Sestry a bratři, pro letošní jaro jsem ke kázání zvolil biblické oddíly, které kdysi dávno byly vybrány, aby z různých stran osvětlily slavnou dobu po Kristově vzkříšení. Kdy k výběru textů došlo, nevíme. Kdo texty vybíral, nevíme. Jaký způsobem byly jednotlivé texty přiřazeny k sobě, nevíme. Co nám sdělují, také zatím nevíme. Ale zjistíme to. K významu se můžeme postupně dobrat. Proto společně nasloucháme čtení Písma. Pro každou z šesti nedělí před sebou máme jakoby dílky ze skládačky. To my nyní dáváme dohromady celkový obraz. My se s pomocí svatého Ducha věnujeme biblické skládance. Na rozdíl od krabice s puzzle, nabízí se nám vlastně jenom pár dílků, které máme dát k sobě. Čtyři základní kostky má naše stavebnice: čtení z evangelia, čtení z epištoly, čtení ze Starého zákona a doprovodný žalm nebo jiné verše, které sloužily jako vstupní zpěv. Právě z těchto úvodních zpěvů vznikla latinská jména jednotlivých nedělí, která podržely i reformační církve. (A dnes je užívají dokonce více než katolíci.)

Dnes tedy Quasimodogeniti, což doslova znamená „jako narozené děti“, „jako novorozenci“. Verš z Petrovy epištoly s týdenním odstupem navazuje na velikonoční slavnosti. O velikonocích se konávaly křty. Křtěncům i všem ostatním se připomíná skutečnost nového života. Spolu s Kristem jste se obnovili, obrodili. Bůh vám dal nově se narodit z vody a z Ducha. A proto jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení. (1Pt 2,2) Petr se stará o dobrou stravu pro našeho ducha. Potřebujete jíst jako děti, vždyť vaše víra je pořád ve vývinu. Krmte své nitro dobrými věcmi. Syťte se nadějí. Nedejte se ošálit náhražkami. Velikonoce jsou vydatným pokrmem pro lidského ducha. V novém životě jej budete potřebovat. Buďte lačni po Bohu – buďte lační jako děti.  Quasimodogeniti. První dílek skládanky.

Druhým dílkem je epištola, kterou uslyšíme před závěrečným požehnáním. V dopise Koloským apoštol Pavel propojuje naše životy s Kristovým údělem. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. (Ko 2,12) Čili velikono-cemi začalo vzkříšení i pro vás. Týká se vás. Křest, váš křest je jako pohřeb starého člověka. Konec staré éry. Když byl Ježíš pochován, byli jste i vy, pokřtění, pohřbeni spolu s ním. Aby vás čekalo to, co čekalo jej. Zmrtvýchvstání, nový život. Když jste byli ještě mrtvi ve svých vinách, Bůh nás probudil k životu s ním a všechny viny nám popustil. (13) Nový život už začal. To je druhý dílek skládanky.

Třetím dílem je evangelium. Jan líčí události v neděli o velikonocích a pak i v tu další neděli o týden později, která odpovídá naší dnešní neděli. Krásně je zde zachyceno, že Vzkříšený Pán se se svými učedníky setkává v neděli, čehož se my podnes držíme svými bohoslužbami. Podle evangelisty Jana se Vzkříšený nejprve setkává s učedníky, ukazuje jim svá zranění, aby nebylo pochyb, že se opravdu jedná o umučeného. Apoštol Tomáš tehdy u toho nebyl a zdráhá se uvěřit, že Ježíš opravdu žije. Až teprve v tu druhou neděli nevěřící Tomáš uvěří. Ježíš řekl Tomášovi: „polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ (J20,27n) Tomáš konečně přistoupí na možnost nového života.

No a čtvrtým dílkem do skládačky je prorok Izajáš ze Starého zákona. Ten pochopitelně v dobách před Kristem netušil zhola nic o ukřižování ani o prázdném hrobu. Ovšem Izajáš už ve své době dobře znal Boží tvořivou moc, která pomáhá člověku žít. Prorok věděl, že Bůh přichází za lidmi, aby je obnovil. Aby jim vdechl nový život. Krásné jsou básnické výpovědi. Dovedli byste to říci lépe? On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení. (Iz 40,29nn)

Sestry a bratři, je týden po velikonoční neděli. Co se velikonocemi změnilo? Jak Kristovo vzkříšení zasáhlo do chodu světa? Změnilo se něco vůbec? Počasí je pořád stejně vrtkavé. Coronavirus je pořád stejně nakažlivý. Lidé se k sobě pořád chovají se směsicí lásky i nenávisti. A pořád stejně lidé umírají. Ani prázdný hrob nezastavil smrt a její žně. Tak co se změnilo?

Ta otázka je náramně důležitá. S touto otázkou totiž křesťanství stojí a padá. Co se velikonocemi změnilo? V čem spočívá rozdíl mezi dobou před a po? Jak se naše situace po velikonocích liší od situace před velikonocemi? Jaká proměna nastala? To je otázka po víře. V čem my jako křesťané spatřujeme velikonoční rozdíl? Anebo jinak řečeno: co naše víra díky velikonocům vidí jinak než druzí lidé? Proč jsou velikonoce důležité? Co se velikonocemi změnilo?

