Chtě nechtě se mi nad dnešním Ježíšovým výrokem vybavuje tvář Ladi-slava Špačka. Znáte ho? Asi ano. Za Václava Havla měl na Pražském hradě na starosti otázky etikety. Pro různá prezidentská setkání bylo zapotřebí vybrousit pravidla odívání, pozdravů, přesunů a také stolování. Jak se chovat při jídle, aby to nevypadalo trapně. Pan Špaček se po odchodu z hradních služeb věnuje etiketě i nadále; bývá docela zajímavé, co říká.  Myslím, že v naší společnosti dělá dobrou osvětu na poli, které bylo dlouho neobděláváno.

Dnes zastihujeme Ježíše v poněkud neobvyklé roli. Totiž podobně jako pan Špaček i Kristus tady hovoří o stolní etiketě. Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu...“ (7n) Ježíš zřejmě dobře ví, o čem mluví. Běžně býval zván na večeře do různých domácností. Při jeho vandrovním stylu kazatelství to ostatně ani moc jinak nešlo. Naštěstí byl okruh příznivců dostatečně obsáhlý, takže se Ježíš na konci dne měl kde najíst a hlavu složit. Při téhle příležitosti hostitel patrně sezval všelijaké místní osobnosti. Smět strávit večer s populárním rabínem z Nazaretu se nenaskytne jen tak. A někteří lidé si holt zakládají na svých pozicích. Ještě dlouho zpětně analyzují, kdo se ocitl vedle koho, jako dlouho spolu vedli hovor, kdo se na koho jak díval. A Ježíš tomu všemu asi opakovaně musel přihlížet. Pořád stejné taktiky, pořád stejné ambice, kdo bude v čele. Až jednou to už Kristus nevydržela a neodpustil si přiléhavý komentář.  „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty.“ (8)

Etiketa nebývá příliš záludná. Jednoduchá logika. Necpi se tam, kam nepatříš! Nesmýšlej o sobě výše, než kam saháš! Nevytahuj se nad ostatní, nechovej se jako mistr světa amoleta! Ježíš razí obyčejný realismus. „Lidi, zachovejte si střízlivost. Drát se dopředu za každou cenu nikam nevede.“ Ve starověké společnosti existovaly různé sestavy rad a pravidel jak pro hosty, tak pro hostitele. Nezapomínejme: společné stolování byla poměrně dostupná každodenní zábava, která se rozvinula do bohaté kultury. Cílem bylo užít si společný čas bez zbytečných třecích ploch.

 Jenže udělat z Ježíše odborníka na slušné chování by bylo poněkud málo. Jistě, pravidla jsou důležitá, ale od Krista přeci jenom očekáváme více než jenom etiketu. Právem od něj očekáváme více, vždyť se jedná o naše duše. Nikoli abychom se dobře usadili u stolu, nýbrž abychom se dobře usadili ve svém nitru. Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství. Podobenství. Vida, asi jsme si ani nevšimli. Ježíš vypráví podobenství. Podobenství neboli přirovnání mají něco sdělit o Božím království. Obrazná řeč naznačuje, jaký je vztah Boha a člověka. Ježíš tedy za pomocí stolní etikety vykresluje, co se odehrává mezi Bohem a námi.

Avšak jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: „Příteli, pojď dopředu.“ (10) Pán Bůh nás pozval do života. Život je onou svatební hostinou v podobenství. V životě stejně jako na slavnosti není cílem protlačit se před ostatní na čelní místo. O naší důstojnosti nerozhodují naše ostré lokty, nýbrž sám Bůh. Jsou lidé, kteří mají potřebu poměřovat se s druhými a demonstrovat svoji převahu. Takhle tomu ale v Božím království nechodí. Štěstí nespočívá v tom, že se protlačím před druhé a vydobudu si skvělé místo. Štěstí spočívá v tom, že s Boží pomocí najdu svoje místo, které je pro mne přiměřené a je v rovnováze s mými bližními. Vždyť i oni jsou Božími hosty v životě. Jejich i moje místo umí Bůh správně posoudit. A jestliže dám někomu přednost, co tím mohu ztratit. A i kdybych třebas přeci jenom tratil, nakonec je to Bůh, kdo mne obhájí a ztrátu mi vynahradí. „Příteli, pojď dopředu.“ Věřím, že něco takového – laskavého a povzbudivého – uslyší m při posledním soudu. A vy taky.

