Jaká je nejstarší výtka na adresu křesťanů? Tušíte, sestry a bratři? Během dvaceti století církevních dějin uslyšeli křesťané různé výčitky a námitky. Že prý uctívají málo bohů, pohoršovali se starověcí pohané, kteří viděli bohy a bohyně na každém rohu. Že prý uctívají hodně bohů, tvrdí muslimský Korán, který nechápe učení o jednom Bohu ve třech osobách. Že prý je církev protistátní, opakovali úředníci císařští i komunističtí. Že prý církve lpějí na majetku, nevšímají si obyčejných lidí, chovají se nevědecky a upínají se k posmrtné útěše. Atd., atd. Víte však, která výtka zazněla jako první? Která námitka předcházela všechny námitky další?

Bývalo zvykem v dávných dobách, že po zakončené sklizni přinesli rolníci do chrámu část své úrody. Jak Izraelci, tak i pohané vzdávali díky Bohu či bohům, podle toho, kolik jich právě vyznávali. Přinést na oltář plody ze zahrad a z polí, přinést plody lidské práce a poděkovat za obživu, která byla lidem pro další rok dopřána. Děkovalo se nejenom ústy, děkovalo se i očima. Pohled měl spočinout na obilí, na zelenině, na ovoci jako na dokladu, že svět pořád správně funguje jako dobré místo k životu. V některých oblastech je proto až podnes zvykem na neděli díkuvzdání přinést do kostela nejenom klasy, ale i jablka, hrozny, dýně, mrkve, aby pestrostí svých barev dosvědčily pestrost a rozmanitost Božích darů.

Kdo by v kostele neznal desatero? Sestry a bratři, troufnu si tvrdit, že většina z vás je dokáže odříkat zpaměti. Když ne doslova, tak aspoň v hlavních heslech. Desatero přikázání patří k základní křesťanské výbavě podobně jako modlitba Páně či vyznání víry. Nejpozději od konfirmace by je měl v srdci a mysli nosit každý evangelík, každá evangelička a podle něho jako podle rozcestníku řídit své životní kroky.

            Sestry a bratři, komu z vás nikdy nic nespadlo do oka, ať se teď přihlásí. Takže (kromě…) všem? Je to nepříjemné, viďte. Ježíš nás však nabádá, abychom třísky neodstraňovali. Zdá se tedy, že Ježíš Kristus je je-diný člověk, kterému asi nikdy nic nespadlo do oka. Což je dost divné. Ano, víme, že to byl výjimečný člověk, to ano, ale přece jen – vyrůstal v truhlářské dílně. Pěstoun svatý Josef byl přece tesař. Je dost pravděpodobné, že i Ježíš těch prvních třicet let, než se věnoval veřejné činnosti, byl tesař a živil se tesařinou.