Kdo by neznal krále Davida? David byl velký a slavný král. Čím se proslavil nejvíce? Opět známý příběh. David se otočí, prakem zatočí. Když začínáš, no tak tu máš. A jakej byl Goliáš! A je známo, že obr nebyl jediným nepřítelem, kterého David porazil. Těch nepřátel byly tisíce, snad i desetitisíce. Jen kolik písniček se zpívalo o Davidových mocných činech. Žádný div, že se z něj stal král. Mocný a uznávaný král. Byl to právě David, kdo Izraelce získal Jeruzalém a učinil z něj hlavní město.

            Když se David pevně usadil na trůnu, už se nemusel sám trmácet do válek. Kam bylo třeba, tam vyslal svou armádu. Měl statečné a oddané bojovníky. Jednou jeho vojska bojovala s ne-přáteli na severní hranici. Král zůstal v Jeruzalémě. Procházel se městem a v okně jednoho z domů spatřil krásnou ženu. Velice se Davidovi líbila. Líbila se mu o to víc, že ji zahlédl nahou, jak se koupe. Jeho srdce vzplanulo vášní. Vyptal se, co je žena zač.  Jeho služebníci mu pověděli: Je to Batšeba, manželka Urijáše Chetejského, který bojuje ve tvém vojsku na Severu. Proto je nyní sama doma.

            Vy ten příběh znáte, takže nejspíš víte, co král udělal. Nakázal, aby mu Batšebu přivedli a on si ji na noc odvedl do své ložnice. Spal s ní. Vůbec nehleděl na skutečnost, že má manžela. David si počínal jako mocný král, který může dělat cokoliv, co se mu zalíbí. Ráno ženu potajnu, aby to nikdo neviděl, propustil domů. Jenže za pár dní dostal David od Batšeby vzkaz. Jsem těhotná, čekám s tebou dítě. Pro krále nastala těžká chvíle. Všichni ve městě vědí, že Urijáš je dlouho daleko pryč a že nemůže být otcem dítěte. Budou se ptát: Kdo je ten drzoun, který se zmocnil Batšeby? S kým čeká dítě?

            David dostal spásný nápad. Jsem král a hlavní velitel. Povolám Urijáše na dovolenou zpět k jeho ženě. Pak se už nikdo nebude divit, když se jim za čas narodí dítě. Všem bude jasné, že otcem je Urijáš a já budu mimo podezření. Jak řekl, tak udělal. Přikázal poslovi, aby přivedl Urijáše do Jeruzaléma. Když Urijáš do hlavního města dorazil, král jej ihned pohostil a vydatně mu naléval vína, aby jej opil. Pak ho odvedeme domů a bude!

            Ovšem Urijáš byl oddaný bojovník. Řekl, nepůjdu domů. Mojí spoluválečníci jsou v boji nebo v kasárnách a já bych měl být doma. To nikdy. Dal jsem přísahu, že bude vždy se svými druhy připraven k boji. Domu teď jít nemůžu. A tak přespal venku. Všichni, kdo to viděli, oceňovali jeho pevnost. Jenom král zuřil. Pořád zůstane otázkou, kdo je otcem dítěte. A všechno ukazuje na mne.

            A tak David dostal další nápad. Nápad velmi podlý, ale účinný. Napsal vzkaz pro velitele severních vojsk. Zapečetil jej a poslal jej po Urijášovi na sever. Chudák Urijáš nevěděl, že si v brašně cestou zpět s sebou nese rozsudek smrti. Velitel s údivem četl: vytáhněte do boje, vjeďte mezi nepřátele, pak vydej smluvený signál, aby se všichni stáhli. Urijáše nechejte mezi nepřáteli.  Velitel byl poslušný a královský rozkaz vykonal. V bitvě se všichni obrátili k ústupu a Urijáš zůstal jediný mezi nepřáteli. Nic nevěděl o smluveném signálu. Sám proti nepřátelům nemohl obstát. Padl v boji.

            Když zpráva o Urijášově smrti dorazila do Jeruzaléma, král se zaradoval. Navenek sice truchlil pro statečného vojáka, uvnitř se těšil, že se ožení z Batšebou. A skutečně – za pár dní už byla jeho manželkou. Po obvyklé době se narodil syn – následník trůnu. David žil spokojeně dál, vážený v očích svého lidu. Byl šťastný, že mu jeho plány vyšly a jeho špatnost nikdo nepoznal. Amen.

Kazatel se vrátí do lavice, shromáždění zazpívá první 2 takty z písně „Tebe, Bože, chválíme“

            Stop. Stop, tady přeci nejde s takovou lehkostí zpívat o Pánu Bohu. Tady se něco musí stát. Takový hrozný příběh nemůžeme nechat jen tak. Něco se musí změnit. Něco musí přijít. Nebo někdo musí přijít. Ten pokažený příběh potřebuje nějaký obrat. Nápravu k lepšímu.

            Je zapotřebí, aby někdo vstoupil do zaseklého, pokaženého lidského příběhu a dal mu nový, správný směr. Proto slavíme advent. Čekáme, že Bůh vstoupí do našich zaseklých životů. Že nás posílí, promění a udělá z nás lepší lidi, abychom se nechovali tak mizerně jako David. Je advent a my si připomínáme, že Ježíš přišel do našeho světa, aby nám ukázal pravdu o nás samých. Nikoliv aby nás zahanbil, nýbrž aby nás přivedl k nápravě. Takové je poselství adventních svěc.

Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, je v jeho očích zlé?“ (12,1+7+9) Za Davidem přijde prorok Nátan a řekne mu: „Ty, králi, jsi zločinec. Ukradl jsi svému bližnímu ženu a pak jsi ho nechal zabít. Jsi hrozný padouch.  Takhle nemůžeš žít dál.“ Vidím tady pár svých konfirmandů – zajímalo by mne, zda si pamatují, co jsme si říkali o Davidovi. David byl příkladný král, neboť dokázal … (přiznat svou chybu). O tom je dnešní příběh. David Nátanova slova slyší a lituje svých špatností. Činí pokání, vyznává svou vinu a prosí Boha o odpuštění. Jeho prosba se nám dochovala v 51. žalmu. A teprve tady je ten dobrý konec: Davidovi je odpuštěno.

Když rozsvěcujeme svíce na adventním věnci, pamatujme: advent znamená příchod. Je třeba, aby Kristus přišel do našich životů, ať poznáme své viny i cestu k nápravě. Je to cesta k odpuštění. Amen. (Teď už doopravdy.)

Lukáš 21,29-36                      680; Sv 239; 494; 260; 685    Žalm 51