Škoda, že nevidíme do nebeské statistiky. Škoda, že se nikdy nedovíme, kolik modliteb v uplynulých týdnech a měsících směřovalo k nebesům. Národy se ocitly v úzkých. Životy mnohých lidí byly ohroženy, životy mnohých byly zasaženy, životy mnohých byly zmařeny novou nemocí. Když je to s životem na vážkách, tehdy se lidé obracejí k Bohu. Dělají to tak, jak umějí. Někdy slovy vytříbenými jako zkušení modlitebníci, jindy slovy neumělými jako ti, kdo pracně hledají výraz svého znejistěného ducha. Jedno není lepší než druhé. Každý závan důvěry je cenný. Když je život v ohrožení, je přirozené hledat pomoc u Dárce života – u Boha tolikrát opomíjeného a zapomínaného.

Škoda, že nevidíme do nebeské statistiky. Bylo by zajímavé vědět, o kolik procent více se lidé modlili. Přinejmenším já osobně se domnívám, že těch modliteb bylo více než obvykle. Že mnohé lidi modlitba držela a drží, že prolamovala a dosud prolamuje jejich samotu, že jim dodávala a dodává klid v čase nepokoje. A myslím také, že v pandemické době po modlitbě sáhli občas i lidé, kteří se jinak běžně nemodlí a u kterých bychom to nečekali. Vždyť i premiér Andrej Babiš v poslanecké sněmovně zakončil svůj březnový projev modlitbou. Myslete si o tom, co chcete, zda to bylo upřímné, či účelové. Pán Bůh si to jistě přebere, pokud ta modlitba byla určena jemu. Vybere si z našich záměrů a slov to nejlepší a nenechá se zmást píárovými fintami, které lze uplatnit na voliče nebo na zákazníky.

Sám za sebe, sestry a bratři, mohu říci, že jsem se v těch minulých týdnech modlil častěji než jindy. Naše počáteční bezradnost, naše stále trvající neschopnost chorobu medicínsky potlačit, naše zpřevracené společenské poměry ukazují hranice naší moci a bezmoci. Na některé věci jsme prostě krátcí. Alespoň zatím. Potřebujeme pomoc a pomoci nám může Bůh. Pokud by ani on nestál při nás, pokud by zde nebyla vůbec žádná naděje na zlepšení a na nový život, tak to můžeme rovnou zabalit.

Modlitba je dechem naděje. Naděje, která se nemodlí, je přidušená. Zalyká se. Nemůže se zhluboka nadechnout. Lapá po vzduchu. Alespoň já to tak cítím a prožívám. A vím, že nejsem sám. Mnoho věřících – a to i mimo křesťanské církve – mnoho věřících lidí v modlitbě nabírá nový dech. Nikoliv nový dech do plic, nýbrž nového ducha do svého nitra. Místo ducha zdeptaného, vystrašeného čerpají ducha doufajícího, doufanlivého, toužícího po změně. Vždyť přeci když v modlitbě předkládáme své prosby, tehdy už věříme, že změna je možná. To je ta základní jiskřička naděje, kterou se snažíme rozfoukat. Máme naději, že se věci obrátí k lepšímu. Ještě nevíme jak, ale věříme se tak stane. Doufáme, že špatné dny pominou. Proto mluvíme k Bohu. Naše duše s ním rozmlouvá o světě, jaký si přejeme mít. Nechceme se dusit v tom, co je. Chceme poznat, co má být, a aspoň kousek onoho obnoveného světa spatřit. Zahlédnout jej když už ne na vlastní oči, tak alespoň v modlitbě před Bohem. Věříme, že Stvořitel vesmíru stvoří i nový začátek po zlu, které nás potkalo.

Modlitba je dechem naděje. Proto jsem se v čase, kdy jsme se nemohli scházet tady v kostele bohoslužbám, snažil rozesílat vám spolu s každým dopisem i modlitbu, sepsanou pro danou neděli. Dával jsem modlitbu i do vývěsky u silnice pro kolemjdoucí. Přece nějaký vir nezadusí naši naději! Jako kazatel jsem po dlouhé době měl potřebu nemluvit tolik o Bohu, nýbrž mluvit hlavně k Bohu. Asi jsem nebyl sám, kdo si potřeboval s Pánem Bohem ledacos vyříkat. A přiznávám, že na mnohé odpovědi stále ještě čekám.

Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi. (1) Apoštol Pavel považoval modlitbu za základní součást křesťanského života. Na prvním místě žádám… Chceš-li žít jako křesťan, mluv k Bohu. Obracej se na Boha. V celé řadě křesťanských církví je kladen důraz na tzv. obrácení, neboli na zrod víry, kdy se člověk poprvé obrátí k Bohu. Obrácení k Bohu. Podle mne ale dělá křesťana křesťanem nikoliv jedno počáteční obrácení k Bohu, nýbrž opakované obracení na Boha. To je život víry, když se na Boha obracíme stále znovu a znovu, jak plyne čas. Když pro nás Bůh nepřestává být zdrojem naděje v proměnách času. Obracet se na něj a modlit se.

