Milé sestry, milí bratři, zvu vás dnes na výstavu vánočních obrazů. Budete potřebovat trochu fantazie, abyste si v mysli představili výjevy, o kterých k vám budu mluvit. Ale nebojte, stačí vám jenom trocha fantazie, neboť postavy, předměty a scény – o tom všem už máte povědomí z dřívějška. Vždyť již tolikrát jste viděli betlémskou událost v různých rozmanitých zpracováních.

Tak už máme polovinu za sebou, sestry a bratři. Polovinu adventní doby. Je třetí adventní neděle, do vánoc zbývá deset dní. A my se s adventem ptáme: co ještě přijde? Co nás čeká? Co je ještě před námi? Je dobré udělat si čas od času inventuru ve vlastní duši.  Ve vlastní naději.

Sestry a bratři, představte si nádraží. „Pane výpravčí, kdy už ten vlak konečně pojede?“ Možná to znáte sami. Na nástupišti nervózně přešlapují lidé. Vlak měl jet již před deseti minutami, ale zatím vůbec nedorazil. Chudák výpravčí se brání návalu otázek a výčitek. „Jak to, že nevíte, co se s ním stalo?“ „Stihneme přípoj v Pardubicích?“ „Ty dráhy – to je hrůza. Nejezdí, ale zdražují.“

Kdo se bojí vodou jít, ten podle tónu faraonů musí žít. Určitě nejsem sám, kdo má rád tuhle písničku Spirituál Kvintetu. Velmi dobře vystihuje biblické poselství. A zdaleka se nejedná o jedinou píseň, které se povedlo vyjádřit Bibli současným jazykem. Právě za ten kumšt vzít kus Písma svatého a věrně jej vložit do melodie patří kapele obrovský dík. Pro kázání Božího slova v naší zemi v časech nesvobody udělali více, než lecjaký kazatel.