1. Párty, na které jsem nebyl

Když vám někdo začne líčit párty, které se on na rozdíl od vás osobně zúčastnil, může se snažit, jak chce, ale účastníka oné párty z vás dodatečně neudělá. Ať už hovoří se sebevětším nadšením, ať už vypočítává, jaké úžasné lidi tam potkal, ať už barvitě popisuje, jaká muzika tam hrála a jak se na ni skvěle tančilo, ať už vykresluje, jaké lahůdky se tam podávaly, vy pořád zůstáváte mimo. Snad se vám sbíhají sliny v ústech, snad si představujete rozjařené obličeje známých. Snad si začnete pobrukovat některou z populárních písní, ale pořád zůstáváte vzdáleni. V odstupu. Tahle párty vás prostě minula a vy o ní víte jenom z doslechu. Což asi všichni dobře chápeme. Žádný popis svatby se nevyrovná účasti na svatbě. Tečka.

Jenže my dnes máme před sebou popis jedné velkolepé párty. Pochopitel-ně, Bible nepoužívá slovo párty. Hovoří se o slavnosti. A ta slavnost byla vskutku velkolepá.  Král Šalomoun dostavěl jeruzalémský král. Hlavní město konečně dostalo důstojnou, úctyhodnou svatyni. Až doposud posvátné předměty přebývaly v provizóriu. V putovním stánku z dávných dob. (O králi Davidovi jsme zpívali, že skákal radostí tak, jak hudba hrála během jednoho z četných přesunů posvátné truhly s Božími písemnostmi.)  Šalomoun, syn Davidův, byl úspěšný král, který hlavní město korunoval svatostánkem. Ústřední místo izraelské bohoslužby, za něž se Boží lid před cizinci nemusel stydět. Žádný div, že se koná ohromná slav-nost. Celonárodní pouť. Ke králi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek v sedmém měsíci. (3) Představuji si to asi jako kladení základního kamene Ná-rodního divadla či všesokolský slet v dřívějších dobách. Lidová veselice. Veliká sláva.                            Píseň 379 Svatý Bůh

2. Zašlá sláva

            Posvěcení chrámu. Jeruzalémské posvícení je ze všech posvícení to nejposvíceňovatější posvícení. Veliká slavnost. Ohromná párty. Jenže my jsme na ní nebyli. Známe ji jenom z doslechu, a navíc nám o ní povídají lidé, kteří na ni taky nebyli. Oni nám převypravují, co slyšeli od druhých. Na tom jsou založeny biblické knihy Paralipomenon, z nichž dnes čteme, že opakují trochu novějším jazykem, co už bylo popsáno jinde, ve starších knihách Samuelových a Královských. Už jenom samotný jazykolamný název dává tušit, že tenhle spis nepatří mezi trháky. Ale je z něj cítit obdiv k minulosti. „Panečku, to vám byly časy! To si ještě lidi uměli vážit Boha! A uměli pro něj leccos obětovat! Ne jako dnes.“ Král Šalomoun a celá izra-elská pospolitost, která se kolem něho před schránou sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten. (6)

Je velikým pokušením pro každou společnost, že začne bájit o historii. Že se jí začne dojímat, jak to kdysi bylo krásné, ale nyní to stojí za pendrek. Minulost v růžových barvách. Vymodelovat si nádhernou minulost, kterou si budeme hojit bolístky v přítomnosti. Vyprávění o veliké párty, která byla opravdu skvělá, když už se nám naše současnost nelíbí. Jak říkám, je velikým pokušením pro každou spo-lečnost, že začne bájit o historii. Vznikají pak celé národní mytologie, které vytrvale pěstujeme, okopáváme a zaléváme až do dnešní doby. Rovněž v církvi umíme chlácholivě vykreslit historii, abychom následně vzlykali a hekali nad současností. Jak mnoho lidí chodívalo do kostela dříve. S jakým nadšením budovali tenhle kos-tel. A těch konfirmandů kolik bývalo. Navíc každý rok.  Achich a ouvej jako základní teologické citoslovce.

Nevím jak vás, ale mně ta párty, na které jsem nebyl, nijak zvlášť netěší. Nebere mě. Minulost, kterou jsem nezažil, mne nedojímá. Co bylo, to bylo. My ale žijeme dnes, nyní. Je dobře, že Šalomoun postavil chrám a že si celý národ užil megaakci. Já jim přeji, že mají na co vzpomínat a co vyprávět vnoučatům.  Ale co já, co my, co naše generace a co další pokolení? Pro nás se žádné jeruzalémské posvícení nekoná. My máme svoje příběhy, my máme svoje zkušenosti. My po-řádáme svoje párty, konáme svoje slavnosti víry, kde oslavujeme Pána Boha.                           Píseň Já chválu ti vzdám.

3. Je radost přenositelná?

Co lze z vydařené párty předat těm, kdo se jí neúčastnili? Asi mnoho ne. Rozhodně ne celý zážitek, jenom závan, kusý dojem, základní představu. Ale je dobře, že čteme o Šalomounově velikém slavnostním posvícení v Jeruzalémě. Vědět, že radost je možná. Nepodezírám dávné pisatele, že by v nás chtěli vyvolat závist: heč, my jsme tam byli, a vy ne! Také v nás nechtějí rozpumpovat lítost, jak kdysi náboženský život vzkvétal, zatímco nyní vadne a chřadne. Čteme o radosti a máme si vyřešit důležitou otázku. Lze radost předat?  Je radost předatelná?  Co zmůžu zprostředkovat druhému z toho, čím pookřálo moje srdce? Mou odpověď už znáte. Zas až tak moc radosti předat nelze. Popis svatby se nevyrovná účasti na svatbě.

