Sestry a bratři, slyšeli jsme biblické čtení z Petrova dopisu, ale ten dopis klidně mohl být napsán včera. Vzato kolem a kolem, není zrovna dobrou vizitkou pro pokrok lidstva, že apoštolovy věty se dají číst pořád i po 1900 letech, že v sobě mají cosi čerstvého jako příspěvek v internetové diskusi či komentář na facebooku. Nedejme se zmást vznešeným jazykem, nezasekněme se na košaté gramatice, třebaže pravopis a dobrý sloh v našich současných médiích hrají jen tuze okrajovou roli. Jednomu by se až mohlo zdát, že pečlivé formulace jsou dnes snad přímo zakázané… Mé kázání se skládá ze dvou částí. První je o pochmurných lžích, které se pokusím projasnit. Druhá část se věnuje pravdě, světlu a lásce a jejich dopadu do osobního života.

I.          Na papyru ještě ani neschnul inkoust v úvodním pozdravu, a už se pod apoštolovým perem objevuje ostrá věta: Nedali jsme se vést smyšlenými bájemi. (16) Smyšlené báje tedy existovaly už tenkrát stejně jako dnes. My jim akorát říkáme jinak, nejčastěji mluvíme o fake news, někdy jsou to konspirační teorie či informace, které nám vláda a seriózní média chtěly zamlčet. Jelikož se díky internetu mohou šířit tak snadno, tak nekontrolovaně a tak lacině, jsme úplně vystaveni návalu smyšlených bájí.

Ovšem, za časů krize to v kuchyni mezilidských vztahů pořádně vře a fámy bublají ve všech hrncích, pod nimiž lze zatopit. Nejisté časy vyvolávají touhu po jednoduchých odpovědích, hledají rychlý průhled k řešení a rády vidí svět jasně rozdělený mezi dobro a zlo.

Když byl někdy na přelomu 1. a 2. století rozeslán druhý Petrův dopis po církvi, představovali křesťané jenem nevelkou menšinu. I tak již měli značné zkušenosti s pronásledováním, posměchem, urážkami a pomluvami. I na popravy a vraždy již došlo. Křesťané se museli schovávat, bohoslužby mnohde mohli slavit jen skrytě jakoby v širším rodinném kruhu. Každý si musel dobře rozmyslet, s kým může mluvit o Kristu, a před kým nesmí o víře ani ceknout. Kdyby se byl tehdy konal nějaký průzkum veřejného mínění, křesťané by rozhodně současnost označili za dobu krize.

I nynější doba je dobou krize. Což víme i bez veřejných průzkumů. Virová pandemie ochromila společnost i hospodářství. Vedle virové nákazy máme však co do činění s nakažlivými zprávami, informacemi, pověstmi a fámami. Lidé jsou zne-jistěni, chytají se všeho možného a smyšlené báje opět vzkvétají jako za časů Pe-trových. Což není zrovna dobrou vizitkou pro pokrok lidstva. Kam se poděla soud-nost? Kam se podělo kritické uvažování? Kam se poděl onen tolikrát vzývaný sel-ský rozum? Jsou někde zalezlé, protože jsou pracné, náročné na čas, náročné na hledání slov, náročné na vnímavost vůči druhému. Ovšem všelijaké smyšlené báje lze vychrlit bez takřka námahy. Je tak snadné namíchat směs ze strachu, nedosta-tku informací, z nespokojenosti s vlastním životem, z nedůvěry vůči cizím lidem.

Je doba krize a v ní se daří smyšlený bájím. I naše doba má svoje vlastní výmysly: Kdo a proč vpustil do světa koronavirus. Jaké mikročipy jsou ukryty v očkovací vakcíně. Kdo chce ovládnout svět skrz pandemická opatření a nejistotu a rozvrat hospodářství. Báje se množí. Některé státy mají hotové bájeslovné továrny, které do světa chrlí a chrlí záplavu různých variant konspiračních teorií, aby vytvořili mlhu, ve které se lze jen těžko orientovat a zapomnělo se na úvodní nepopiratelná fakta. Ke slovu se pak dostávají alternativní fakta, což je jenom jiný – zamlčený a zamlžený – výraz pro podvod a lež. Když před časem vtrhnul dal do amerického parlamentu, část banditů byla poháněna konspiračními teoriemi, že USA chtějí ovládnout sexuální devianti. A jen vzpomeňte v našich dějinách na vypjatou éru politických procesů, kdy komunisti jedny obvinili ze sionistických rejdů a druhé z imperialistických rejdů ve spojení s Vatikánem.

Jedna z prvních nekřesťanských zpráv o křesťanech pochází zhruba z doby Petrova dopisu. A je to konspirační teorie jako vyšitá. Tajemné hnutí křesťanů, jež se muselo skrývat před nepřátelským okolím, svým skrytým jednáním vzbuzovalo podezření. Neznámý pisatel rozvíjí nebezpečnou báchorku, že křesťané obětují a pojídají děti. Dokonce přidává recept, podle jakého je vaří a servírují na svých zvrácených obřadech. Nejhorší na téhle vymyšlenosti je, že jí dost lidí věřilo. Jakpak by ne, když ji napsal někdo, kdo to vyloženě uměl s jazykem. Krásně podaná lež je tuze přitažlivá.