Čili já z Ježíšova etiketového podobenství slyším: „Lidi, zachovejte si střízlivost. Drát se dopředu za každou cenu nikam nevede. Ani před lidmi, ani před Bohem.“ Naše měřítka a nároky jsou často na vodě. Všechno nakonec stejně po svém přeměří Pán Bůh. Spravedlivě a milosrdně. Neboť každý, kdose povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (11)

Taková je první půlka Ježíšova podobenství o hostinách. Vychází z etikety pro hosty. Druhá polovina vychází z etikety pro hostitele. A upřímně řečeno je mnohem divočejší, převratnější, podvratnější nežli polovina první. Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. (12) Tohle by ještě jakžtakž šlo, ale co navazuje! Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. (13) Uf, takový požadavek! To bychom vůbec nemohli uspořádat žádnou rodinnou oslavu, kdybychom se doslovně drželi Ježíšovy výzvy. Však také v dějinách církve nikdo nikde nezapracoval tenhle verš do nějakého pravidla, které by se běžně uplatnilo. Hostiny chystáme pro blízké, nikoli pro vzdálené.

Nezapomínejme ale, že se pohybujeme v podobenství. Podobenství stojí a padá s přirovnáním. Etiketa slouží jako obraz. Ježíš vypráví o Božím království, odkrývá nám vztah mezi člověkem a Bohem. Klíčovým slovem je zde slůvko odplata. Když pozveš staré známé, oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. Avšak když pozveš chudáky, blaze tobě, neboť ti nemají, čím ti odplatit. (12) V podobenství hostina znázorňuje život a Ježíš o životě říká: Přestaňte počítat s odplatou. Přestaňte spoléhat na účtařskou logiku. Přestaňte kalkulovat kolik za co. Přestaňte vypočítávat, jak se vám vrátí investice do bližních. „Nabídnu nadívané kuře, tak snad na oplátku dostanu grilované steaky.“ Něco za něco.  Taková vypočítavost do Božího království nepatří. Bůh nám neodplácí za to, co jsme mu poskytli. Pán Bůh k nám není štědrý, poněvadž jsme si to zasloužili a on by nám teď byl za naše dobré skutky něco dlužný. Bůh nám rozdává bez příčiny s vědomím, že mu život nemáme čím splatit. A přece nás do života zve rád. Čili já z Ježíšova etiketového podobenství slyším: Přestaňte v souvislosti s Bohem řešit odplatu. Bůh vás zve do života nikoli za odměnu, nýbrž zadarmo.

Není náhodou, že se součástí křesťanské bohoslužby stalo společné jídlo. Večeře Páně. Pozvání k Božímu stolu. Právě stoly v našich kostelích a modlitebnách jsou součástí Ježíšova podobenství. Kdo je ke stolu Páně pozvaný? Ten, kdo si to u Boha zasloužil? Jaká by byla ta lidská protislužba, která člověku zajistí Boží lásku? Jak bláhové myslet si, že na místo v Božím království máme nárok. Nic jsme s Bohem nevyčenžovali. Je ale zároveň pošetilé myslet si, že u Božího stolu místo nemáme. Máme, ale právě že jsme si ho nezasloužili. Nemuseli jsme si ho zasloužit, dostali jsme ho zadarmo. Cesta do radosti, do důvěry, do lásky není naším výdobytkem, je darem. Boží království je otevřeno nezasloužilým.

Když apoštol Pavel a jeho přátelé dorazili na své misijní cestě do města Filipy, potkali tam ženu jménem Lýdia. Obrátila se na nás s prosbou: „Vejděte do mého domu a buďte mými hosty“; a my jsme její naléhavé pozvání přijali. (15) Od samého počátku se církev scházela kolem stolu. Vlastně naše bohoslužby mají částečně zapuštěné kořenu i v domácím stolování. Stůl je obrazem Boží pohostinnosti. Nepodmíněné pohostinnosti. Bůh zve a rozdává zadarmo. Když se čeští krajané stěhovali po válce z ukrajinské Volyně do Chotiněvsi v pohraničí, měli limit na množství osobních věcí. Zařídili se však tak, aby s sebou mohli vzít stůl Páně ze svého tamějšího kostela. Obraz Boží štědré lásky je měl provázet. Jedna z katolických reforem po 2. vatikánském koncilu šťastně umístila stůl zpět do středu shromáždění. Ano, žijeme z Božího pozvání. Jsou mi podezřelé církve, které se při svých bohoslužbách obejdou beze stolu. Nějak tam postrádám obraz Boží nepodmíněné pohostinnosti. Jsme pozváni zadarmo. U Boha se neplatí, stejně bychom mu neměli čím odplatit. Právě ta jistota, že mohu vstoupit bez placení, je nádherná. Jak trefně shrnuje evangelista: Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím. (15)

Skutky 16,11-15                     632; 787; 288; 303; 418                     Izajáš 25,6nn

Kázání v nedělí 14. června 2026