Je radost předatelná? Nejsem si jistý. Ale jsem si jistý, že radost je stvoři-telná. Když dřívější radosti odeznějí, lze vytvořit radosti nové.  Takový je i záměr knihy Paralipomenon. Ona opakuje dávný příběh slavné náboženské párty, nikoli aby nás rozlítostnila, že jsme tam nebyli, nýbrž aby nás podnítili: udělejte si svoji párty. I vy slavte Boha. Radujte se z toho, co jste v životě dostali, oslavujte Boží přízeň. Uspořádejte si svoji slavnost. Všichni lévijští zpěváci se syny a bratry, oblečení v roucho z bělostného plátna, stáli s cimbály, harfami a citarami na východ od oltáře a s nimi sto dvacet kněží troubících na pozouny. Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně. (12n) Takhle se to dělá. Bible nám dává inspiraci, jak uspořádat slavnost. Hudba, zpěv, lidi, Bůh.  Tady se radost nepředává, tady se radost tvoří.

Dnes byla pokřtěná malá Elen. Je květen 2026. Napadlo vás, že se klidně může dožít 22. století.  A zde jsme my, kteří jsme ještě zažili lidi z 19. století. Obrovské časové rozpětí. Před Elen je dlouhá cesta. Při křtu rodiče a kmotři chtějí předat něco z radosti a důvěry, která je pojí s Bohem. Je nádherná touha, aby dítě bylo na svou životní pouť vybavenou takovou hlubokou oporou, jakou zakoušíme my.  Spolehnutí na Boha, které nás drží. Nakolik lze radost z Boha předat? Opa-kuji svou myšlenku: radost je těžko předatelná. Vy Elen nemůžete vzít na párty, na kterých jste byli. Nemůžete jí navodit situace, které vás formovaly a v nichž se utvářela vaše víra. Radost a s ní víra nejsou předatelné. Jsou však stvořitelné. Lze je vytvořit. Právě tím, že svou přítomnost spojíme s Bohem. Když z těchhle boho-služeb uděláme místo setkání s Bohem. Každá nedělní párty je střípkem radosti. Radosti, kterou si díky Bohu a spolu s Bohem děláme.

Mimochodem, konec dnešního oddílu ukrývá teologický vtip.  I naplnil oblak ten dům, dům Hospodinův, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva. (13n) Všimli jste si: kněží nemohli konat službu. Prostě tam bylo tolik Boha, že náboženští profesionálové byli nahraní, byli nepotřební. Lidé byli tak blízko Bohu. To je můj sen, že jednou nebude zapotřebí práce farářů a farářek a že Boží sláva naplní naše shromáždění. Neděli co neděli vytvoříme novou radost, novou slávu, novou důvěru.

Písničky jsou způsobem, jak vstoupit do Boží slávy, proto dnes tolik zpívá-me. Když se začalo hrát na pozouny a cimbály a jiné hudební nástroje, chválili Boha, protože je dobrý a jeho milosrdenství je věčné.  Takový je refrén naší víry. Tak se tvoří radost. Bůh je s námi na věky. To zpíváme starými písněmi, to zpíváme písněmi novými. Tak tvoříme radost.  Připojte se refrénem:*Jeho milosrdenství je věčné.

1) Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, *Jeho milosrdenství je věčné.

2) V čase, když se svět rychle mění, on je vždy s námi. *Jeho milosrdenství je věčné.

3) V době, kdy lidé ztrácejí jistotu, na Boha se lze vždy spolehnout *Jeho milosrdenství je věčné.

4) Když svět zaplavuje potopa zbytečných slov, Bůh vytrvale ukazuje směr k lásce.*Jeho milosrdenství je věčné.

5) Když válka ničí národy, Bůh se staví na stranu zoufalých, běženců, sklíčených a raněných, na stranu zabitých.*Jeho milosrdenství je věčné.

6) Když mocní mluví nesmysly, manipulují veřejností a šíří lži, Bůh přesně ví, co je pravda a co je klam. *Jeho milosrdenství je věčné.

7) Milióny lidí jsou připoutány k telefonům, tabletům, obrazovkám a propadají se do virtuálna. Bůh stále nabízí skutečný svět jako dobré místo k životu. *Jeho milosrdenství je věčné.

8) Když mladá generace marně hledá smysl života, bojí se živých vztahů, vývoje civilizace, klimatické katastrofy, u Boha je smysl a nadějná perspektiva. *Jeho milosrdenství je věčné.

9) Když se nám zdá, že církev chřadne a vadne a nemá ty grády co dřív, Bůh posílá svého Ducha a spolu s námi tvoří novou radost. *Jeho milosrdenství je věčné.

10) Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý. *Jeho milosrdenství je věčné.Amen. Píseň: Chválu přede všemi lidmi

Ž 136,1-14+23-26       přeorientace z minula do budoucna Lukáš 10,17+20

118;  353; 282; 379; Já chválu ti vzdám, Chválu přede všemi, 187; 416

Kázání v neděli Kantate - 4. po velikonocích 3. dubna 2026