Církevní otec Tertulián kolem roku 200 napsal: Když Tibera stoupne až k hradbám Říma, když Nil nestoupne až zavlažovaným polím, když nečas neche skončit, když se třese země, když nastane hlad, když se šíří nákaza, ihned je slyšet křik: „Předhoďte křesťany lvům.“ I v době předinternetové se zlé řeči šířily s podivuhodnou rychlostí.

Církev se zprvu skládala z žen a z otroků, kteří se stali křesťany. Křesťan-ství bylo útočiště neprivilegovaných. A proto vyvolávalo podezření svou odlišností. Proč se tam scházejí zrovna tihle lidé? Co chystají? Proč je jim spolu dobře – to je určitě nějaký zákeřný úmysl. Lest, kterou na nás chystají. Spiknutí proti našemu světu. „Z toho nejhoršího těsta se tam shromažďují lidé – nevzdělané, lehkověrné ženy, které na všechno skočí. Pořádají sprostá noční setkání, kde se zbystřují nejen slavnostními posty a nelidskými pokrmy, ale i společnými zločiny. Tato ob-skurní světloplachá společnost, která na veřejnosti mlčí a o to víc žvaní v ústraní.“ Píše se ve starodávném  odsudku křesťanů.

Tehdy jako nyní vidíme, jak fungují vylhané konspirační teorie. Křesťané se museli ukrývat. Nic jiného jim nezbývalo v prostředí obecné nenávisti. A vrchní-mi vrstvami společnosti byli odmítáni. Bylo snadné poskládat ze střípků skutečnosti teorii o spiknutí, která vypadala pravdivě. Jak mohlo mladé křesťanstvo přesto obstát? Jak se mohli v takovém světě udržet se svou vírou, se svou nadějí a svou láskou?

II)         Těmito otázkami se dostáváme do druhé části kázání, kde konspirační teorie necháme daleko za sebou. Jak tedy mohli prvotní křesťané přežít pronásledování, působené zlými slovy a zlými činy?

Poněvadž se nedali vést smyšlenými bájemi. Poněvadž nepřistoupili na hrůzostrašné historky, plné podezíravosti, nepřátelství a příšeří. Přežili příšerné poměry, poněvadž naslouchali v evangeliu takovým příběhům, jako my v prvním čtení. Příběh o Ježíšově setkání s otcem na hoře. Apoštol Petr ve své 2. epištole připomíná Kristovo proměnění na hoře. Stali jsme se očitými svědky jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. (16nn)

Protiklad snad ani nemůže být výraznější. Ze světa temných, stísněných lží přestupujeme do na širé prostranství, do světla, které stvořil Bůh. Skrze apoštolské svědectví jsme spolu s nimi na hoře, a tam navrchu získáváme rozhled a dostatek čerstvého vzduchu. Slyšíme o světle a o lásce, o zalíbení. Slyšíme o jasném hlasu a veliké nádheře, o velebnosti, pro niž se nedostává vhodných slov už v samotné řečtině v epištolním originále. Chyba není ani v překladu, ani v málo vznešeném slovníku. Nám prostě ta slova chybí. Kristus jako Boží nabídka, světlo na cestu života.

Apoštol Petr i s námi sdílí svou zkušenost proměny. Od té doby, od proměnění na hoře, se podle této převratně dobré zkušenosti může orientovat každý člověk. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. (19) Boží světlo prosvětluje temné místo. Neuvádí potemnělý svět do ještě větší temnoty násilí a zločinu, nýbrž dosvědčuje lásku a zalíbení. Podněcuje důvěru.

Dnes je poslední neděle povánoční doby. Dosud se tak trochu ještě poohlížíme po Ježíšově narození. Mudrci spatřili o vánocích na obloze jasnou hvězdu a tu následovali. Nenechali se oslnit okázalou nádherou Herodova paláce.

Možná ještě dlouho budeme muset říkat, že žijeme v čase krize. Možná, že budou svět dál zamořovat ony příšerné smyšlené báje. Možná že tato noc nebude krátká a my budeme netrpělivě čekat na rozbřesk.

Ale my se držíme světla, které už svítí a jako jitřenka vám vzejde v srdci. (19) Je to nádherné přirovnání. Přiznám, že jedno z mých nejoblíbenějších v celé Bibli. V srdci nám vzchází jitřenka, znamení rozbřesku, světlo v nitru bez ohledu na to, koly tmy kolem ještě zbývá. Ale o této jitřence vzcházející v srdci vám už nemohu dále kázat, do srdce, do nitra vám nenahlédnu. A to je dobře, jinak by kázání neskončilo. Vždyť kolik je hvězd a kolik je lidský srdcí!  A Pán Bůh je všechny zná. Amen.                 

Mt 17,1-9        99; 689; 422; 579       Iz 60,1n

Kázání v poslední neděli po zjevení Páně 31.1.2021.

Za hojnou inspiraci vděčím Dörte Gebhardové, farářce ze Švýcarska.