Římané se s tím moc nepárali. Na kříži se člověk ocitl snadno, sestry a bratři. Trest smrti patřil k běžným opatřením, jak uchovat v rozsáhlé říši klid a řád. Zabil jsi někoho? Na kříž s tebou! Oko za oko, zub za zub, život za život. Narušuješ veřejný pořádek? Na kříž s tebou! Na kříž s tebou dřív, než způsobíš vzpouru. Imperium si rozvracet nedáme. Mezi obyvatelstvem je potřebná jistá míra strachu. Hladina obav. Ukázat, že mocní mají moc stále pevně v rukou. Takový kříž trčící do kraje se báječně hodí. Vidět je zdaleka, přitahuje pozornost.

Ježíš a zástupy. Sestry a bratři, na mnoha místech čteme o obrovském množství lidí, jež přichází za Ježíšem. Hotové davy. Ježíš a zástupy patří k sobě. Patří k sobě, třebaže jejich vztah není vždy úplně jednoduchý. Chvíli jsou spolu zajedno, rozumějí si, sdílejí se, ale o chvíli později se Ježíš a zástupy rozcházejí v naprostém nepochopení. Tak je tomu i v dnešním evangeliu.

Na začátku je křest. Sestry a bratři, cesta víry začíná ve vodě.  Voda jako výraz očištění. Voda jako předěl. Voda jako hranice mezi starým a novým životem. Voda jako rozmezí – na jedné straně život přirozený, tak, jak se do něj člověk narodí, ponořený do přírodních zákonů a společenských zákonitostí. A na druhém břehu (za vodou) život poznamenaný Bohem. Život už ne tak zcela přirozený. Život štrejchnutý Božím královstvím. Život omočený vírou, nadějí, láskou. Věcmi tolik, tolik nepřirozenými v našem světě.

Celkem úctyhodné povolání – být celníkem. Celní správa kontroluje pohyb zboží přes hranice. Ve vnitrozemí pátrá celní správa po nelegálním zaměstnávání. Celní správa má také zabránit pašování drog, cigaret či chráněných zvířat. Popře snad někdo, že je práce celníků potřebná? Ovšem ani dnes nepožívají celníci všeobecné úcty. Samozřejmě vadí gaunerům, jimž hatí jejich kriminální plány. Ovšem někdy vadí i běžným lidem, třeba při pálení kořalky na černo. No a leckomu je proti mysli jakákoliv úřední kontrola.