Napravují zkázu mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin. Jeremjáš 8,15n

Sestry a bratři, původně jsem na dnešek zamýšlel připravit poklidné, rozjímavé kázání nad úryvkem z Janova evangelia. Takové pohlazení po duši, založené na slovech o životě a přijetí do Boží péče. Chtěl jsem povědět něco mírumilovného. Chtěl jsem mluvit ku potěše srdce a zasít do vašich duší pokoj. Pak mne ale polekala bilance z posledních dnů. Schválně se vraťte v mysli o týden zpátky a projděte si v duchu sedm uplynulých dnů. Jaké zprávy k vám pronikaly? Byly to zprávy o pokoji, nebo to byly správy spíše neklidné a zneklidňující? U mne to byl druhý případ. Za minulý týden u mne nepokoje přibylo. Napřed ty děsivé zprávy o náletech na syrské Aleppo, kde Rusové nevybíravě útočí na civilní obyvatelstvo stejně jako na povstalce. Potom jsem sledoval debatu amerických prezidentských kandidátů. Příšerné. Z jedněch úst slova plná jedu a zloby, z druhých úst slova kluzká tak, že je nelze uchopit. No a nakonec se rozpohyboval náš domácí kolotoč trapnosti a zbabělosti kolem dalajlámy, kdo ses ním setká, kdo se mu vyhne, kdo se jak ohradí a kdo koho potrestá neudělením vyznamenání. Opravdu, minulé dny příliš pokoje nepřinesly. Nemohu tedy ani já mluvit o pokoji. Nechci se totiž připojit k oněm žvanivým chlácholivkům, co řeční o pokoji, když pokoj není.

            Proč? Proč to všechno? Proč mocní tohoto světa jednají, tak jak jednají? Proč se místo míru a pokoje snáze zrodí sváry a nepokoj? Otázky, které trápí obyčejné lidi odedávna. I Bible zná tuto diagnózu. Boží lid opakovaně viděl zvůli mocných, stačí si jen vzpomenout na neoblomného faraona. Ale Boží lid často nacházel nezvedené panovníky nejen mezi cizinci, nýbrž i ve svých vlastních řadách. Příkladem za všechny je Achab, jehož jeden příběh chci s vámi projít. Snad vrhne světlo i na naše dny a na to, jak jednají mocní.

Král Achab byl mocný král. Vládl izraelskému království a byl celkem úspěšný i mezinárodně. Troufal si. Jednou zvažoval útok na nevelké pohraniční městečko, zabrané nepřátelskými Aramejci. Spojencem mu byl z blízkého Judska král Jóšafat. Jóšafat neměl ani zdaleka takovou moc jako jeho soused Achab. Na rozdíl od něj však měl celkem slušnou víru v Pána Boha. Před válečným tažením Jóšafat řekl izraelskému králi: „Dotaž se ještě dnes na Hospodinovo slovo.“ Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války, nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Panovník jej vydá králi do rukou.“ (5n) Příslib vítězství. Pochopitelně, že se Achabovi taková slova líbila.

Král Achab byl mocný král. Král Achab byl nemocný král. Byl chorý svým velikášstvím. Umanutě pracoval na své slávě. Nebo aspoň na tom, co za slávu považoval on sám. Vydržoval si čtyři stovky proroků – už ten počet naznačuje, že šlo o proroky prodejné, kteří byli ochotni zvěstovat ve jménu kteréhokoliv božstva cokoliv. Rádcové, kteří šli vladaři na ruku. V každé době se najdou lidé, kteří budou z vážnou tváří vykládat sebevětší nesmysly, jen aby se svému velkomožnému chlebodárci zalíbili. Překrucování pravdy jako životní poslání. Ubohé. „Jen jdi do boje, zvítězíš,“ radí rádci. Král Achab si na libé lži zvykl. Zvykl si na lživé podkuřo-vání. Avšak jeho host Jóšafat pochází z jiného prostředí. U něj doma se ještě přemýšlí a kriticky zkoumá, co je skutečně dobré a co je špatné. Jóšafat se nespokojí s líbivými řečičkami. Pátrá po Božím slově. „Cožpak už tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ (7) Je dobré slyšet názor z jiné strany. Ověřit si, zda jsem se nestal zajatcem svých snů a svých klamů. Zpupný Achab se takto neptá. Cizí argumenty jej nezajímají. Dráždí jej. Omezený vládce má rád jen své názory a rád si je ještě nechá přitroublíky v okolí potvrdit. Jenže host je host a tak se hostitel chtě nechtě snaží vyhovět: „Je ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Míkajáš.“ (8) Běda tomu, kdo se odváží oponovat samolibci. Kdo nevyje s vlky. Zůstane stranou. Odsunut, odstrčen, nepřizván mezi státní reprezentaci. „Já ho nenávidím,“ přiznává král, „neboť mluví proti mně.“ I kdyby svou nenávist nepřiznal, každému pozorovateli je jasná z toho, jak zapškle se nejvyšší představitel země chová. Netvoří pokoj, nýbrž nenávist. Pomýlenec.

