Vlastně ti andělé u hrobu ženám zas až tak moc neřekli. Ráno po sobotě chtěly ženy dokončit pohřební obřady, které musely být v pátek večer narychlo přerušeny kvůli začínajícímu svátku. Aby se učinilo zvyklostem za dost, potřebují ženy dvojí. Olej a mrtvé tělo. Olej si opatřily snadno v obchodě a tělo na ně mělo od předvčerejška čekat v hrobě. Ovšem žádné pohřební mazání se nekoná, neboť mrtvé tělo je pryč. A ženy slyší to nejnepravděpodobnější zdůvodnění Ježíšovy nepřítomnosti. Není zde, byl vzkříšen.

Najít prázdný hrob tam, kde předpokládáte, že leží ostatky vašeho milého člověka, je už samo o sobě dost velký šok. Najít na takovém místě navíc ještě dva úplně cizí lidi, kteří se tváří jako andělé, to je také šokující. Avšak vysvětlení, že mrtvý byl vzkříšen, nasazuje všemu korunu. No tohle nevymyslíš.  Oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.“ (5n)

Tak co? Věřit, nebo nevěřit? Přijmout zvěst o vzkříšení, anebo nepřijmout? Těžko, přetěžko se věří, když kloudné, pádné argumenty chybějí. Prázdný hrob sám o sobě není důkazem zmrtvýchvstání. Prázdný hrob lze vysvětlit vandalstvím nebo neomalenými vykradači hrobů nebo mocensko-politickými čachry. (Jednu takovou alternativní pravdu kupříkladu zachycuje evangelista Matouš.) Andělé u hrobu ženám zas až tak moc neřekli. Není zde, byl vzkříšen. No dobrá, kde tedy ale je? Kde uvidíme toho vzkříšeného Krista? Co máme udělat s nakoupenými oleji? Co máme dělat s věcmi, které jsme si přichystali na smrt? Máme si je schovat na později, nebo se jich máme zbavit?

Ženy u prázdného hrobu mají jednu jedinou jistotu. Ježíš tam není. Je jinde živý? Nebo je jinde mrtvý? Andělé jim napovídají: „Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ (6n) Ano, dobrá, už o tom byla řeč. Tu se rozpomenuly na jeho slova. (8) Už o něčem takovém byla řeč, ale to ještě pořád neznamená, že všechno přesně tak muselo dopadnout. Jsou to jenom slova, co svědčí o vzkříšení. Vzkříšeného není vidět. Velikonoční ráno, to tehdejší i to naše dnešní, vyrůstá ze slov. Vychází z lidské řeči. Mluvení a naslouchání je základem křesťanské víry. Prázdný hrob nic neříká. Lze mu přisoudit různé sdělení. Teprve lidská slova promlouvají. Ze slov se rodí naděje.  Slova mají sílu. Vždyť dost těžko můžete udělat nějakou slavnost nebo bohoslužbu beze slov. To by nešlo.

V prvním čtení jsme slyšeli dva biblické úryvky. Oba dva byly o slovu. O slovu, které zaznělo, když vše začínalo. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha… Všechno povstalo skrze ně. V něm bylo světlo lidí, to světlo ve tmě svítí. Evangelista Jan jasně říká, že svět vznikl, když o něm Bůh začal mluvit. Teprve Boží výpověď o světě dělá svět skutečným. Dokud Pánu Bohu nestál za řeč, svět prostě neexistoval. Teprve Bůh svým slovem do světa vnesl světlo. Což líčí i Mojžíš hned v první kapitole Bible. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi… I řekl Bůh: „Buď světlo.“ A bylo světlo. To je velice dávný a stále velice platný poznatek. Slovo překonává chaos a nastoluje řád. Slovo prosvětluje nejasnosti. Slovo má sílu.

