Jak to všechno začalo, sestry a bratři, je vcelku dobře známo. Události kolem Ježíšova narození patří do obecného povědomí, a to i mezi lidmi mimo církev. Snad každý ví něco o Betlémě, o jesličkách, o hvězdě na obloze, o všelijakých lidech, kteří se v souvislosti s Ježíšovým narozením dávají do po-hybu. Je dobré vědět, že Kristova cesta zde na zemi začala velmi skromně, bez protekce, bez převratných zázraků. Narodilo se dítě jako každý jiné.

            Advent bývá chápán jako doba očekávání. Čekáme na vánoce, čekáme na svátek Ježíšova narození. V církvi si navíc často připomínáme starozákonní proroctví o příchodu božského vladaře, který bude vládnout světu tak, že jej uzdraví. Jakož o tom proroci svatí zvěstovali, zpíváme v jedné středověké písni. Celé věky čekaly na příchod toho, kdo jim pomůže žít před Bohem, a on skutečně přišel. Toho jsme se dočkali v tomto čase jistě, pokračuje ta píseň

­            Kdo byla Ester? Co udělala? Proč se o ní i po staletích mluví? Ester byla královnou. Nádhernou královnou. Byla hvězdou královského dvora. Zářila. Její jméno – jitřenka, venuše. Nevíme, kdy a jak Ester padla králi do oka, víme jen, že se stala jeho ženou. Ovšem nemysleme nyní na pohádky o šťastném manželství v přepychovém zámku. Bible nám vypráví příběh starý přes dva tisíce let. O rovném postavení muže a ženy se nikomu ani nesnilo. Natož o problematice sexuálního harašení. Tehdy králové sbírali ženy pro okrasu, byly ozdobou i důkazem jejich moci.

Čím se člověk nasytí? Co doopravdy nasytí lidskou duši? Kdy si konečně řekneme: „Už mám dost, nepotřebuji více, nemusím se honit za dalšími věcmi“? Dospějeme vůbec někdy do okamžiku, kdy se spokojíme s tím, co máme, a smíříme se se svým nedostatkem?