Zatímco služebníci odešli pro Míkajáše, oba králové sledují představení. Ze čtyř stovek proroků předstupují někteří, aby působivě předvedli králi své sdělení. Jeden jako druhý papouškují slova o vítězství, kvůli zbožnému hostovi opentlená slovem Hospodin. A již přichází zlatý hřeb programu: Sidkijáš si udělal železné rohy a říkal: „Toto praví Hospodin: Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.“ Tak prorokovali všichni proroci: „Vytáhni, budeš mít úspěch!“ (11n) Taky vám to připomíná povinný společenský optimismus, hlásaný komunisty? Všichni nechť jsou šťastní pod vedením krále, strany, prezidenta. Republiku si rozvracet nedáme. Kdo není s námi, je proti nám.

To už je Míkajáš na cestě do paláce. Královský posel mu domlouvá: Hovoř jako ostatní. „Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako každého z nich. Mluv o dobrých věcech.“ Ach, ty dobře míněné rady. „Zařaď se. Nevyčuhuj.“ A zase je pozoruhodné, že v každé době se najdou lidé ochotní upozadit každou námitku, každý argument proti vládnoucí linii. Jen aby nic nenarušilo dobrý dojem hlavy státu. Proroka umlčet, média zpracovat, demonstraci zakázat, návštěvu zastrašit. Naštěstí se však vždy také najdou lidé opační. Vlastně bych měl říci Bohu díky. Bohu díky se vždy najdou lidé, kteří se drží své víry a zdravého rozumu, takže neplují s proudem. Míkajáš odpověděl: „Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co mi řekne Hospodin.“ (14) Král nekrál, státní zájem nestátní zájem, Boží člověk se drží zásad vystavěných na Božím slově. O tom, co je dobré, nerozhoduje libovůle mocných. V nebi je trůn – pravdy hlavní sídlo.

Když prorok Míkajáš dorazí do královského paláce, sehraje před králem komedii. Absurdní komedii. I on zopakuje chvástání proroků: „Vytáhni do boje, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou.“ (15) Čeho je moc, toho je příliš. Samotný král Achab vycítí, že si z něho Míkajáš dělá legraci, když napodo-buje přeskakující gramofon, jenž dokola pořád opakuje tutéž větu. Co král rád sly-šel od jiných, od Míkajáše slyšet a přijmout nechce. Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu.“ (16) I obelhávaný král občas zatouží po pravdě.  Nespolehlivých lží už bylo dost, teď konečně pořádné slovo.

            Míkajáš promluví ostře. Oznamuje porážku. Země ztratí panovníka. Vladař se ke štěstí neprolže. Neprolže se ke štěstí, neboť ke štěstí se nelze prolhat. Hloupý je ten, kdo si to myslí. Stejná hloupost jako spoléhat na falešné bohy. Kromě slov o porážce se Míkajáš opře i do ostatních proroků. V barvitém podobenství je označí za nástroj, který má zničit krále Achaba. Svým lhaním jej mají přivést k pádu. Což přítomné samozřejmě naštve. Sidkijáš přistoupil a uhodil Míkajáše do tváře. (24) Bohapustá msta. Prostředí, které se zabydlelo ve lži, nesnáší pravdu a mstí se každému, kdo konejšivou vylhanost narušuje. Míkajáš putuje do vězení, kde bude jen o chlebu a vodě, zatímco panovníkovi milci si dál budou užívat při hostinách a svátcích za státní peníze. Nepříjemná pravda je odstraněna, ať žije příjemná lež!

            A jak to všechno dopadlo? Co myslíte? Dopadlo to špatně. Král vytáhl do boje a padl. Bitva byla prohrána. Pravdu neměl zástup pochlebovačů. Pravdu ne-měli dobře situovaní poradci. Pravdu měl prostý a bohabojný Míkajáš. Kde je v tom příběhu pokoj? Není to v prvé řadě příběh o nepokoji? Příběh o neusmíření, nikoliv příběh o míru? Ano, je to příběh, v němž pokoj a mír přicházejí zkrátka. Je to pří-běh ze života. Jedni spoléhají na svůj vliv a postavení v domnění, že se jim pravda musí přizpůsobit a bude sloužit k jejich účelům. Tahle ta strana nakonec prohrává. A pak je zde protější strana, která se nedá uhranout líbivostí klamných slov a která jde cestou pravdy, třebaže to přináší nepříjemnosti. Tahle druhá cesta je cestou Boží. Neboť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jenom pro pravdu, píše apoštol.

            Sestry a bratři, zkuste si ode dneška za týden opět udělat malou inventuru. Kdo v uplynulých sedmi dnech vnesl do vašeho světa pokoj? Ti, kdo se kasali ve své moci, nebo ti, kdo pokorně sloužili Bohu a lidem? Ti, kdo mlžili a lhali, nebo ti, jejichž slovo bylo jasné? Ti, kdo šířili nenávist, nebo kdo usilovali o odpuštění a pokoj? Kristus v blahoslavenství říká: Blaze těm, kdo působí pokoj. Přeji nám všem, aby nás před lidmi panovačnými a zlými, před lidmi prolhanými a mstivými Pán Bůh ochránil. Pak se nám totiž na světě a jmenovitě v této zemi bude žít lépe a pokojněji. Amen.     

Jan 18,33-40       25; Sv 360 ; 632; 198; 419     2. Korintským  13,7nn

Kázání v neděli 23.října 2016. (22. neděle po Trojici)