ŠEST POHLEDŮ                  Jan 11,32-36

Dnes bude řeč o něčem, co se týká každého z nás. Každý člověk žije a pak umírá. Umírají lidé kolem nás, jednoho dne umřeme i my. Ke smrti patří slzy a smutek. A bylo tomu tak už v dobách Ježíšových. Přečteme si dnes dlouhé vyprávění – dnes to bude bez obrázků. Ale představím vám pohled šesti osob, kterých se příběh týká.

1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.  2To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.  3Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“  4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“  5Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.

I. Posel

Rád jsem to po Marii a Martu udělal. Vím, že svého bratra Lazara mají opravdu rády. U nás ve vesnici je zná každý. Je radost zajít k někomu z nich domů na návštěvu. Vždycky hosta vřele přivítají, nabídnou občerstvení, v klidu si popovídají. Stejně rád k nim chodil Ježíš, když zavítal k nám do kraje. Ale dlouho už u nás nebyl. A s Lazarem poslední dobou nebyla moc řeč. Napřed blednul, pak občas nešel do práce a začal polehávat. Potom už jenom ležel na lůžku a sípal. Hotový Lazar. Šlo to s ním takhle z kopce, proto jsem se vydal za Ježíšem, aby přišel a pomohl mu. Vždyť se o jeho činech vypráví po celé zemi. Všechno o Lazarovi jsem mu barvitě vylíčil. I to, jak se sestry Marta s Marií trápí. Ježíš řekl jen: není to nemoc k smrti. A dál nic. Zřejmě si myslel, že se Lazar uzdraví. Domníval jsem se, že se Ježíš půjde se mnou zpátky, aby maroda navštívil. Ale on nic. Říkám si, zda vůbec mělo smysl za ním chodit. 

 6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.  7Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“  8Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“  9Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.  10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“  11To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“  12Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ 13Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. 14Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel.  15A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“

II. Učedník

V tom Ježíšovi je někdy opravdu těžké se vyznat. Z Betánie za ním vyslali posla se vzkazem, že Lazar je v posledním tažení. Ježíš však nikam nešel. Prý, že ta nemoc není ke smrti. Pár dní jsme zůstali v Kafarnaum. Všichni jsme nad tím kroutili hlavou. Proč nejde Ježíš maroda navštívit. Návštěva nemocného potěší. Navíc Ježíš měl Lazara a jeho sestry opravdu rád. Vždycky se u nich stavoval, když tamtudy procházel. Nechápali jsme, proč se za nemocným přítelem nevypraví. Ale na druhou stranu jsme byli vlastně rádi, že nikam nejde. Tam kolem Jeruzaléma lidé Ježíše nemají moc v lásce. No přímo ho nenávidí. Někteří by ho snad i zabili, kdyby mohli. Jenže kdo se má v Ježíšovi vyznat. Po pár dnech řekl: Půjdu Lazara vzbudit. Varovali jsme ho. Nechoď do nebezpečí. Když spí, vzbudí se sám. Jenže Ježíš řekl: Lazar zemřel. Kdo se v tom Ježíšovi má vyznat. Proč tolik dnů čekal, než se vydal na cestu?

 17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.   18Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, 19a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem.  20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. 21Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ 23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“  24Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“  25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“  27Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“  28S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii.

III. Marta

Pozdě. Ježíš přišel pozdě. Dokonce až několik dní po pohřbu. Kde otálel? Proč se za Lazarem nevypravil dřív? Jak mám Ježíše ráda, tak jsem mu vynadala. „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ On – Ježíš, který pomohl tolika cizím lidem, nepomohl dobrému příteli. Kdo se v tom má vyznat. Ježíš se mne snažil utěšit řečmi o vzkříšení. To já všechno znám. Pěkně jsme mu řekla, co všechno znám z náboženství a z nedělní – pardon – ze sobotní školy. Že jednou vstanou všichni mrtví k novému životu. Ale já jsem si nepřála mrtvých-vstání. Já jsem si přála, aby Lazar vůbec na tu pitomou nemoc nezemřel. Přímo jsem to řekla Ježíšovi do očí. A ani slzu jsme při tom neprolila. Měl to zařídit jinak! Nebudu mu přeci ukazovat, jak hodně jsme na něho naštvaná a jak hodně mne mrzí, že nám nepomohl. Ať už je to všechno konečně za námi. Ostatně Ježíš si pak chtěl promluvit s Marií.

