsou konečně neklidní všichni, kdo zbohatli na nespravedlnosti. Ať se konečně zneklidní všichni, kdo ovládají a využívají druhé lidi. Ať konečně ztratí svůj klid všichni, kdo se ocitli bezdůvodně u lizu a za výhodné postavení vděčí jen svému původu, nebo konexím či penězům. Prorok hlásá: „Takhle je to špatně. Náš svět potřebuje spravedlnost. Nespravedlnost musí pryč.“

Proroci odjakživa štvali vlivné lidi. Jen si vzpomeňte na osudy Izajáše, Jeremjáše, Ozeáše atd. Každý z nich byl svojský, choval se tak nějak ztřeštěně. Každý z nich se ocitnul ve střetu s mocí. Proroci odjakživa štvali vlivné lidi, neboť jim ukazovali, že svět, kterému oni tak hrdě vládnou, má vážné chyby. Tedy když se Jeruzalémem roznese zpráva o Kristu „To je ten prorok Ježíš“, je to na jednu stranu pochvala „To je ten Boží člověk Ježíš“. Na druhou stranu je to však nálepka označující výbušninu. „To je ten prorok Ježíš.“ To je ten Ježíš, který štve vlivné lidi. A stačí málo a výbušnina exploduje.

Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří; zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů. (12) Kristus výtržník. Zpovykanec, který narušuje letité pořádky. Jedna věc mi není jasná: jak se podařilo celý incident ututlat. Jak to, že tam nevtrhla ochranka? Jak to, že Ježíše nepředvedli na stanici kvůli chuligánství? Paragrafy by se jistě našly. Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. No, nějak to ale prošlo. Možná měl Ježíš příznivců více, než se tušilo, a to i na místech, kde bychom je nečekali. Prozatím Ježíš trestu unikl, o to přísněji mu jeho činy spočítají později.

Rozvrat v chrámě. Převrat doslova a do písmene. Po Kristově nevybíravém zákroku leží všude kolem zpřevracené stoly a rozkutálené peníze.  A mezi vším z polámaných klecí vylétají zmatení holubi. Obrázek zkázy. „To je ten prorok Ježíš.“ Člověk nebezpečný, který vnáší do světa nestabilitu. Ano, Ježíš se chová jako skutečný prorok. Vnáší neklid. Narušuje, rozrušuje starý svět. Jak ještě více dát najevo, že Spasitel není spokojený se stavem světa? Očištění chrámu je obrazem vzdoru, obrazem vzpoury proti všemu, co jsme tady ve světě znetvořili nenasytnou touhou po moci a po bohatství.

Proroci štvali mocné lidi svým požadavkem, aby skončil starý svět, kterému ti mocní vládnou. Ano, slova o zániku a zkáze znějí děsivě. Proroci vymýšleli, jak kýžený konec neřádu co nejbarvitěji znázornit. Proto Ježíš dělá nepořádek v chrámu. On dělá nepořádek v neřádu. Je dobře, když se neřád rozpadne. Odmítnutí stávajícího světa dohnal do krajnosti prorok Jeremjáš. Slyšeli jsme jej z prvního čtení.  Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Viděl jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají. Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo. Viděl jsem, a hle, sad je pouští, všechna města v něm jsou podvrácena. (Jr 4,23-26) Hotové stvoření naruby. Regres. Vše se hroutí, nikde ani živáčka, světlo zaniká, země je znovu pustá a prázdná jako na počátku, jenže žádný životodárný duch se nad ní nevznáší. Děs a hrůza. Jen ať se lidé leknou, co způsobili! Kam až vede jejich bezpráví a hamižnost. Jen ať se lidé zneklidní pohledem na zpřevrácené stoly směnárníků a chytnou se konečně za nos, proč udělali z chrámu kšeft! Řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby‘, ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ (13)    

