Robert přijde za Evou a začne vyprávět. „No to ti musím povědět. Byl jsem poprvé v Praze. Říkal jsem si, musím se tam konečně podívat. To je ti, člověče, zajímavé město. Spousta lidí, metro, všemožné obchody. Nic takového u nás prostě nemáme.“

„Aha, to je prima,“ odpoví Eva, „a jak se ti líbil pražský Hrad?“ „Ten jsem neviděl.“ „ A co Karlův most?“ „Tam jsem taky nebyl.“ „No aspoň na orloj ses snad byl podívat, ne?“ „Na orloj? Ne. Proč?“

Divný rozhovor Roberta s Evou. Divili bychom se, kdyby se někdo vypravil poznávat Prahu a pominul všechny hlavní pozoruhodnosti. Když se člověk vypraví na výlet do neznámého města, měl by se nějak připravit. Něco si o městě zjistit, opatřit si nějakého průvodce, který vás upozorní na to nejdůležitější, co stojí za zhlédnutí. Abyste nic důležitého nepominuli. Aby vám nic významného neuniklo. Nejjednodušší je koupit si nebo půjčit knížečku, která vás městem, nebo horami, nebo nějakou zemí provede. Původce, který vám ukáže cestu.

Když jsme se narodili, vstoupili jsme do světa. Do neznámého světa, ve kterém se nevyznáme. Jsme zde jako v cizím městě. Můžeme se v něm pohybovat jako Robert v Praze. Někudy se potloukat, neorientovat se. A náhodně tu a tam se štěstím narazit na něco zajímavého. Ale mnoho důležitého můžeme minout. Jak se tedy vyznat ve světě? Jak nevynechat nic důležitého?

Pán Bůh nám dal průvodce, který nám naznačuje cestu. Ten průvodce pochází z dávných dob. Byl sepsaný v hebrejštině, tam se jmenuje Tóra. My ho máme přeložený do češtiny, říkáme mu Zákon. Zpívali jsme o něm v úvodním žalmu 119, jak jsou Boží zákony pro člověka dobré. Úplně ten základní průvodce na cestu jsou naše ruce. Deset prstů jako desatero přikázání.  To je moc šikovný průvodce, neboť ho máme stále při sobě.

Deset věcí, které bychom neměli na své cestě životem opomenout. Vynechat je, přeskočit, pominout – to je jako jet na výlet do Prahy a nikdy nevidět Hrad, most, orloj. Deset Božích přikázání jako značky, kudy v životě jít. Dnes si je připomeneme.

1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

Je jenom jeden Bůh. Jeden opravdový Bůh. Pro mě první přikázání znamená srdce. Srdce je znakem lásky. Ježíš říkal, že máme Boha milovat z celého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a síly. Svou lásku k dárci života nemohu rozdělit mezi dva nebo tři bohy. Jenom jeden Bůh mne stvořil, jenom jeden Bůh mne až dosud provázel životem a věrně chránil. A jenom jeden a tentýž Bůh přemůže i mou smrt.  Mít jen jediného Boha a mít ho rád z nerozděleného srdce – to je první věc, kterou v životě nemáme minout.

2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.

Druhé přikázání je přikázáním pro oko. Nedělej si obraz Boha. Nemysli si, že Boha znáš, že víš, jak vypadá. Jenom maličko jsme o Bohu pochopili. Jenom částečné je naše poznání. Běda nám, když z toho mála, co jsme z Boha zahlédli, uděláme obraz, sochu, pevnou a zkamenělou představu, které sloužíme. Člověče, odlož všechno své nehybné náhledy na Boha, nech se vždy znovu překvapit – to je druhá věc, kterou v životě nemáme minout.

3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.

Třetí přikázání je přikázáním pro pusu. Pro ústa, která mluví. Lze řečnit o Bohu velmi, lze o Bohu vyhlašovat všelicos. Obzvláště já jakožto kazatel si na to musím dávat pozor. Strašně mnoho bolesti totiž způsobila slova, která druhým Pán Boha vnucovala. „Bůh chce, Bůh ti dává úkol. Bůh tě potrestá.“ Zachovat si pravdivá ústa. Nelhat o Bohu, nestrašit druhé Bohem - to je třetí věc, kterou v životě nemáme minout.