Apoštol Pavel se v modlitbě vyzná. Znalec vína, když mu nabídnete skleničku, dokáže nápoj důkladně popsat a rozlišit odstíny jeho chutě, kterých vy byste si ani nevšimli. Podobným znalcem je apoštol, co se modlitby týče. Zachází do detailů, které my většinou nepostřehneme. Zná různé druhy modlitby: žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání. Modlitba má různé barvy. Myslím, že je na nás na křesťanech, abychom se učili správně tyto barvy znát a využívat: kdy vzdávat k Bohu chválu a kdy před ním naříkat, kdy Bohu vyznávat své chyby a kdy mu naopak vyznávat své štěstí, kdy slavit velké skutky Boží a kdy přimlouvat za druhé. A také kdy říci Bohu své pochyby a obavy. Modlitba má mnoho barev, má mnoho chutí.

Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi. Modlitba je dechem naděje. Modlitba není krátkodechá. Chce se nadechnout pěkně zeširoka, obsáhnou celý svět. Když apoštol píše o modlitbách, má jasno, na koho se mají vztahovat: žádám, aby se konaly modlitby za všechny lidi. Nikdo není vyloučen z modlitebních záměrů. Žádný člověk není tak mimo, abychom se za něj nemohli modlit. Poslední týdny nám ukázaly, jak je důležité hledat naději v širokém záměru. Dnes si nepotřebujeme obstarat naději jenom pro sebe, pro svou rodinu a pro své přátele. Potřebujeme naději pro celou naši společnost, pro celé lidstvo. Dobře se nyní ukazuje, že pokud nenajdeme naději pro celý svět, nebudeme ji mít ani pro sebe.

Modlit se za všechny lidi – technicky to jde těžko, žádný jmenný seznam nemáme, ale už to vědomí, že nejsme na světě sami a že na každém člověku Pánu Bohu záleží, už to vědomí je důležité. Do mých modliteb patří i lidé, se kterými zrovna dvakrát dobře nevycházím. Na kterých mne něco štve – právem či neprávem. Do mých modliteb patří i lidé, kteří mi ublížili. Vždyť Ježíš říká „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ... Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. ... Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým nespravedlivým.“ (Matouš 5) Skoro bych řekl, že modlitba nás učí milovat své své protivníky. Když se za ně ani nemodlíme, jak je chceme začít milovat?

A postoupíme ještě o jeden krok dál. Pavel vybízí k modlitbě za všechny lidi, dobrá. Ale všimli jste si, koho uvede na prvním místě? Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc. My bychom dnes řekli: za politiky. Za ty, kdo utvářejí veřejný život. V Pavlově době bývali panovníci takřka všude považováni za bohy, nebo alespoň za polobohy. Lidé k nim vzhlíželi, přinášeli jim oběti, někdy se k nim i modlili. Jenže oni nejsou spasitelé, jsou zde od toho, aby spáse nebránili, nepřekáželi. Pavel říká: Nemodlete se k nim, modlete se za ně. Nic božského na nich není. Jsou to lidi jako my. Stejně omylní a hříšní, stejně slabí a zranitelní jako my. Je to šalba a přelud, když si myslí, že je jim dovoleno víc než jiným lidem. Že mohou lhát, jak se jim zlíbí, a vysmívat se pravdě a spravedlivým soudům. Je to jen taková jejich trapná hra na bohy, která jednou skončí. Všeho jen odsud posud. Nejsou to spasitelé, jsou to jen správci, údržbáři veřejného chodu. Proto a takto se za ně modlete – aby je moc nepokřivila, aby moc užívali správně. Aby uměli slušně komunikovat s lidmi, Aby měli dobré nápady. Aby usilovali o smíření mezi lidmi, nikoliv o rozpory. To všechno jsou důležité věci. Mimochodem: Kdy jste se naposledy modlili za svého neoblíbeného politika?

Je příznačné, že současná pandemická doba přinesla i novou vlnu modliteb za představitele národů, aby dělali správná rozhodnutí ve složitých situacích, na které je nikdo nepřipravoval. Přejeme si, aby se podařilo nemoc zvládnout. Aby všichni na příslušných místech rozpoznali, jaké kroky je zapotřebí je učinit. Poradit jim neumíme, tak se za ně aspoň modlíme. Potřebujeme moudré a zodpovědné politiky, neboť si přejeme si, aby se poměry opět urovnaly. A my – slovy Pavlovými – abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Amen.

L 11,5-13;         66. 604; 557, 684; Hevenu                Iz 30,5

Kázání v neděli Rogate – 5. po velikonocích 17. 5. 2020