Kristus se přidal k těm, kdo slovy i činy záměrně štvou mocné lidi. „To je ten prorok Ježíš“, povídá se po Jeruzalémě. Prorok, který vnáší neklid, který ohlašuje konec starého světa. „To je ten prorok Ježíš“, říkají si lidé mezi sebou. Ne však, aby si nahnali strach. Nýbrž aby si dodali odvahy. Aby se navzájem po-vzbudili a pozorně sledovali, co Ježíš říká a co dělá. Neboť prorok, sice hlásá konec starého světa, ale zároveň ohlašuje nástup světa Božího. Místo nespravedl-nosti přijde spravedlnost. Místo sobectví solidarita, místo kupeckých počtů modlitba. Místo nadvlády sounáležitost. Být prorokem znamená hlásat naději. Do rozvratu vnést nové světlo. Povědět dobré slovo. Vedle destrukce starého vidět, tušit, cítit zrod nového. To je proroctví, sestry a bratři. Izajáš tlumočí krásná Boží slova: Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? (Iz 49,18-21)

Proroctví není předpověď budoucnosti. Proroctví je záblesk naděje. Proroctví je vpád Božího světa do našich poměrů. Proroctví je nalezený drobet lásky uprostřed hromady nelaskavosti. Ježíš zpřevracel stoly v chrámu. Prorocký čin. Konec starého světa, aby do něj mohlo proniknout něco nového. Aby Bůh mohl tvořit. I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil. (14) Nový začátek. Boží stvořitelský čin uprostřed nepořádku starého světa. Slepí a chromí, kteří byli starými, nelidskými předpisy vyloučeni kvůli svým vadám z chrámových slavností, ti jsou uzdraveni a jdou mezi povalenými stoly na bohoslužby. „To je ten prorok Ježíš.“ Člověk, který druhým otevírá cestu do života a k Bohu. Člověk, který se odmítá smířit se zaběhlým stavem. Člověk, který proto štve vlivné lidi. Má naději, která nespočívá na mocenských čachrech.

„To je ten prorok Ježíš,“ neslo se Jeruzalémem. V pozdější církvi označení Ježíše jako proroka ustoupilo do pozadí. Ale první křesťané dobře věděli, že spása vyrůstá z prorockého poselství a z prorockých činů. Bůh tvoří nové věci na troskách starého světa, když staré zkrachuje fyzicky, myšlenkově, morálně. I my zažíváme krach dosavadní světa, jak jsme ho znali. Rozvrat života vlivem pandemie. Potřebujeme slyšet prorocké slovo, že na troskách starého světa vyroste svět nový. A je to Bůh, kdo v lidech probouzí naději. Proto jsem na úvod bohoslužby opět zařadil onen dialog o Boží stvořitelské moci, o pomoc a o Boží věrnosti. Nikdy neopustí dílo svých rukou. Bůh je věrný těm, kdo se ocitli v troskách.

Proroci dodávají odvahu k novému začátku. Potěšilo mne, když jsem četl, že na běloruských protestech proti diktátoru Lukašenkovi se podílejí i křesťané z nepočet-ných protestantských církví. Diktátor, zastánce starého světa, lpí na své moci. Nechce změnu. (Konzervace sovětských symbolů.) Změna je pro něj katastrofa, změnami straší bázlivé. Ale prorocký hlas volá k důvěře, že s Boží pomocí lze zařídit svět spravedlivější a pokojnější. Musel jsem se smát v uplynulých dnech, neboť všechno je to jako přes kopírák. Ústavní soud zasáhl do volebního zákona. Staré paragrafy jsou v troskách. A opět to byli držitelé moci a jejich soudruzi, kteří naříkali nad koncem nespravedlivých poměrů. Jako kdyby zde nebyla naděje na nový, spravedlivější počátek, Jako kdyby tady nebyla Boží tvořivá moc, která lidem pomůže s novým začátkem. Holt dnes málo posloucháme proroky.

 „To je ten prorok Ježíš.“ Člověk, který hledá slova na přelomu starého a nového. Člověk, který i ve ztroskotání rozsévá naději. „To je ten prorok Ježíš,“ říkaly zástupy a to ještě nic nevěděli o velikonocích, o velkopátečním krachu a o nedělním prázdném hrobě. Prorocký čin nového začátku. Pro všechny. Vždyť proto už nyní k velikonocím obracíme svůj zrak. Amen.

Jr 5,22-26; Iz 43,18-21;              Svítá 324; Svítá 148; Svítá  323, Svítá 1         Ř 3,21n

Kázání v neděli Sexagesimae, 7. února 2021.