Sestry a bratři, od samého počátku jsme se svou vírou odká-zaní na slova. Ženy u hrobu jsou zcela na stejné lodi jako my. Je-žíše nevidíme, ale můžeme věřit slovům o vzkříšení. Ovšem také nemusíme věřit. Vše vychází ze slov. Uznáme je za věrohodná? Vezmeme si za své, co se hlásá po církvi vždy znovu a znovu: že smrt nemá absolutní vládu. Že ten, kdo v životě miluje, u Boha zví-tězil? Uvěříme slovům, že i pro sebevíc zkažený život, i pro život zkažený k smrti, existuje milost nového začátku. Velikonoce stojí a padají se slovy. Naše naděje stojí a padá se slovy, kterým věříme. Je smrt konec, nebo není? „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.“ To jsou Boží stvořitelská slova. Počátek nové doby. Bůh slovem tvoří v lidech novou důvěru. Naději pro živé i mrtvé. Fyzikálně vzato, jsou to jen obyčejné zvuky, obyčejná slova. Ale bráno srdcem, mají obrovskou sílu. Slova Boží.

Když v Bibli promlouvá Bůh, tak jeho řeč mívá různou podobu. Většinou se nedovíme žádné bližší podrobnosti o zvukové ne-boli akustické stránce Boží řeči. Najdeme však pár výjimek. Vlast-ně dvě nejvýraznější. Když Hospodin předává Mojžíšovi na hoře Sinaj svůj Zákon s desaterem přikázání, je vršek hory zahalen dý-mem, země se chvěje a zní ohromný rachot. A někde v tom všem Mojžíš slyší Boží hlas. Hlas mocný, mohutný, ohlušují. Jen ať pod horou lid vidí a hlavně slyší, že se zde dějí velké věci. Boží hlas jako hukot, jako ryk polnice. To je jedna podoba Božího hlasu. Druhá podoba je úplně opačná. Když se prorok Elijáš při svém útěku před pronásledováním dostane k téže hoře, i on tam slyší hukot, vidí požár a třese se pod ním země, ale Bůh v tom není. Až když zazní hlas tichý a jemný, tehdy mluví Bůh. Hlas mocný, působivý, třebaže sotva slyšitelný. To Bůh promlouvá k lidskému srdci.

Dvě podoby Boží řeči. Víte, zkouším si domyslet, jak Bůh mluvil na počátku. Bylo to hlasem hlučným, anebo to bylo hlasem tichým? Nechce se mi věřit, že Bůh musel křičet, jako když velitel vydává rozkazy. BUĎ SVĚTLO! Ne. Bohu stačilo mluvit potichu. Jeho slovo má moc bez ohledu na decibely. Buď světlo! A bylo světlo.  Podobně si představuji i velikonoční ráno u prázdného hrobu. Shromáždění muži a ženy na sebe nepokřikují. Jsou na počátku čehosi nového. Jsou na Božím počátku a tam není zapotřebí hulákat. Stačí hlas jemný a tichý. „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.“ Bůh své slovo neprosazuje hlasitostí, nýbrž obsahem. Tichý hlas, skoro bych řekl, čím tišší, tím lépe. Ať tiše promlouvá k lidským srdcím. Ať lidské srdce není přemoženo, ať není znásilněno. Ať člověk sám, ne pod tlakem, ať člověk sám učiní krok víry a vyzná: „Ježíš není zde v hrobě, byl vzkříšen. Jsme na počátku nového života. Vítězství nad smrtí za-číná. Nenásilně. Ve velikonočním jitru Bůh řekl: Buď život. A já mu věřím.“ Sestry a bratři, Bůh se neprosazuje silou, nýbrž svou věro-hodností a tak tvoří novou naději. A stačí mu k tomu slova. Od prá-zdného hrobu zní: Není zde, byl vzkříšen. Hlas jemný a tichý. To jsou velikonoce. (šeptem:) Buď život. Amen.

Gn 1,1-5+J 1,1-5            118; S 324; Bohdan Mikolášek: Zde není; 346          Ř10,17

Kázání v neděli vzkříšení 4. dubna 2021.