Skládali jsme dnes obrázek ze čtyř biblických pasáží. Obrázek pro dobu po velikonocích. Je nápadné, je pozoruhodné, že se v té skládance prakticky nemluví o smrti. Naopak, mluví se o novém životě. O novém narození. Když vzkříšený Ježíš dorazí mezi učedníky, oni se na něj nevrhnou s otázkami: „Povídej, jaké to bylo v hrobě! Jaký je život po smrti? Kohos tam potkal? Jaká je posmrtná existence?“ Nic takového. Nezajímá je smrt, zajímá je život. Řeč je o novém životě. Apoštolové Petr a Pavel píšou o novém narození. Quasimodogeniti – jako narozené děti. To jste vy. To jsou velikonoce. Bible nerozebírá, že zemřete a pak zase budete žít. Teď se vám otvírá nový život. Teď s Kristem povstáváte z mrtvých. Teď jste znovuzrození z vody a Ducha. Teď, v čase velikonočním začala vaše nová budoucnost. Než až někdy jindy, až na onom světě. To by bylo zbytečně pozdě. Tady a nyní vás Bůh provází a nikdy vás neopustí. Proč odkládat setkání s Bohem do záhrobí? Proč odkládat důvěru v Boha? Teď se syťte nadějí. Teď mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení.

Co se velikonocemi změnilo? Změnil se náš pohled na smrt. Smrt je pořád záhadná a neprůhledná. Pořád se budou lidé dohadovat: Znamená smrt doopravdy konec, nebo jenom přestávku? Je duše nesmrtelná? Čeká nás po smrti tunel se světlem na konci?  V jakém světě pobývají naši zesnulí? Anebo se duše stěhují, převtělují? Anebo je po smrti jen mrtvo? Všechny tyto otázky jsou po velikonocích nadbytečné. A to říkám se vší vážností: Je úplně jedno, jestli je duše nesmrtelná, nebo není. Je úplně jedno, na jaké místo odcházejí mrtví a co tam dělají. Je úplně jedno, jak a čím popíšeme, co nás po smrti čeká. Je to úplně jedno, protože – protože velikonoce. Kristus vstal z mrtvých. Byl vzkříšen nikoli kvůli smrti, nýbrž kvůli životu. Abychom začali žít s Bohem, nikoli abychom bezcílně spekulovali o smrti. Quasimodogeniti – jako narozené děti jsme nyní. Máme život před sebou.

Co se velikonocemi změnilo, sestry a bratři? Naší budoucností už není smrt. Naše budoucností je Bůh a život. Nový život Bohem darovaný. S Kristem obnovený. Ano, jednoho dne zemřeme. Ustanou naše tělesné funkce. Možná i naše duše zemře. Ale tím neskončí náš vztah s Bohem. Jeho láska neskončí. Jeho pomoc neskončí. Jak o Bohu říkal prorok Izajáš:  On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové naší síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení. Víte, naší obranou před zánikem a smrtí není nesmrtelnost duše. Naší obranou, naší záchranou před smrtí a zánikem je Bůh a jeho život.

Před vánocemi zemřel bratr Svatopluk Karásek, farář a písničkář, který kázal a zpíval o důvěře v Pána Boha. Rád přiznávám, že jeho pohřeb byl pro mne jedinečný duchovní zážitek. Jeden z největších. Schválně se na záznam na internetu podívejte. Celým obřadem prostupovala Sváťova důvěra v Boha, jak zaznívá z jeho písniček. Na konci lidé radostí tančili. Ještě že je pandemie a počet účastníků byl omezený. Jinak by byl býval kostel narvaný a asi by spadl pod tím veselím. Křesťanský pohřeb na plné obrátky. Smrt musí ustoupit před Božím životem. To s velikonocemi změnilo. I tak smutná věc jako poslední rozloučení získává díky Bohu nový obsah. O mrtvých nevíme, co je s nimi. Víme však, kdo je s nimi. Amen.  

1 Pt 2,2;  Iz 40,22-31;    Ko 2,12-15        47; S225; 523; 695, Pán tance

Kázání v neděli po velikonocích.

Pane Bože, jsme zde, abychom se zastavili.

Abychom přerušili tok všedních dnů. Tok všedních starostí, tok všedních strachů a bolestí.

Chceme, aby aspoň na chvíli ustaly. Je tak pěkné starosti někomu svěřit, zaplašit strach a necítit bolest. Pěkné a vzácné a ty to víš.

Jsme zde Bože, abychom přerušili tok všedních dnů.

Toužíme, aby tento den byli jiný. Aby byl svatý. My světíme neděli, abychom zažili i něco jiného, než nabízejí všední dny.

Proto jsme zde. Abychom se zastavili.

Potřebujeme si odpočinout.

Potřebujeme vidět lidi blízké svému srdci.

Potřebujeme slyšet o tvém světě. O království, kde nejvíce platí láska. O tvojí stvořitelské síle, která obnovuje život.

Potřebujeme nasytit své duše. Jsme lační, hladovíme po naději, že náš život má smysl.

Potřebujeme znovu zakusit, že naše viny jsou usmířeny, naše chyby odpuštěny, naše špatnosti prominuty.

Potřebujeme se zastavit.

Potřebujeme tebe, Bože.

A tak nás tady máš. Zastavili jsme se a svěřujeme se tobě. Přijmi společnou modlitbu svých dětí.