Víte, co je napsáno na počátku Bible? – Na počátku. První slova v Bibli znějí přesně takto: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Země) My jsme slyšeli v prvním čtení alespoň kousek z onoho velikého příběhu stvoření, popis čtyř dnů ze šesti, ve kterých Pán Bůh tvořil svět. (Sedmý den odpočíval, proto i my máme dnes a každou neděli volno.) Na počátku Bible se píše o počátku. Vlastně se na to jde pěkně po řadě, aby v tom byl po-řádek.

A teď vám položím otázku, která je docela záludná. Takový chyták, nad kterým když se člověk zamyslí, chvíli se mu to zdá divné, ale pak už ne. Pak mu to začne do sebe zapadat a ladit k sobě. Takže moje otázka zní: Co stvořil Bůh na počátku? Stačí nahlédnout do Bible: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, je psáno. Ale je to doopravdy všechno, co bylo stvořeno na počátku? Nebylo toho víc? Bylo. Na počátku stvořil Bůh počátek. Žádný počátek předtím přeci nebyl. Až když vznikla země a nebe, tehdy spolu s nimi vzniknul i počátek.

Zdá se vám, že je to složité? Nebojte, není. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Na počátku stvořil Bůh počátek. Na počátku stvořil Bůh čas. (Hodiny) Začal se odpočítávat čas. Dokud tu nic nebylo, čas neplynul. Neměl pro koho plynout. Teprve až když Bůh učinil počátek země a nebe, čas se rozproudil. Dal se do chodu. Od počátku světa až podnes plyne čas. A my lidé se ho snažíme nějak počítat a znázornit.

Hodiny jsou skvělý vynález. Ukazují nám, jak čas plyne. Hodiny, minuty, sekundy. Já mám rád hodiny, na kterých poskakuje vteřinová ručička. Protože každé její poposkočení je vlastně malý zázrak. Důkaz, že se čas nezastavil, čas plyne dál. Bůh stvořil počátek a na tom počátku nastartoval náš čas a od té doby čas jde kupředu. Vteřinu za vteřinou. Když z hodin vytáhnu baterii, zastaví se. Ručička přestane poskakovat. Představte si, že by Pán Bůh vytáhnul baterii ze světa. Že by se čas zastavil.  Konec, jako když v pohádce o Šípkové Růžence usnulo celé království. Ale Bůh čas pořád znovu a znovu tvoří. Přidává další hodiny, minuty, roky.

A teď o čase řeknu něco, co se možná někomu nebude líbit. Pozítří bude 1. září. (Kalendář) Což znamená, že začne školní rok. I když letos se možná děti do školy těší více než jindy, protože uplynulé jaro musely být zavřené doma. Být ve škole se spolužáky má i určité výhody. Čeká nás tedy začátek školního roku a my se v duchu ptáme, co nám přinese. Co se v novém školním roce stane. Co s námi – rodiči, učiteli, školáky udělá nadcházející čas? Pro počátek školního roku vám chci povědět jednu důležitou věc, která souvisí přímo s počátkem světa.

Při zahájení dnešních bohoslužeb jsme tady v kostele měli takový malý rozhovor. Můžete si ho připomenout – je napsaný na lístcích s bohoslužebným pořadem. Já jsem si ta slova nevymyslel, jsou převzata s biblických žalmů a úplně běžně jimi začínají bohoslužby na mnoha místech v Německu i jinde. Jsou to slova o začátku. Schválně jak zněla: Náš začátek a naše pomoc je ve jménu Hospodina,  – který učinil nebesa i zemi, – který navěky zachovává věrnost své smlouvě – a nikdy neopustí dílo svých rukou.

Náš svět má počátek. Náš život má počátek. Tato naše bohoslužba má počátek.  A my říkáme, že ten počátek je u Pána Boha. V Božím jménu. Pro někoho se svět a vesmír jen tak vyloupnul. Vytřesknul při velikém třesku. Ale my jako věřící lidé říkáme: Bylo to Boží stvoření. Bůh byl u toho. Jsme dílo jeho rukou. Náš počátek je ve jménu Hospodina. I naše pomoc je ve jménu Hospodina. To je náramné věc. Náš svět je v Božích rukou (Ruce 1). Už od samého počátku. Bůh na nás myslí. To je víra.

Věříme, že na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.  Bůh tvoří počátky. Kalendář – ten jsme si vytvořili my. Školní rok – ten jsme si vymysleli my. Hodiny a všelijaké časomíry – ty jsme si taky vytvořili my. I začátek školy jsme si vytvořili my.  Ale čas pro to všechno jsme nevytvořili my. Ten stvořil Bůh na počátku. Náš Bůh je Bohem počátku. A my můžeme každý počátek a začátek ve svém životě vidět jako dar z Božích rukou. To je víra. Že Boha vidíme na počátku. Že Boha vpouštíme do svých počátků. Náš začátek a naše pomoc je ve jménu Hospodina.

Začne nový školní rok. Nové úkoly pro školáky a studenty, nové výzvy pro rodiče a pro učitele, nová etapa i v životě našeho sboru.  A my nevíme, jestli nepřijde nová vlna pandemie. A vůbec nevíme o spustě věcí, které si ani neumíme představit. (Proto o nich nevíme.) Na každém počátku Bůh bude při nás. Když tomu budeme věřit, bude se nám začínat snáze.

Po večeři Páně budeme dnes jako vždycky zpívat písničku „Nuž Bohu děkujme“. I tam zpíváme totéž. Zpíváme o počátku s Bohem, i když je to zabaleno do básnické řeči. Který od života matek našich s námi byl i ještě podnes drží stráž nad námi. Prosím pěkně, slovo „život“ ve starší češtině nebo i v dnešní ruštině označuje břicho. Takže zpíváme o Bohu, že je s námi od doby, kdy jsme byli v břiše svých maminek: už na samém začátku byl s námi. A stále nad námi bdí. Náš začátek a naše pomoc je ve jménu Hospodina,  – který učinil nebesa i zemi, – který navěky zachovává věrnost své smlouvě – a nikdy neopustí dílo svých rukou.

Řekl jsem, že mám rád hodiny s poskakující vteřinovou ručičkou. A taky jsem řekl, že hodiny jsou skvělý vynález. Ale jednu věc i ty nejpřesnější hodiny ukazují špatně. Na hodinách totiž čas běží dokola. Ručičky se motají v kruhu. Vracejí se tam, kde byly. Nikam dál nedojdou. Náš čas se ale netočí, nýbrž jde dopředu. My se nemůžeme vrátit na začátek, nýbrž jdeme cestou života dál. Přicházejí stále nové a nové začátky. Dny, které ještě neznáme: Bůh nás nevrací na počátek, nýbrž nás provází skrze dny, které přicházejí. Skrze dny, které on nám dopřává. Skrze dny, které on pro nás tvoří.