Pluh a meč

Joel 4,9-11 + Micheáš 4,2-4

Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy. (10) Jasná výzva k boji. A jako kdyby nyní najednou všichni chtěli vzít prorokovu výzvu vážně. Těch zpráv o válkách a násilí je naráz tolik. Upřímně řečeno, sestry a bratři, vy je doká-žete ještě sledovat? Úplně ztrácíme povědomí, kde všude se v současnosti válčí. Nepřehledný je seznam bojišť. Východní Ukrajina, Irák, Gaza a Izrael. Sýrie, Lybie, Mali, americký Ferguson, bezpočetné potyčky pohraniční a povstalecké. Ten seznam bojišť je tak dlouhý, že se jim zprávy už ani nevěnují.

Sůl země

Matouš 5,13

Když v pohádce Maruška řekne svému královskému otci, že ho má ráda jako sůl, velice jej tím popudí. Král se cítí uražen Maruščiným přirovnáním k obyčejné soli, obzvláště když jej ostatní dcery přirovnávají ke zlatu a drahému kamení. Jakpak se asi cítili Ježíšovi učedníci, když je jejich mistr nazval solí země? Byli uraženi? Byli potěšeni, nebo vůbec nechápali, o čem Pán mluví?

Víra očekávající

Matouš 21,14-22

Uschlý strom. Prokletý fíkovník – jen tak, jako blesk z čistého nebe. Sestry a bratři, ten suchý strom nás mrzí. Dráždí nás a popuzuje. Copak měl Ježíš zapotřebí jej tak náhle zničit? Byla opravdu nutná taková příkrost? Jsme rozpačití. Ovšem pozor: suchým fíkovníkem dnešní evangelium nezačíná. Ani my proto nezačínejme od rozpaků.

Dobré příklady dobra

Římanům 12,17-21

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (21) Sestry a bratři, existují důkazy, že tohle pravidlo v praxi funguje. Skuteční lidé zažili skutečné události, kdy zlo bylo přemoženo dobrem. Ano, i v tomto našem světě vítězí dobro nad zlem. Chudák je ten, kdo o tom pochybuje a vítězství dobra odsouvá jen do pohádek. Neboť takový člověk se se svým životem ocitá v beznadějném hororu. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Pravidlo, které platilo a platí. Poslyšte pár příkladů.

Ezechiel, Hus, my

Ezechiel 18,1-4.21-24.31n

„Otcové jedli kyselé hrozny a synům trnou zuby.“ Staré hebrejské přísloví přišlo židovským předákům náramně vhod, sestry a bratři. Oni potřebovali jasnou výpověď o izraelské zemi. Potřebovali nějak pojmenovat, co se přihodilo s jejich vlastí. A jak přísloví napovídá, dělo se tehdy cosi velmi neblahého. Kyselé hrozny, trnoucí zuby… I takto lze mluvit o politice a o dějinách. Judské království nikdy nebylo mocným státem. Spíše jenom takovým horským královstvíčkem na rozhraní sféry vlivu dvou mocných říší.

Přidat Ducha

Koloským 3,12-17

Co se stalo? Co se stalo s učedníky Ježíše Nazaretského? V učení strávili u svého Mistra rok, dva, možná tři. Mnohé slyšeli, mnohé zažili, mnohé pochopili, mnohé i dále zůstalo otázkou. Zprvu to byly pěkné chvíle. Putování nádhernou, úrodnou Galileou. Ráno nebylo jasné, kam se dojde, kolik lidí se potká, kde se bude jíst, kam se hlava složí. A pak večer byl den naplněný – naplněný rozhovory, ztišením, okamžiky pomoci druhým, okamžiky pomoci přijaté. Kolik bylo úsměvů, kolik bylo příjemných posezení u večeře u nenadálého hostitele.

Vyznání nakonec

Genesis 50,15-21

Sestry a bratři, když stojíte před nádherně vzrostlým stromem, je těžké, ba je dokonce nemožné představit si jeho kořeny. Ano, víme zcela jistě, že strom pod zemí nějaké kořeny ukrývá, ale jejich dosah a rozsah si neumíme představit. Ovšem ty kořeny tam jsou. A jsou důležité, neboť jimi proudí živiny vzhůru do větví a dál do listů. Podobně se můžeme ptát na strom křesťanské víry. Známe křesťanství rozvětvené do mnoha podob, nejnápadněji se rozdíl projevuje na různých církvích. Každá církev je jiná, a nejen to, každý sbor a každý křesťan je trochu jiný.

Jaký bůh?

Exodus 32,7-14

V jakého boha věříme? K jakému bohu se vztahuje naše víra. Sestry a bratři, domníváme se, že tato otázka je mnohem důležitější, než zdali věříme v Boha. Lidé jsou různí a pod slovem „bůh“ si představují ledasco a ledaskoho. Ale když někdo vyzná víru v Boha, co tím vlastně myslí? Chceme-li se něco bližšího dozvědět, musíme se ptát, v jakého boha dotyčný člověk vlastně věří? Koho má na mysli, koho má na srdci, když řekne „bůh“. To máte podobné jako s knihami – nestačí povědět, že čtu, je nutné dodat, co čtu. Jaké knihy? Tedy v jakého Boha věříme my?

Otevřené nebe

Skutky 7,54-8,3

Sestry a bratři, Štěpán viděl nebe otevřené. Musel to být náramně zvláš-tní pohled. Jakpak asi taková otevřená nebesa vypadají? Svine se kus oblohy jednoduše jako koberec, rozhrne se nebeská modř jako závěs anebo se rozevře jako obrovská vrata? Těžko povědět. Štěpán hleděl k nebi ze zvláštních důvodů. On nehledal nadpřirozený úkaz, ani stopy mimozemských civilizací. Štěpán nebyl naplněn zvědavostí, jež všetečně slídí po záhadných místech. Nebyl ale naplněn ani zoufalstvím, jež obrací oči v sloup. Štěpán byl plný ducha, neobyčejného ducha, který dává sílu žít.

Nést Krista do Athén

Skutky 17
22-34

Athéňané a my. Athény a náš svět. Athénská minulost a naše současnost. Sestry a bratři, při bližším pohledu nalezneme společného více, nežli si na první poslech myslíme. Před sebou dnes nemáme zaprášený příběh.

Kázání