Jste chudí? Nebo jste bohatí? Jednoduchá otázka. Chudoba či bohatství? Jednoduchá otázka, nikoli však jednoduchá odpověď. Co řeknete vy sami o sobě, sestry a bratři? No chudý zrovna nejsem… Ovšem bohatý také ne. Tak co jsem: chudý, nebo bohatý, nebo někde mezi?

Dnes jsem si sem pro vás do kostela přinesl náramnou lahůdku. Zde v termosce mám velice vzácný nápoj – chcete někdo ochutnat? Co mu říkáte? Že je to jen obyčejná voda? No a dokážete si snad představit nějaký vzácnější nápoj? Jen si to pěkně urovnejte v hlavě, co jste dnes už všechno stihlo s vodou provést: ráno jste vstali, šli jste na záchod a tam jste po sobě spláchnuli. Pak jste se myli, snídali, čistili si zuby. Copak byste to vše zvládli bez vody? Pak jste jeli sem do kostela – ani auto by bez vody nejezdilo.

Jak to všechno začalo, sestry a bratři, je vcelku dobře známo. Události kolem Ježíšova narození patří do obecného povědomí, a to i mezi lidmi mimo církev. Snad každý ví něco o Betlémě, o jesličkách, o hvězdě na obloze, o všelijakých lidech, kteří se v souvislosti s Ježíšovým narozením dávají do po-hybu. Je dobré vědět, že Kristova cesta zde na zemi začala velmi skromně, bez protekce, bez převratných zázraků. Narodilo se dítě jako každý jiné.

            Advent bývá chápán jako doba očekávání. Čekáme na vánoce, čekáme na svátek Ježíšova narození. V církvi si navíc často připomínáme starozákonní proroctví o příchodu božského vladaře, který bude vládnout světu tak, že jej uzdraví. Jakož o tom proroci svatí zvěstovali, zpíváme v jedné středověké písni. Celé věky čekaly na příchod toho, kdo jim pomůže žít před Bohem, a on skutečně přišel. Toho jsme se dočkali v tomto čase jistě, pokračuje ta píseň