4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.

Čtvrté přikázání je přikázáním pro ruce. Rukama pracujeme. Vyděláváme peníze, zajišťujeme si obživu, vytváříme nové věci. Dál a dál a dál. Činnost bez konce. Pořád je možné něco dělat. Za něčím se honit. Jenže podle Božího průvodce života člověk nemusí pořád pracovat. Jednou za sedm dní si může odpočinout. Nedělat nic. Jen tak prostě být. Bez výsledku. Pamatovat na odpočinek – to je čtvrtá věc, kterou v životě nemáme minout.

5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

Páté přikázání mám rád, protože mám rád svoje rodiče. Oni mi dali život, starali se o mě, vychovali mě, znají mě a docela mi rozumějí. Jsem za ně nesmírně vděčný a nikdy jim nebudu moci oplatit vše, co pro mě znamenají.  A taky vím, že časem moji rodiče budou potřebovat mou pomoc, až jim stářím ubude sil. Vážit si rodičů – to je pátá věc, kterou v životě nemáme minout.

6. Nezabiješ.

Šesté přikázání je přikázáním o krvi. Nezabít člověka. Neprolít jeho krev. Je děsivé, že člověk může člověka zničit. Ničit život dovedeme, my ale neumíme život vytvořit. To je dílo Boží. Jen hlupák ničí cizí krásné výtvory. Chránit život – to je šestá věc, kterou v životě nemáme minout.

7. Nezcizoložíš

Sedmé přikázání je přikázáním o věrnosti, jejím znamením jsou prstýnky, které si ženich a nevěsta dávají při svatbě. Připomínají kousíčky řetězu. Jeho oka. Neviditelné pouto, které mezi lidmi vzniká během jejich soužití. Řetěz, který praskne nebo se přetrhne, je nebezpečný – už nikoho neudrží. Nedá se na něj spolehnout. Zůstat spolu spojeni v dobrém i ve zlém – to je manželství. Moci se spolehnout jeden na druhého – to je sedmá věc, kterou v životě nemáme minout.

8. Nepokradeš.

Osmé přikázání je přikázáním o věcech. Nejvíce o penězích a cennostech, ty se kradou nejsnáze. Vzít si, co mi nepatří, obohatit se z cizího. Když to budu mít já, bude mu to chybět. To je krádež. Vždyť přeci nechci, aby tak fungovalo tak, že si kdokoli může vzít moje věci.  Nekrást, nevysávat druhé, jako upíři – to je osmá věc, kterou v životě nemáme minout.

9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Deváté přikázání je přikázáním o pravdě a spravedlnosti. Dal jsem zde paragraf, abych poukázal na soudy, které hledají spravedlnost. I já má napomáhat spravedlnosti. Neříkat nic falešného, co by druhému mohlo uškodit. Pomáhat si navzájem pravdou – to je devátá věc, kterou v životě nemáme minout.

10. Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému bližnímu.

Desáté přikázání je přikázáním pro hlavu. Hlavou myslíme, a když si člověk usmyslí, že musí mít to, co má jeho soused, je to jako kdyby se mu v hlavě usadil nějaký brouk nebo červ. Žije si tam uvnitř, žere a rozpíná se. Být spokojený s tím, co mám – to je desátá věc, kterou v životě nemáme minout.

Náš průvodce životem se vejde na deset prstů. Desatero přikázání. Deset věcí, které nám pomáhají nepromarnit život. Někdo by mohl myslet, že se jedná o zastaralé příkazy. Kristus říká, ani písmenko nepomine. I dnes má smysl pokoušet se podle Božích přikázání žít. Nebo vy snad víte o nějakých jiných, lepších směrovkách ke šťatsnému životu. Amen.

Kázání pro děti a dospělé v neděli 14. června 2020.

Matouš 5,17-20 119; S 216; 440 , Jsem tvůj Bůh. S 335