Marta vzala Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“  29Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. 31Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ 33Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen  34řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ 35Ježíšovi vstoupily do očí slzy.  36Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ 

IV. Marie

            Ti lidé jsou divní. Ježíš přijde pozdě, místo aby Lazarovi pomohl. Martě zemře bratr a ona nepláče. Jako naschvál před Ježíšem neuroní ani slzu. Co mu tím chce dokázat? Když jsme byly spolu samy, brečely jsme v jednom kuse. Obě nás mrzelo, že Ježíš nepřišel. Proč musela vyhrát smrt? Věděly jsme, že bez Ježíše Lazar umře. Taky jsem to Ježíšovi pěkně vytkla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ A plakala jsem. Neskrývala jsem svůj smutek. Martě to příliš šrotuje v hlavě a mnoho si toho nechá pro sebe, i když říká stejné věci. Já jsem před Ježíšem brečela. On jediný dokáže lidem nějak pomoci. Vždyť on mým slzám rozumí. Místo řečí jsem ho vzala ke hrobu.

38Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.  39Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“  40Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ 41Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.  42Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ 43Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“  44Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“  45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

V. Lazar

Ta nemoc se vlekla. Den ode dne jsem byl slabší. Už ani na záchod jsem si sám nedošel. Přál jsem si, aby Ježíš přišel. Jedině on mi mohl pomoci, když uzdravil tolik jiných a navíc cizích. Přál jsem si, aby Ježíš přišel. Přál jsem si ho ještě aspoň jednou uvidět, než zemřu. Vždycky on ví, co říct. Jeho slovo člověka povzbudí. Ale on nepřišel. Nakonec už jsem na to ani nemyslel a jenom jsem si přál umřít. Zavřel jsem oči a dodýchal jsem. Nevím, co se mnou dělo dál. Až pak najednou hlas: „Lazare, pojď ven!“ Kristovo slovo člověka probudí a povzbudí. Přivádí do života. Tak jsem vstal a šel z hrobu ven. Všude se motaly ty kusy plátna, v nichž jsem byl zabalený. Všichni na mne zírali. Pak se začali smát, každý měl v očích slzy smíchu. Snad ze všech nejvíc Marta. Je to radost, když je Ježíš s námi. On dává život. Díky Bohu.

VI. Farář

Sestry a bratři, je to náš příběh. Vždyť vše se tu točí kolem života a smrti. Kaž-dý máme v sobě kousíček z každé postavy. Máme své otázky, svou snahu, své námitky, svou víru, svoje slzy prolité i slzy zadržené. Je to náš příběh. Když přemýšlíme o smrti, přemýšlíme o Ježíšovi. Když umírají naši blízcí a známí. Když umírají neznámí lidé, jako předevčírem na Novém Zélandu při vražedné střelbě do lidí, kteří se shromáždili k modlitbě. Ptáme se, proč to tak muselo dopadnout. Proč vítězí nad námi smrt tak snadno vítězí? Přemýšlíme o smrti. Pak ale také přemýšlíme o Ježíšovi, který sám smrtí prošel. A slavně z mrtvých vstal. Svou smrtí smrt porazil. Všichni lidé jednou uslyší jeho obživující hlas. Amen.

 Iz 60,15-21     130; S 375; 346; Dnes ať zní; 685     1K15

Kázání pro děti a dospělé v neděli 17.3.2019